Pražský hrad

Zakřivení linie možná dosvědčuje, že se desky za posledních 900 let vzájemně posunuly o víc jak 10 m. Přibližovaly se nebo oddalovaly, avšak největší posun pravděpodobně probíhal ve směru zlomu. Průměrná rychlost posunu nepřesáhla 1,5 cm/rok (odhad).

Při pohledu od Longina se Václavův hrob mohl posunout doleva. Nevím jak to dokázat, ale další indicie by mohl poskytnout velký rovnostranný trojúhelník a velký rovnoramenný trojúhelník. Společný vrchol leží na jižní desce a ostatní vrcholy na severní desce. Stejně by mohla posloužit slunovratová linie Kříž-Petr, ale museli bychom předpokládat, že Kříž leží na výběžku jižní desky a nikoliv přímo nad zlomem.

Kvituju, že vždycky přijdete s nečekaným řešením, ale spíš bych věřil nepřesnosti geodetů. V době staveb rotund byl jistě přímý pohled.
Včera jsem mluvil s kamarádkou, která si chce koupit vírník, ale pochybuju, že by ji pustili nad vnitřní Prahu...

Nicméně by se to dalo udělat pomocí kouřových (laserových) znamení. Bohužel po výbuchu nedaleko sv. Kříže by to asi bylo dost riskantní ;).

ZH: Chtěl bych věřit, že i první úsek linie byl vyměřen přesně. Možné to je. Biskupské kněžiště bylo asi důležitější než Václavův hrob. Hlavní oltář mohl ukrývat vzácné relikvie z Jeruzaléma.

Václav také neměl celkem nic společného s Jeruzalémem, ale co když linie opravdu vycházela z jeho hrobu? Pokud chci stále věřit té přesnosti, pak zbývá jediná možnost, že tady došlo k horizontálnímu posunu desek podél pražského zlomu. Nejprve jsem to myslel jako vtip, ale pak jsem našel článek na www.kpufo.

S tou vzdáleností ecclesioly od ecclesie jsem měl problém, ale, jak jsem tu již psal, portikus mohl být velký. Není myslím žádný ekvivalent k 13-metrové rotundě, domníval jsem se, že nejmladší rotunda mohla být ještě větší, ale to jsem musel opustit, nicméně si dovedu představit prostorný portikus vzhledem k zájmu poutníků a nedostatečně velké rotundě. Samozřejmě vše přizpůsobuju hypotéze, což je asi nekorektní, ta hypotéza, že nešíbovali s hrobkou sv. Vojtěcha při každém kopnutí do základů, je však docela nosná, myslím.

Co se týče azimutu jižní části ambitu, vycházel jsem jednak ze starších nákresů Hilbertových aj., ale i podle dlaždic v předsálích Královské hrobky a jejich odklonu od zdí základů katedrály ap., nicméně na desetinu stupně přesné to pochopitelně není. Tady na obr. 1/7 je Mockerův náčrtek severozápadního nároží ambitu vůči vnějším zdem katedrály, je to ale od ruky a z distancí se nedá přesný odklon vydedukovat, nicméně to vychází asi na 74°.

Díval jsem se znovu na obrázek ZH z roku 2010, který souvisí s "Homolovou hypotézou". Ona hrobka mi přijde příliš vzdálená od rotundy, aby byla v Břetislavově přístavbě k rotundě. Ale zaujal mne tam azimut kláštera 72.5°, který je blízký Bořivojově rotundě 73.6°. Jako by již v době Bořivojově byl vymezen "dvorec" kněžích příslušejících k prvnímu kostelu a klášter zdědil jeho přibližné hranice, hlavně orientaci. Nic k tomu asi dalšího není, co by podporovalo tuto "Cinertovu hypotézu", ale u sv. Jiří bylo až do barokní přestavby ctěno západní průčelí kostela a i kláštera.

Tak to bych se ohradil ;). Vojtěch byl dle Homolovy hypotézy od poloviny 11. st. stále na stejném místě až do 19. století (s výjimkou období gotické přestavby hrobky, kdy byl opravdu někde jinde v bazilice), napřed v malém kostelíku vedle rotundy, pak v kapli v bazilice označované dnes jako sv. Tomáše, pak v údajné dvanáctiboké Parléřově kapli, dále v desetiboké barokní kapli, nyní je prázdná hrobka uprostřed hlavní lodi katedrály. Vojtěch neměl celkem nic společného s Jeruzalémem. Dnes je v nejvýchodnějším bodě katedrály kaple Panny Marie, hlavní oltář kostela symbolizuje obecně Krista, oba měli s Jeruzalémem společného hodně...
Ještě by někde měla být kaple sv. Víta.

Pořád mi hlodá...
Ta linie byla původně uveřejněna v jakési populární knize o magii v Praze, ovšem měla směřovat k východu Slunce o zimním slunovratu, což je blbost, nevychází to o 5°. Možná v tom mělo prsty ono tereziánské natočení map (v Praze o 8°, což je zase víc).
Váš nápad s Jeruzalémem byl skvělý, to vychází přesně.
Otázka je, proč vůbec takovou linii zkoumali. Možná jen prostě zkoušeli na nějaké tehdejší nepřesné mapě, co by někam ukazovalo, druhá možnost je, že ta spojnice kaplí byla nějaká starší tradice a oni ji vysvětlili slunovratem.
Nicméně, již na Jütnerově plánu z r. 1815 i na Císařských otiscích z r. cca 1845 je ta linie přesně stejná jako na dnešních internetových mapách, nemíří do kaple sv. Václava, ale do východního oltáře baziliky (která v době stavby rotund dávno nahradila rotundu sv. Víta).
Myslím, že ortofotomapy a další internetové mapy jsou přizpůsobeny katastrálním mapám, tedy zřejmě v principu těm z 19. století.
Kamarádka geodetka, která moderními prostředky vyměřuje mj. Prahu, říkala, že katastrální mapy jsou takové malůvky, kde na nějakém metru nezáleží, někdy v zimě jsem si hrál s 3D modelem Královského paláce a musím to potvrdit.

Rozdíl, jestli linie směřují ke hrobce sv. Václava, nebo k východnímu oltáři baziliky, je cca 12 metrů, což na vzdálenost k Jeruzalému činí přes 4 km. Stálo by tedy zato, vědět, jak je to přesně.
Ovšem všechny stavby jsou zanořeny v okolní zástavě, a je prakticky nemožné je vidět naráz, leda z vrtulníku nebo balónu. Zkoušel jsem svého času vyfotit směr z okna Ludvíkova křídla, které by mělo být v linii, ale nic z toho nebylo.
Tak nevím.

Já se k oněm číslům nemohu více vyjádřit, neboť to nemám zcela prozkoumané. Ale je tam zřetelný původ v navyšování, či ve výsledku snižování čísel o 36 roků (36 + 36 = 72 ...). Mohlo by se jednat o jiným způsobem vytvoření systému, jakým jsou "západní" Béróssova čísla. Ale už trochu vyspekulovaně, nebo s chybně přidanými řády v opisech textů. Zároveň případně i se zaujetím tou zvláštností, že součet jednotlivých číslic dává 18, jak sem dal Franta.

Při hledání souvislostí mezi rovnodennostními héroi typu Šov a Šiva, jsme trochu zapomněli na nejslavnější příběh všech dob. Ježíš, je synem Boha otce, ale jeho ochráncem a přinašečem do Egypta je Josef, manžel Marie (Nut). A ten je v mýtu tesařem! Takže zase jednorohý, či jednoruký héroi se sekerou v ruce jako galský Esus na reliefu na sloupu lodníků. Jméno Josef tedy bylo vytvořeno z (I)Ose(f), stejně jako OSA, čili střed mezi rovnodennostmi. Takže přehozením hlásek ve jménech Šov a Šiva, která bych považoval za původní, protože na počátku se zdá být Ša-maš.