Pražský hrad

Je třeba zvolit odkaz web-interface, tj. toto. Pak se vždycky u každé položky zmáčkne [change] a vyplní či zatrhne se potřebné, zpravidla ovšem se pak objeví červená hláška, že je to vyplněné blbě ;). To se pak člověk musí vrátit a opravovat to, až to sedne. Nicméně nastavení zůstává, i pro další použití třeba jiný den, pokud v prohlížeči nejsou zakázány cookies. Mám pocit, že zrovna Měsíc v seznamu není, takže se napíše Moon a pak zvolí Moon[Luna], tedy nikoli barycentrum.

Takhle po ránu si nejsem jistý, zda jsem konstrukci Frantova grafu správně pochopil, abych vás nemát, uvidíme.

Franta: dík, že jste prozkoumal Horizons, že se z nich dají vytáhnout jen RTS - rise/transit/set. Lze výpis omezit na úplňky už v Horizons, nebo až ve spredsheetu? Mně se teda všechny dny za 19 let vcelku stáhnout nepodařilo pro časový limit serveru, musel bych to dělat po částech.

Jan Cinert: Domnívám se, že Franta vybral úplňky, aby zredukoval data, tedy že sklon oběžné dráhy vůči ekliptice s měsíční fází nesouvisí. Řekl bych, že by stálo za to se s Horizons naučit pracovat, na začátku se musí počítat s tápáním, ale data pak jsou spolehlivá. Pár anglických termínů se dá vyhledat, zadá se cosi jako tohle:
Current Settings
Ephemeris Type: OBSERVER
Target Body: Moon [Luna] [301]
Observer Location: Prague Czech Rep.
Time Span: Start=2013-01-01, Stop=2013-12-31, Step=1 m
Table Settings: QUANTITIES=4,25; refraction model=REFRACTED; RTS flag=TVH; (eventuálně CSV pro stažení na náš disk)
Display/Output:default (formatted HTML) (nebo download pro stažení na disk)
Samosebou lze zvolit třeba jeden určitý den nebo měsíc.

Každopádně je dobré ty zákonitosti, která člověk takhle lépe vstřebá, v co největší míře znát, když se z toho dělají další závěry. Já si třeba dosud neuvědomil, že sklon oběžné dráhy Měsíce k sluneční (5°) může znamenat 10° odchylku azimutů východu (rise).

Franta: Ono by se vlastně mělo jednat jen o to, co se vše ohledně Měsíce nalézá na již diskutovaných azimutech, nebo v jejich blízkosti.

320° - To by tedy měl být nejsevernější západ Měsíce v úplňku. No ale úzký srpek by měl zapadat ještě severněji, nebo také tak?
248° (240°) - Nejjižnější západ Měsíce v zimě.
220° - Nejjižnější západ Měsíce v létě.
cca 180° - zde se musí také něco důležitého odehrávat, jestliže je "Kazina mohyla" na jihu od Prahy.

Pořád mi není jasné jaký je vztah mezi východy/západy Měsíce za různých fází. Samostatnou záležitostí je stav za východu Slunce, tedy azimut 1. čtvrtky, úplňku a 3. čtvrtky. Díval jsem se na HORIZONS Systems, ale jako neastronom a neangličtinář jej nemohu snadno použít.

ZH: Já se skutečně k J. Svobodovi nemohu vyjadřovat, když o něm mám jen obecnou povědomost a navíc se jedná o mně vzdálený obor. Takže jen obecně: U desítek odborných studií kteréhokoliv autora, bych je musel se znalostí prostudovat, abych zjistil, do jaké míry se v jejich počtu odráží počet kamarádů přidělujících granty, a nebo se jedná o velký počet samostatně vytvořených výzkumů. Chci tím vyjádřit, že rozsáhlá bibliografie mně už delší dobu neohromuje, ale jen opravdu nová zjištění.

Nechtěl bych, abychom J. Svobodovi křivdili, je prý uznávaný klimatolog v oblasti historické klimatologie, napsal 80 odborných prací na toto téma, kniha vznikla podle poznámek k jinému rukopisu na popud nakladatele, který to vydal v edici fantastických fakt, kde se knihy z komerčních důvodů jmenují Utajené dějiny kdečeho. Já tu knihu přečetl rychločetbou, zastavil jsem se u pasáží, které mě zajímaly, ale tu souvislost mezi klimatickými a společenskými jevy nemohu podle tak zběžné četby posoudit, jen mě zarazily ty, doufám, překlepy.

Nicméně ta práce I. Chrvátové (1, 2, jiný autor) mi přijde fundovaná. I jiné hvězdy s oběžnicemi vykazují výkyvy barycentra. Ten chaotický pohyb je v pracích znázorněn, zas tolik se neliší od onoho pravidelného a dovedu si představit, že na to mají vliv ostatní planety.

Mimochodem je to další cyklus cca 19-letý.

A ještě mimochodem léta chaosu uvedená v Svobodově článku odpovídají, až na jeden případ, mnou vysledovaným (ve SkyViewCafe) přibližným konjunkcím všech čtyř velkých planet (948, 1127, 1306, 1485, 1664, 1843, 2022).

Docela mne zarazilo, jaký může být rozdíl mezi rozhovorem se skutečnou vědkyní I. Charvátovou a článkem o "Utajených dějinách XY". Rozhovor dělal V. Kremlík, jehož jméno si pamatuji z dob, kdy jsem psal blogy na idnes, abych upozornil na existenci svého webu. Jeho příspěvky vždy překvapovaly fundovaností. Snad někoho nenapadne napsat něco o "Utajených dějinách zakládání kostelů" :-). Ale asi bych neměl být moc kritický, když jsem knihu nečetl, jen podle autorovy různější bibliografie to zavání spíše záhadologií.
Změny klimatu jistě sehrály roli ve epochálních změnách, ale že by vyvolaly třeba Napoleonské války? Také mě hned napadlo, že vzhledem ke hmotnostem je rozkmitání Slunce planetami nějaké nereálné, byť princip by měl být logický. Jestliže je na povrchu Slunce tekutá plazma, tak je to vlastně obdoba našich oceánů a moří.

Co se týká Azoru, já jsem spokojený se současným stavem poznání jeho možností. Hlavně že metoda funguje, alespoň podle mě, a větší možné nepřesnosti v dosavadních výsledcích budou hlavně kvůli nejistým azimutům.

Franta: Díky moc za azimuty východů Měsíce. Pochopil jsem to správně podle Vašeho předchozího obrázku, že když přičtu 180°, dostanu západy Měsíce v úplňku? Domnívám se správně, že k západům Měsíce dochází v noci, takže jsou dobře viditelné za jasné oblohy?

Když se podá prst, tak se chytne celá ruka :-). Mohl bych ještě poprosit o západy Měsíce za novoluní a ubývajícího srpku? Vím, že by to asi bylo složitější, protože by se jednalo o viditelné srpky asi 3 dny po a před novoluním. Ale ukazuje se, že některé azimuty mezi pravěkými výtvory (mohylami) a krajinnými dominantami, by mohly mít reálný základ ve fázích Měsíce, stejně jako "skoky se skály". Tak by asi stálo za to, celé to dotáhnout. Navíc by se udělal základ pro další "objevy".

Přestože dávno vím, že pověsti se mají číst přesně a celé a pokud možno v původním znění, tak jsem na to zase nějak zapomněl. Bořena skočila s Bořně do řeky Bíliny a ta je od vrcholu na azimutu 295°. Ten se blíží 300° nebo 320° a rozdíl je dán tím, že se jedná o přírodní výtvory, takže jde o přibližný směr.

Mimochodem, se zájmem jsem prošel publikaci Jiřího Svobody Utajené dějiny podnebí, tady je článek, kde je něco z knihy uvedeno, nevím, jestli to znáte.
Vychází z práce Ivanky Charvátové (osel.cz), která se zabývala pohybem Slunce kolem těžiště sluneční soustavy. Slunce se může od těžiště odchýlit až o 2.2 průměru kotouče na každou stranu, tj. 2x 3 miliony km (v prvním článku mají chybu ve dvou řádech). Přičemž vzdálenost Země od Slunce je 150 milionů km, celková výchylka Slunce od těžiště je tedy 1/25 vzdálenosti od Země.

Slunce se pohybuje po dráze trojlístku po třikrát 19.86 let, po třech takových periodách (19.86*9=178.74) však dojde k chaotickému pohybu, kdy se Slunce rozkmitá na dobu cca 30 let. 19.86 let je perioda konjunkce Jupiteru a Saturnu, které tvoří 93% hmoty planet. Chaotický pohyb by prý měl mít na svědomí Neptun, další obří planeta, ta má ovšem oběžnou dobu 165 let (což není 179, ale jde o konjunkce). Konjunkce Jupiteru a Saturnu je v každém cyklu v jiné třetině soustavy (proto asi trojlístek). Neuvedli Uran, který je blíž ke Slunci, hmotnost má jen o málo menší a dobu oběhu poloviční, tedy 84 let, ke konjunkci U+N dochází dle mého výpočtu jednou za 171 let. Ovšem k přibližné konjunkci všech čtyř velkých planet dochází jednou za 179 let, taky dle mého výpočtu.

No a v období pravidelného pohybu, zejména ve středu trojlístku, je stabilní teplé počasí, kdy Slunce vyzařuje maximum energie, při chaotickém pohybu dochází k magnetickým bouřím na Slunci atd., na Zemi se se chaotický pohyb projeví teplotními minimy (malé doby ledové) a výraznými klimatickými poruchami. Studiem ledovců ap. se zjistil cyklus teplotních minim a maxim za 5 tisíc let zpětně, který má průměrnou periodu 190 let (se značnými odchylkami), což dává Svoboda do nepochybné souvislosti s uvedeným 179-letým cyklem. Charvátová objevila ještě cyklus 2402 let, kdy se jednou za tu dobu trojlístkový cyklus nepřeruší po 370 let.

No a Svoboda dává do souvislosti uvedené klimatické změny se změnami společenskými, např. migrací obyvatelstva.

Charvátová ve svém článku píše, jak ji zamrazilo, když objevila trojlístkovou dráhu Slunce a vzpomněla si na triskele na katedrálách.

Nicméně by mě zajímalo, jak je tento pohyb Slunce kolem těžiště sluneční soustavy zohledněn v planetáriích, když jde o objev teprve půl století starý. Plus minus dva kotouče je dost. Ale zatmění jsou předpovídána přesně, tak snad jo. Jak Azor, nevím, do té základní složité astronomické rovnice nevidím, ale shoduje se s planetárii.

Je divné, že to dřív šlo. Jejich server využívá plugin (zásuvný modul) Zoomify, možná by se na daném odkazu dalo otestovat, zda to funguje, je tam na titulní stránce ortomapa Paříže. Pokud plugin není nainstalovaný nebo je zastaralý, zpravidla vyskočí nějaká hláška, že se má nainstalovat nebo povolit. S Macem ale nemám zkušenosti.

P.S. spíš tam zkuste zeleného VW, ony jsou tam prezentované různé technologie, tohle (naše old mapy) je flashová. A možná Zoomify-flash není speciální plugin, ale používá obecný plugin Flash.

S azimuty se to vyvíjí, byť mi pořád není zcela jistě jasná jejich podstata. Velmi perspektivní je azimut asi 320°. Na hradišti Butovice byl nalezen podélný kultovní objekt v zemi. Měl přesně východozápadní orientaci a od ústředního kůlu byl na tomto azimutu jediný kámen.

Možnou nevybuchlou bombou s velkou účinností je ale hradiště v Šárce. Na Google Eart jsem možná našel v jihozápadním rohu východního předhradí podle rozdílů ve vegetačním krytu kruhový objekt s ústředním vystupujícím bodem. Od něho je Dívčí skok na 319°. Tím rohem myslím kout z keřů, jejich jižní strana je jen remízkem, skutečná hradba byla jižněji. Linie azimutu 248° vede z něho přímo na střed akropole, přitom do mírné rokle v prudkém východním svahu. Jestli bylo i záměrem směřování azimutu 220° na severní svah rokle, kterou se dnes sestupuje ke koupališti, si nyní jistý nejsem.