Pražský hrad

Uvědomuji si, že ono to s tou "jednorukostí" nebude vždy tak jednoznačné. Například římský Scaevola přišel o pravou ruku, když chtěl zabít Porsenu (boha počasí, či ZO). Měl by tedy být jarní rovnodenností, a potom se jedná o pravou ruku z pohledu diváka, tedy jeho levou ruku. Nebo jsou míněny západy Slunce. Také je možné, že v tom sehrávají roli jiné počátky roku - jaro oproti podzimu. Chci tím raději rychle sdělit, že asi není univerzální recept na určení, kdo je vlastně jarní a naopak podzimní rovnodenností.

Já bych to spíše viděl na slovní vtípek. Jde tam totiž prvořadě o jejich výjimečné potomky: koluch (KAL - kolo), sele (SAL) a vlče (VAL-K). Když je to trojice, tak by měly být míněny tři rohy rovnodenností a slunovratů, případně Cernunnos s blíženci. Cernunnem je zde Math (medvěd), takže zbývají tři body (rohy) východů Slunce na obzoru, což odpovídá tomu, že se jedná o potomky synovců (blíženců), nikoliv o syny Matha. Kolouch by potom měl asi být rohem vlevo - letním slunovratem, sele prostředním rohem rovnodenností a vlče pravým rohem zimního slunovratu. Přitom je třeba brát v úvahu, že býk na obzoru se dívá na nás, zatímco my koukáme na východ, takže z jeho pohledu jsou jeho rohy obráceně. Takhle to zřejmě spletl tvůrce reliefu s Cernunnem, protože vyklepával plech z opačné strany.

Zapomněl jsem ještě něco. Probírali se tu také vizíry. V závěru této čtvrté větve je o takovém zmínka:
A tu vzal Gronw kámen a zakryl se jím před ranou. Lleu hodil kopím a prorazil kámen naskrz a stejně i Gronwa, takže mu praskl hřbet. A tu byl zabit Gronw Pebyr. A ten kámen je tam na břehu řeky Kynvael a je v něm otvor, a proto se dosud nazývá Llech Gronw (kámen Gronwův).
Vlastní lokalizace bude spíše dodatečnou místní pověstí, ale vyplývá z toho, že Gronw bude "kanec" podzimní rovnodennosti a popisovanými úmrtími se rovnodennosti střídají "ve vládě", tedy ve vizíru.

Z hlavy se mi vybavuje, že křížovnický špitál snad byl od okolí oddělen vodním příkopem, třeba by tímto mohl být později míněn Ostrov.

Probírali jsme tu "šťastnou sedmičku". Ke článku o Cernunnovi jsem si trochu porovnával názvy číslovek a uvědomil si, že sedm má vlastně stejný základ *SAD jako sto. Zároveň mne zaujala podobnost optimus (nejlepší) a hepta, septem (sedm). Usoudil jsem, že snad při přílohovém hospodaření nechávali neolitici polu šest let úhorem a sedmý rok byl nejlepší k novému zasetí. Z toho pak významy sít, nový a nejlepší - šťastný. Slovní kořen byl pak přesunut na sto, protože ve stém lunárním měsíci počíná počítání nového Venušina cyklu. Díky probíraným skočným dmutím mně ještě něco v hlavě cvrnklo. Mezi dvěma skočnými dmutími uplyne 14,7653 dne, to krát 7 dá 103,36 dne. Takže sumerských "sedm mudrců" (božská sedmička atd.), kteří přišli z moře, by mělo být 7 skočných dmutí za 100 dní. Nevychází to sice zcela přesně, ale žádný cyklus není zcela na den přesný. Takže výtvarně podaná sedmička na pečetích jako sedm bodů, by vlastně měla vyjadřovat 100 dní. Proto také ta shoda slovního kořene.

Před třemi dny jsem dodělal kapitolu O Levém Hradci se závěrem, že žádný Bořivojův Hradec s kostelem sv. Klimenta neexistoval, protože k jeho ztotožnění s Levým hradcem došlo až v 17. století. Levý Hradec se zároveň takto původně nejmenoval, ale přibližně *Lev. Teprve ve 12. století byl přidán odlišující pomístní složka názvu Hradec, aby se vlastní místo bývalého hradiště odlišilo od osídlení v okolí, nadále zvané *Lev, později ZA-Lov, dnes Žalov. Název je odvozen od směru z pohledu hradiště v Šárce, protože tím směrem je východ Slunce za letního slunovratu, tedy vlevo. Měl jsem velkou radost, že to mám hotové. Jenže Franta zde dal odkaz na Mabinogi, tak jsem se do toho po letech a s posunutým poznáním začetl, a zjistil, že zmíněná kapitola není ještě hotová. Lleu Llaw Gyffes je jarní rovnodenností a má stejný příběh úmrtí jako biblický Samson (samec, sumec, letňák). Takže jméno Lleu má souvislost s pojmenování *Lev, protože směrem, kam ukazuje, kráčí, či dívá se heroi rovnodennosti, se nachází letní období a Levý Hradec.

Ten Ostrov bude asi nevysvětlitelná záhada.

Babylonský astronom Seleukos, 2.stol. př.n.l., který byl společně s Aristarchem stoupencem heliocentrické teorie, se věnoval výzkumu mořského přílivu a odlivu, přičemž poznal, že tyto jevy jsou závislé na fázích Měsíce (přílivy a odlivy způsobuje přítažlivost Měsíce a výška přílivu závisí na poloze Měsíce vzhledem ke Slunci).

Sumerové a Akkadové povyšovali lunární božstvo nad sluneční. Podle jednoho výkladu mohli znát vliv Měsíce na příliv a odliv. Uctívali božskou sílu Měsíce, který hýbal vodními masami, zatímco Slunce jen hřálo a více svítilo.

ZH: když se ten nahloučený graf roztáhne, je dlouhá doslova "přes celý Excel" a je funkce typu sinusouidy, jejíž maxima a minima jsou různě vysoko. Jsou tam všechny přílivy i odlivy za celý rok - tedy výšky hladiny každou hodinu.

Podle Mabinogi je prvorozený Dylan, druhé dítě bylo okamžitě sebráno (asi tak rychle, že ho nikdo neviděl) a schováno do truhly. Posléze bylo podle pláče objeveno, rychle rostl, neměl jméno. To mu dala jeho matka, které dělal boty. To lleu má znamenat podle odkazovaného "malý", A Lleu Llaw Gyffes - LLeu obratná ruka.
"Bůh s jednou rukou"?

Jan Čihák: kolik badatelů, tolik virtuálních realit... Jde různě interpretovat kusé písemné údaje. Jiné údaje asi Ekert ani Ruth neměli, že by jim jako dědeček ukázal, kde stál kostel naposledy zmíněný ve 14. nebo 15. století. K pramenům, ze kterých oni vycházeli, se asi my nedostaneme. Zajímalo by mě, co vedlo autora odstavce v Um. památkách k tomu, že v severovýchodním rohu Klementina našli základy kostela sv. Martina Menšího. Předpokládám, že uměli poznat kostel, a co se týče jeho identity, i když se najde ještě další, tak bude stejně jen hypotetická.
Mimochodem, čísla popisná, zmiňovaná v Ekertovi a Ruthovi, lze najít v Hartigově plánu Prahy, dřív a potom byla odlišná.

Snažil jsem se Dylanovi přijít na kloub, ale nemám teď moc čas. Ve Wiki píšou, že druhou vlnou je míněno, že je Dylan druhorozeným synem Arianrhody, snad je to nějaký idiom.

Nevím, jestli chápu dobře, proč se výška přílivů mění během roku, je to tedy tím, že v létě je Slunce více v zenitu a má tudíž větší lokální přítažlivost? Při novoluní se sčítají přítažlivé síly Měsíce a Slunce, při úplňku se odečítají (to ostatně může podle mě být druhá příčina druhého denního přílivu, ale nevím, jak je to v praxi).
Pochopil jsem, že osa X v prvním grafu zaznamenává hodiny, zajímalo by mě, když se graf roztáhne, jestli jsou patrny i ty druhé denní přílivy.

Pokud bychom Dylana Druhé vlny brali doslova, pak by měl být bohem toho druhého přílivu a Lleu Llaw Gyffes bohem hlavního přílivu. Že je příliv závislý na Měsíci, bylo asi vždycky jasné, Lleu by měl být ekvivalentem keltského boha světla Luga, v etymologii se objevují slova jako bledě žlutý či temný. Ta druhá dvě slově jsem vysvětlena nenašel, resp. llaw je snad ruka, gyffes nevím.

Ještě drobná poznámka, grafy ap, je lépe publikovat ve formátu png nebo gif, jpg je "rozmatlá".

www.archive.org, Kronika královské Prahy o obcí sousedních

Již r. 1232 Dominikáni** vystavěli si tu klášter při starším (z 11. stol.) kostele
sv. Klimenta, jenž stával v místě, kde nyní jest presbyteř sv. Salvátora; před ním
byl hřbitůvek asi proti č. 185-10 a 186-8 v Karlově ul. Odtud až k nyn. ul. Seminářské,
kde byla veliká zahrada, se táhl klášter jejich, takže zaujímal přes 2 třetiny na délku
a méně než polovici na Šíř nyn. Klementina. V klášteře bydlil i biskup Pelhřim
(f 1240); byly tu místnosti veliké, kde se konaly i sněmy.

Vedle kostela toho, asi proti č. 186-8, šla ulice k severu, vycházející jednak
k západu do ulice nyní Křižovnické, jednak křivě na sev., kde proti č. 89-11 v Plat-
néřské ul. stál kostel sv. Martina menšího (»větší« byl v nyn. Martinské ul.), zvaný
r. 1448 kaplí sv. Eulogia, v 16. stol. sv. Eligia. V kapli až do zrušení r. 1783 pražští
zlatníci mívali slavnost vždy v neděli po sv. Eligiu, a při ní vystavovali památky
svého pořádku, mezi nimi biskupskou čepici sv. Eligia, zlatníkům darovanou od
Karla IV. r. 1378, a kalich, jejž prý sám zhotovil onen světec. Slavnost tu zlatníci
obnovili r. 1879 v kostele sv. Klimenta, pak u sv. Salvátora.

Kde jest nyní kostel sv. Salvátora, bývala dříve kaple sv. Bartoloměje, jejíž
zdi z části jsou tu zachovány.

Publikované údaje se velmi různí, je v tom zmatek. Raději bych počkal až na vyhodnocení archeologického výzkumu, což ale může trvat několik let, jako u Vyšehradu.