Pražský hrad

Budyšín do souboru nepatří, je to Budyš-ín (Budyšin hrad), proto také nemá svoji opozici Psov. "B.D" je starý slovní kořen obsažený už v našem "bude", nebo semitském "b.d" ,otrok, služebník,. To proto, že v mýtech "Budulínek" odchází po úmrtí svého zimního otce za jarní rovnodennosti do služby k letnímu strýci, tedy z pohledu jarní rovnodennosti v "budoucím" čase. Tak třeba Jákób k Lábanovi nebo Cúchulain [Kukulín] ke kováři Culannovi po tom, co omylem zabil jeho psa.

Nejstarší záznamy byly v nedochovaných hlaholských pražských análech, ze kterých je přebíraly Diffundente sole a další legendy a pak i Kosmas. Hlavně jde o to, že mimo Budče se jednalo o přemyslovská hradiska, jejichž název se neměnil, takže dodnes jsou dochovaná od založení.

Nevybavuje se mi, že bych na jiné skeny narazil. Řekl bych, že zodpovědně je udělané kritické vydání od Brethotze (odkaz jsem tu myslím dával), tam jsou zapracovány všechny rukopisné odlišnosti.

ZH: V Budyšínském rukopisu já osobně vidím napsáno Stadicsi, po pozdějším přeškrtnutí pak bylo nahoru dopsáno novější Stadici. Obojí je běžný obyvatelský tvar, tedy název lidu Stadici, kteří bydlí ve dvorci "ten" Stadic. Později podle "ta" ves/villa se rod přeměnil na "ta" ves Stadice, lidově pak "ty" Stadice. Podobně byl např. nejprve "ten" hrad Boleslav, pak "ta" obec/civitas Stará Boleslav. Proto např. v Hostivici říkají "ta" Hostivice, ale jiní klidně "ty" Hostivice podle zvyku.

Byla by to nějaká zvláštní náhoda, že Libušín (Libušin hrad) a Tetín byly takto pojmenovány už v 1. polovině 10. století a pak Kosmas o nich psal jako o mýtických sestrách. A jak to, že pro jejich původní "zastřešující matku" není Kazín a musela být vymyšlena její mohyla (vrch Havlín)? A proč je Psov (Hradsko) na cestě ve směru východu Slunce při letním sluvratu, tedy v době "psích dnů"? Proč naopak vede cesta ze sídelní oblasti na Budeč ve směru západu Slunce za zimního slunovratu, kdy se rodí Budulínek, procházející pak třemi zimními lunárními zkouškami? Proč úplně stejně byla ves Peš(ť) na východním břehu Dunaje a Buda na západním, z čehož je dnes Budapešť? Proč je *Levov (Levý Hradec) od hradiska v Šárce směrem vlevo při pohledu na východní obzor? A to se jedná jen o dochované názvy z 9.-1. poloviny 10. století, u ostatních pro porovnávání se názvy nedochovaly.

JČ: Z pohledu jazykovědy je možné rozdělit Stad/Stod-ice, tedy že -ice by bylo příponou. To je opravdu časté. Pak by ale nemohl být původní tvar zapsán jako Stadic-i, ale Stad-i, aby po pozdějším přidání -ice vzniklo Stadice.

Stod dle jednoho výkladu je výrazem pro kůl zaražený do země. Jestli tam byla osada už v 9. století, mohlo se jednat o pobřežní osadu na kůlech. V pomnožném čísle stoda či stada. Obec si svůj název zachovala, dejme tomu, že ukousli jen tu koncovku, ale v pověstech osadu zkomolili až na Stadice. Název pak dělá dojem, že legendární osada byla sídlem zemědělců s velkými stády.

Tak vaše abstraktní imaginace a sebejistota jsou obdivuhodné.
Připomínám, že v původním příspěvku uvádím, že v Budyšínském rukopisu není napsáno Stadice, resp. to tam bylo dopsáno až dodatečně, protože dotyčný to asi potřeboval nějak zhmotnit, kdyby to bylo v Polsku nebo Itálii, taky by mu to bylo dobré. Právě tak není absolutrně doloženo, že Libuše dlela (dle Kosmovy představy) na dnešním Libušíně, Teta na Tetíně, Kazi na Kazíně, to jsou obdobné naivní konstrukce. Takže používat toto jako místopisný doklad astrologických představ, je nesmysl. S tvrzením "Libuše byla letní bohyní a přeměnila se na Venušin cyklus. Proto je cesta směrem na Libušín od Prahy ve směru západu Měsíce uprostřed léta." nedovedu polemizovat, tak už raději končím. Sice to píšu jakoby rozdurděně, abych simuoval vědecké disputace, ale ve skutečnosti mi to přijde půvabné ;-).

No, když se na to podívám hodně zeširoka, tak vidím za Brdy u malé řeky Radbuzy městečko Stod. Sice není tak staré, ale kdoví jaká zemědělská ves tam bývala.

Německé městečko Stade, též Stood, může cosi napovídat o komolení názvu a vlivu jazyků původního obyvatelstva. Profous si myslel, že český Stod je z německého stode...

Brdy jsou vidět z Prahy. Vyfotografoval jsem je ze Zličína. Nechal jsem si vygenerovat výškový profil a zjistil, že jsou viditelné z Vidoule, odkud je vidět také na Petřín.

Libuše i její kůň jsou mýtické nehmotné pojmy, takže o nich nelze uvažovat tak, jako by byly člověkem a zvířetem. Libuše byla letní bohyní a přeměnila se na Venušin cyklus. Proto je cesta směrem na Libušín od Prahy ve směru západu Měsíce uprostřed léta. Opozicí je Tetín.

Popisoval to Kosmas v době sjednocených Čech, takže uvažoval v tomto rozsahu a bez nutného ohledu na "lidskou" viditelnost Středohoří. Ta krajina je tak jednoznačně odlišná "rozoraná" od ostatní České kotliny, že se přímo nabízí pro pojmenování Lemuz ,Lemeš, a dosazení bájného oráče, který práci nedokončil u soutěsky se Stadicemi. Moc prostoru pro jiné výkladu tady nevidím. Stejně tu krajinu Lemeš viděli i Keltové a Germáni, takže už oni mohli mít onu pověst o oráči. Mohla zaniknout právě proto, že byla převzatá a nehodící se pro dynastickou přemyslovskou pověst.

Od Číčovic a Turska už je vidět České středohoří (nejméně, nezkoumal jsem to přesně), čili téměř z osídleného středu krajiny Praga.

Jedete-li z Prahy do Teplic, třeba po E55-D8, projíždíte v podstatě rovinou, která je na severním obzoru lemovaná "brázdou" Českého středohoří. Mezi vrcholem té brázdy a Krušnými horami, které se táhnou dál na sever za ní, je pak "kapsa", ve které se v době inverzí, dnes snad už jen obrazně, "dusí" Teplice.
To, že Libuše popsala cestu s tím, že někde z prostoru dnešní Prahy ukazovala kamsi k severnímu obzoru, ještě nemusí znamenat, že na tom obzoru skutečně tu brázdu viděla. A když uvážíme, že je to prastará kulturní krajina, je asi celkem logické, že obyvaté "Prahy" věděli, co se v okruhu 100 km kolem nich nachází.

Kosmas přejímal historky od ledaskaď, nicméně jeho představivost se jistě vázala na pražskou kotlinu a blízké okolí. Vysoké hory jsou z Prahy vidět jen někdy a s obtížemi, pro koně a něžnou Libušinu prdelku (znám takovou Libušku) je to fakt daleko. Libuše taky pravila "je vidět vesnici".
Odkud se Libuše dívala? Měla hrad blízko vsi Ztibecina (někdo to přeložil jako Zbečno což mi nikdy nesedělo, přepis do latinky je nevím proč Ztibecnam), ale já bych souhlasil s tím, že to mohla být Šárka, akorát u Šárky podobná lokalita není...

ZH: Kam ale zmizely ony hory, za nimiž ves je? Pomineme-li Horoměřice.

V Diffundente sole je Primis pouze zručným zemědělcem. Oráče z něj udělal až Kosmas. Podle mne chtěl světový mýtus usadit do Bohemie. Když zmínil Libušín, Tetín, "Kazín" a Krokův hrad, tak přidal Primisovi Stadice. Myslím, že je dost průhledné proč. Musela být v Lemuzích nedochovaná pověst o oráči, který tamější krajinu rozoral, a práci ukončil před soutěskou, u níž jsou Stadice. Kosmas obojí dal dohromady vznikl oráč Přemysl, orající pole u Stadic.

Už mi badání kolem covidky leze krkem, a nějak jsem narazil na svoji někdejší korespondenci s JČ, tady jsem to kupodivu neřešil. Já tak nenápadně vracím toto fórum blíže Praze ;-).

"K nim ona: „Hleďte,“ dí, „hle, za oněmi horami“ – a ukázala prstem na hory – „je neveliká řeka Bílina a na jejím břehu je viděti vesnici, jež slově Stadice." Ovšem v Budyšínském rukopisu není Bílina, ale Bélina či Bělina. Ale hlavně tam není Stadice, ale jakési slovo jako Ztadiczi, viz, přejít na Faksimile a stránku 5r nahoře. S takovými dvěma zvláštními klikyháky, které se tam jinak píší jen ve slovanských názvech a jménech.

No nesedí mi, že (když kůň cestu dobře znal) by Libuše jezdila často 100 km do podkrušnohoří, ani já bych tam za ženskou nejezdil, dyť je dálnice věčně ucpaná... Dělal jsem si svého času rodokmen a ve starých časech se mí předkové ženili s holkama z okolních vesnic, jinam se bez dopravních prostředků nedostali.

Tak musel mít Kosma na mysli něco bližšího. Samozřejmě názvy se za 900 let komolily, ale našel jsem v Tichém údolí ulici Bělina lemující Únětický potok, ten se mohl jmenovat Bělina, jediná vesnice s podobným názvem na tom potoce jsou Statenice, první zmínka o nich z r. 1227 je Ztativnice, no voni to ti písaři často zkracovali, aby nedostali písařskou křeč. Samozřejmě by to mohla být jiná říčka a jiná ves, ale Stadice u Ústí n. Labem, to se mi fakt nezdá. Všiml jsem si, že humanitně vzdělaní učenci nemají o orientaci v krajině páru, tak to takhle zvojtili.