Pražský hrad

ZH: Kopčanské úlovky jsou skvělé a potřebné. Rozhodujícím se zdá, jestli na první rytině vlevo na odlomeném kameni je zbytek původní malty, čili jestli byl obrázek vyryt až po odlomení. Pak by sestava byla kompletní a dala by se hodnověrně zkoumat. Nějaký možný výpočet rovnice jsme tu již diskutovali. Zajímavé je, jak se kámen svým hladkým lícem odlišuje od ostatních.

Franta: Obecně proti možným liniím nic nemám. Jenže se na to naroubovávají různé romantické představy o uctívání pramenů, stromů a kamenů a je z toho nepodložený zmatek. Nerozumím spojování Janského vrchu s Petřínem, vždyť je ve Slezku. Jestliže byl Petřín podle Kosmy "hora skalnatá", tak tam byly skalní výchozy, které se pak odtěžily na stavby kostelů. Kde a z jakého důvodu by tam byla svatyně?

O nové knize je teď pouze jistota, že dokončení bylo plánováno na loňské jaro, pak na letošní jaro. Když zkusím naplánovat další termín, tak snad letos do podzimu. :-)

Jako, že to v Praze moc neznám, tak bych řekl, že Petřín jako shomaždiště lidu asi sloužit mohl. Také vím, že tam jsou prameny - třeba studánka Petřínka. To by mohl být další kandidát na "Perunovu vodu". A pak je tam ta, pro mne archeoastronomická souvislost s Janským vrchem. Tedy spojnice kostela sv. Vavřince s vrcholem Janského vrchu který se jmenoval Johannesfeuerberg - 2 vojenské mapování - asi "Im Johannisfeuer". Azimut Petřín - Janský vrch je 309 stupňů, je to tedy ve směru kde zapadá Slunce o letním slunovratu. A spojnice prochází "menhirovou krajinou" - Slánská hora, Klobuky, Hřivčice, Slavětín, dokonce přes vrchol Rané. Takže taková akademicko-romantická představa o linii, na které je docela dost zajímavých bodů. A to, že vyjmenované body, kromě dvou krajních a vrcholu Rané neleží přesně na spojnici? Asi by chtělo prozkoumat jak je to s výškovými poměry v jednotlivých místech a jak to ovlivňuje azimut, ve kterém Slunce o slunovratu zapadne.

Na Janském vrchu se pálily svatojánské ohně, to se zdá být historický fakt, klidně to mohl být jeden ze soustavy signálních vrchů - vatra planoucí na vrcholu Janského vrchu se asi v noci musela na pozadí pásma Krušných hod docela vyjímat - podobně jako se občas vyjímají fakule hořící na chemickými závody v Záluží.

Letní slunovrat se blíží, v Praze máte ideální možnost to prozkoumat i prakticky.

Řekl bych, že posvátný pramen, později zvaný Svatováclavská studánka, se nazýval Pr-aha, tedy Perunova voda ;).

Udělal jsem si exkurzi na velkomoravská hradiště a do Kopčan, překvapilo mě, že kámen s dotyčnými obrazci je velmi úzký, sotva palec, a obrazce jsou centimetrové, jakoby hřebíkem vyryté, ale nevím, jestli je tak jednoduché do opuky rýt. Dochovaly se pod omítkou. Místní stavbyvedoucí (kostel je stále rekonstruován) říkal, že jde prý o předchůdce hlaholice, což je jistě nesmysl. Je tam ještě další rozrytý kámen, vlevo od vchodu, bohužel ho prý v zimě vandalové poničili. 1, 2.

Vždyť představy o Perunově háji na Petříně jsou jen nějaké romantické představy, které nejsou vůbec ničím podložené a není ani žádný důvod pro domněnku, že by to tak mohlo být. Myslím, že základní kořeny s dodatečným rozšířením o souhlásku se nedají zaměňovat a vysvětlováním nějakými přesmyky se pak dá zdůvodnit jakýkoliv úlet.

Kořen PERN je něco jiného než PERT a PERG. Také postupné přeměny hlásek N, T a G nejsou možné.

Svatyně nemohly být v nějakých skalách nebo na skalách. Jak by se tam konaly obřady a shromažďoval lid?

Pergať – Perga – Perunova ohrada

Gať - čes. hať, něm. haatsch, poľ. gać, hl. hat, dl. gat, rus. a ukr. gať, srbh. a slovín. gat, praslov. gatь. V původním významu cesta přes blátivý terén nebo močál ze svazků slámy nebo proutí a větví. Později ve významu přeneseném se tím myslelo vše, co bylo zhotoveno z podobného materiálu, např. ohrady, hráze a jezy. Slovo ohrada bylo používáno v dalším přeneseném významu. Rozumělo se tím ohrazené místo.

Slova Pergať i Perga mohou mít při dvojitém přenesení stejný význam jako Pertýn: Perunův týn, Perunova ohrada, místo vyhrazené pro Perunovu svatyni. Vývoj mohl probíhat třeba takto: Pergať – Perga – Praga – Praha.

Samozřejmě se nabízí další výklad. Pragať – stará ohrada, stará hrazená osada.

Jan z Wiktringu (1270-1347) – Korutanská kronika: Petřín má původ ve slově Pronberg – Perunova hora.

Z Wikizdrojů jsem okopíroval originální etymologický názor: Petřín - Perunův týn.
“Na Petříně bylo božiště hromovládce boha ohně a blesku Peruna, jenž měl svůj hrazený týn: tedy Perunův týn — zkráceno v Pertýn a přesmykem hlásek v dobách křesťanských Petřín.“

K tomu zbývá jenom dodat: Petřiny – Pertýny.

Ještě k těm Rusavkám, které vzpomenul Franta. Uvědomil jsem si, že Ruzyně je od šáreckého hradiště přibližně ve směru nejjižnějšího západu Měsíce. Přes Rusalku bledou se dostáváme k vodě, tedy přílivům. Také je starozákonní Rut. Chtělo by to celé více prozkoumat, ale já osobně teď na to nemám čas.

Kořen Min je také ve slově minulý, proto ve slovenštině je minul s významem pozbyl, ztratil. Že by souvislost s koncem minulého roku o zimním slunovratu, kdy héroi jarní rovnodennosti ztratil sílu a začal ustupovat k bodu rovnodenností?

Odkazovaný článek čerpá z prací dvou autorů. První byl před půlstoletím uznávaným archeologem, který uvěřil, že mýtická Lučanská válka je opravdu reálií z pohanských dob před Bořivojem. Podle toho datoval hradiště Vlastislav do "pohanských" předbořivojovských dob. Ve skutečnosti pochází asi z přelomu 1. a 2. třetiny 10. století. Druhý autor z něho a jiných takových jen opisoval. Je to celé spíše o představách a věření.

Již v roce 1995 publikovala J. Čiháková první nálezy opevnění na Malé Straně z 2. poloviny 9. století. Ty, spolu s pozdějšími nálezy, dokazují, že Praha byla od počátku opevněným celkem včetně Malé Strany. Takže žádné malé sídlo se nekonalo.

Píše se, že na sakrálních/kultovních hradištích chybí známky trvalého osídlení. Výskyt je spíše na východě.

Wikipedie: Kultovní místa Slovanů.
Nejvíc sakrálních hradišť se nacházelo v oblasti Zakarpatí, horního Podněpří, na středním Dněstru a horním Prutu a na dnešním pomezí Ukrajiny a Polska, významná je především tzv. zbručská soustava v povodí Zbruče tvořená například hradišti Bohit a Zvenigorod. Sakrální hradiště, náboženské centrum kmene Polanů, stálo pravděpobně na Lechově hoře v Hnězdně a podobně lze chápat Retru a Korenici známé z historických pramenů.

I celé Žiži je jedna velká blamáž, která si žije svým životem bez ohledu na realitu. Mám o tom kapitolu do knihy, ale je dlouhá a ještě neprošla závěrečnou úpravou. Probírali jsme to tady, tak jen připomenu, že o Žiži se zmiňuje pouze a jen jednou kronikář Kosmas při popisu vyhnání Poláků z Prahy v roce 1004. Na pahorek měl tajně v noci vystoupit Oldřichův bojovník a troubením a voláním „Utíkají, utíkají Poláci ...“ vyděsit polskou posádku tak, že ve zmatku utekla. To je opravdu úplně vše.

Nejsem si jist, jestli vůbec někdy existovala "sakrální hradiště". Svatyně byly mezi osídlením, třeba typu rondel, a pak na hradištích, která měla v prvé řadě útočištnou funkci, pak správní a též sakrální. Totéž se týkalo Slovanů. Například hypotézy o tom, že před Pražským hradem se zde nacházel nějaký ústřední sakrální prostor, jsou zcela vycucané z prstu.