J. Čihák (Pondělí 22. dubna 2013)

Tady je také podobný kříž. Snad to vyjadřuje čtyři pravdy, které ústí do osmidílné stezky. Ovšem zde je samotný kříž, navíc liliový. Druhý jsem zatím nenašel. Symbol se nejspíše odchyluje a proto by mohl skrývat nějaké poselství.

ZH (Pondělí 22. dubna 2013)

Já tomuhle nerozumím, ale budhhistické učení je rozsáhlé a propracované, třeba dharmačakra a odkazy kolem.

J. Čihák (Pondělí 22. dubna 2013)

Zatím jsme se zaměřili na matematická poselství. Ale předmětem poselství může být i kosmologický názor. Buddhisté nepřijali názor z ostatních náboženství, že vesmír stojí na božské podstatě. Na reliéfech nejsou jenom náboženské symboly. Vzácně se může jednat o alegorická schémata, která vyjadřují představy o nebeské mechanice.

Jan Cinert (Sobota 20. dubna 2013)

To, co tam píšou o Béróssovi je pěkná ukázka tzv. aktualizace mytologie. Ta často spočívá v úpravě mýtů tak, aby vyhovovala chápání a představám pozdějších posluchačů. Tady se jedná o "vědeckou" snahu napravit zdánlivě nepřijatelnou délku Béróssových čísel a udělat z nich čísla historicky přijatelná. Přitom stačí oddělit mytologii od historie a nemusí se nic předělávat. Je to podobné, jako tzv. biblická archeologie, nebo Přemyslovo pole u Stadic, kde Oráč určitě oral pole velikosti 12 x 12 kročejů.

Béróssova čísla jistě nevznikla hned ve své propracované podobě, ale mají původ právě v takovém jednoduchém základu jako 2 x 4 apod. Při přechodu na šedesátkovou soustavu po prosazení "Jupitera" se čísla přispůsobila třeba na 2 + 4. Tak mne napadlo, že sčítání je vlastně jednoduché, ale násobení vyžaduje určitou abstrakci a přitom je logické, takže v pravdě "božské". I z toho důvodu se možná násobky "božských čísel" staly součástí mytologie a sofistikovaná matematika a astronomie součástí náboženství.

J. Čihák (Sobota 20. dubna 2013)

Už včera mě napadlo, že kříž v kruhu není běžným buddhistickým symbolem a proto by reliéf mohl skrývat matematické poselství. O buddhistickém učení vím jen velmi málo, ale přesto si myslím, že vzhledem k množství buddhistických škol to nelze vyloučit. Kolo s křížem však může vyjadřovat čtyři živly, čtyři části roku nebo dne a čtyři světové strany.

Našel jsem další informace k Berossovu číslu.

Jan Cinert (Pátek 19. dubna 2013)

J. Čihák: Indickou mytologii a náboženství nemám dostatečně nastudované. Jednou z překážek jsou časté dlouhé názvy bohů, takže se dají poplést ještě spíše, než Šov a Šoa. :-) Budu-li se ale držet pouhé ikonografie, tak na prvním odkazu jsou jeleni jako krajní slunovratové rohy a uprostřed je kolo čtyř období solárního roku, tedy forma prostředního rohu rovnodennosti, který dělí rok na čtyři období.

Na druhém snímku je kolo s osmi paprsky, takže by se mělo jednat o symbol Letní bohyně a jejího osmiletého cyklu. V takovém případě jsou kolouši po stranách denními blíženci Světlo-Stín, kteří jsou často součástí vyobrazování Letní bohyně. Druhá možnost je, že osmipaprskové kolo vyjadřuje dělení dne na osm dílů, a proto jsou zde i denní blíženci. U Budhy je podezřelé, že jeho jméno je utvořeno ze starého základu P-AT (B-ATh), podobně jako naše Bůh (B-AG). Potom by Budha mohl být původně bohem denní proměny počasí, tady typem boha Cernunnos. Ale zdůrazňuji, zatím jsem do toho dostatečně nepronikl.

J. Čihák (Pátek 19. dubna 2013)

Co má Buddha společného s liliovým křížem v kruhu? Buddhovo učení symbolizuje toto kolo.

J. Čihák (Pátek 19. dubna 2013)

Jeleni, kolo a Buddha, Photo 3-02.

Jan Cinert (Čtvrtek 18. dubna 2013)

Franta: Díky za upozornění. Na doplňku do článku bylo největším objemem práce hledání kvalitních vyobrazení, zároveň použitelných v rámci creative commons. Tím mne tak zblbnul anglický tvar Shu, že jsem zapomněl na opravdu v češtině používaný Šov. Takže to hned opravím.

Bůh jarní rovnodennosti přináší "jarní vlahý vánek", ale je to následný přídavek. Prvotní je ona jednorohost či jednorukost jako vyjádření středu mezi krajnímu slunovraty. Bůh jarní rovnodennosti byl předělán na "boha války" až někdy po roce 1000 př. n. l. Šov, Arés a Mars jsou to samé.

Had Apop je nejspíše obdoba boha počasí (ZO) typu Cernunnos, který se dostal do podsvětí stejně, jako řecký Hádés. Jiné obdoby Varuna a Poseidon se dostaly do moře. Celé to zjevně souvisí s prostým principem, že dešťová voda se nakonec vsákne do země nebo odteče do moře. Ale nepřátelství Apopa a Re by mělo zároveň pocházet až z doby po uplatnění boha typu Jupiter, jako boha nejvyššího. Marduk je bůh typu Jupiter, ale Tiámat je ženské podstaty, takže by měl jejich souboj být o poražení osmiletého cyklu. Čili není souboj, jako souboj.

Na obrázku z Oděsy je toho víc ke komentování, jenže popisek by mi už přetekl pod obrázek. Třeba, že slunovratové berany nahradili sokolové. Apop by měl správně být ještě v nižší úrovni pod Gebem. Asi se na něj při rovrhu kompozice zapomnělo a byl tam namáčknut dodatečně. V každém případě s hlavním posláním výjevu nesouvisí a je tady proto, že Šov na tomto provedení nese sluneční bárku. Také to může být jen tvůrcův vtípek.

S délkou článků mám také problém. Je mi jasné, že když někdo článek dočte, tak už vůbec neví, co vlastně bylo na začátku. Jenže ono se všechno se vším tak prolíná. Také nejde do starého výkladu vložit jen malý díl nového, to by tam nepasoval a čtenáři by se můj výklad zdál nelogický. Tištěné knihy budou mít asi ještě dlouhý život. :-)

ZH: Antispamová kontrola se neprodloužila, ale lze si na to zvyknout.

Franta (Čtvrtek 18. dubna 2013)

PS: obrázek z Oděsy, kde je Šov s bárkou na podnose - Apop je vpravo dole

Franta (Čtvrtek 18. dubna 2013)

Šoa - není ustálené české pojmenování Šov, eventuálně postaru Šu?. Znaky odpovídající jeho jménu by měly být něco jako "šw" Šoa zavání holocaustem. A nebo to má s hebrejštínou nějakou souvislost? Myslím to šoa - neštěstí, zničení, pohroma. Jinak to měl být pán větrů - že by bůh jarního vánku? A to šoa napasovat na to, že Mars - "bůh války" je také kandidát na boha jarní rovnodennosti? A také přemohl hada Apopa, který chtěl převrhnout Reovu bárku (Marduk, Tiamat?). Tedy je to ten, který dbá nad pohybem slunečního kotouče, tedy volně Rea

Spíš si myslím, že na internet jsou ty Vaše články moc dlouhé. Spíše než, že by něco vyčnívalo, to asi v množství informací zanikne.

Jan Cinert (Čtvrtek 18. dubna 2013)

Grafy s přílivy v článku o Cernunnovi, které vytvořil Franta byly v textu příliš vyčnívající, tak jsem je vymazal ... Ne, dělám si legraci, naopak z téhož důvodu jsem za ně přidal něco ze starého Egypta. Snad zájemci, mající snahu vybřednout z balastu dosud uplatňovaných mytologických výkladů, budou mít tímto snadnější pozici.

ZH (Středa 17. dubna 2013)

Vidím, že jsem objevil Ameriku, a nejhorší je, že jsem to před časem četl jak u vás, tak na MM.

Jan Cinert (Středa 17. dubna 2013)

K východním kalendářům používaným u nás mám něco v článku Životopis sv. Václava (doleji). U nás dochovaná data z 9. a 10. století tvoří dvě skupiny. První je správná: úmrtí (jako křest) Bořivoje 894, úmrtí Spytihněva 915 a jeho dožitý věk 40 roků. Do druhé patří ostatní a je to zkrácené o 7 roků, k čemuž došlo při převodu na latinská data.

J. Čihák (Středa 17. dubna 2013)

Otto, heslo Kalendář:
“Novoluní nadcházelo se v době, kdy dle cyklického výpočtu stáří měsíce bylo o něco větší. Tím se stalo, že zvláště výpočty týkající velkonoc nebyly v souhlase se zjevy nebeskými, dle nichž se měly říditi. Tento rozdíl mezi skutečnými fasemi měsíce a cyklickým jejich určením musil se časem státi patrným. První, kdo pravou příčinu tohoto zjevu objevil, byl jakýsi mistr Chonradus r. 1200.“

“Závažnější chybou jest, že skutečné fase měsíční neshodují se s kalendářními. Novoluní v gregoriánském kalendáři jsou totiž vypočtena dle středního pohybu měsíce a následkem toho odchylují se od astronomických novoluní (vypočtených dle skutečného pohybu měsíce) nezřídka o jeden, dva nebo dokonce 3 dni; přirozeně odchylují se někdy také kalendářní úplňky o jeden den. Následek této vady jest, že tedy velkonoce někde se neslaví v den určený koncilem Nikajským...“