Pražský hrad

Franta: Zatím mám také problém s určením jednotlivých kopců. Polohu té věže bude možné určit z jiných snímků, i z loňského července, které má ZH k dispozici.
Sluneční filtry jsou hodně tmavé a používají se pro focení ostrého Slunce, které může přes objektiv s větší ohniskovou vzdáleností poškodit čip. U odonějších foťáků lze fotit přes širokoúhlý objektiv a pak udělat výřez. Při fotografování krajiny se Sluncem nízko nad horizontem poškození čipu nehrozí, ale přesto se doporučuje používat přechodové filtry (až 5 EV), které zlepší vzhled snímku.

ZH: Šipka je umístěna správně, zde zanikl poslední paprsek. Při fotografování jsem chodil po pěšině a proto jsou bližší objekty různě posunuté. Příště si musím dávat pozor a fotit z téhož místa.

Jan zpravidla fotí z 50.140415, 14.471649, ale může to být i o pár desítek metrů vedle. Trochu jsme taky váhali nad umístěním šipky, prý je to takhle správně. Středohorský kopec vpravo od šipky by mohly být Hradišťany, si myslím, vpravo od nich jsou na obzoru dva vysoké stožáry, pokud to nejsou artefakty. Mohly by to být věže na Cínovci? Nebo Vlčí hora?

Franta: Díky. Myslím, že právě o ztrátu ostré hranice mezi stínem a světlem jde. Blíženci jsou nerozlučně spojeni a zároveň spolu soupeří o hranici mezi světlem a stínem. Když ta hranice mizí, tak Stín umírá, byť Světlo stále ještě je. Úmrtí Stínu je předzvěstí nutného úmrtí Světla.

V každém případě praxe ukazuje, že vržený stín nebyl používán. Není přesně viditelný i v případech, kdy Slunce zapadá v oparu nebo mezi mraky. V těchto situacích je ale místo západu Slunce pořád přesně rozpoznatelné. Takže opravdu jen vizíry a zákryty na linii západu Slunce, které bylo sledováno.

K fotce J. Čiháka: nedaří se ni identifikovat ty kopce jižně, vlevo od šipky, která označuje západ Slunce. Šipka by měla být na azimutu 309. Lze určit polohu věže, která je nad 3 v 2013 vpravo od šipky?

Psal jsem, že se "rudý kotouč nekonal". Bylo to asi následovně. Jak už jsem byl z toho mžourání do zapadajícího Slunce poloslepý, stál jsem zády ke Slunci před fotoaparátem na stativu a pozoroval svůj stín, který jsem vrhal. Poslední pořízená fotka, kdy Slunce ještě oslňovalo je vidět na obr. 1 Pak jsem se zase otočil a po chvíli koukám, že stín zmizel, tak jsem udělal obr.2. Mezi pořízením obrázku 1 a 2 uplynulo 38 sekund (podle času pořízení fotografií).
Poslední chvíle je kousek před pořízením obr.2
Slunce vrhalo stín asi do délky 10 m - předemnou byla prohlubeň a na jejím okraji pole s obilím, stín končil asi v polovině stojících stébel. Postupně slábnul - neměl ostré kontury, ale pořád byl patrný.

Franta: Když jsem tu byl a zkusil ohlídat západy, tak Slunce zapadalo částečně v mracích. Přesto mi připadalo, že od výšky jeden kotouč nad obzorem nejsou již stíny na zemi dobře prokleslené. Jak je to přesně s "Do poslední chvíle vrhalo stín."? Poslední chvíle je zmizení kotouče? A byly stíny ostré?

Vycházející či zapadající Slunce prý snímače neohrožuje. Zatím to riskuji a nepozoruji žádné poškození. Ovšem s drahým foťákem bych se toho bál. Asi by bylo vhodné používat sluneční filtr.

Já jsem také v pátel večer vyrazil. Před tím byly bouřky. Jinak hustý vzduch v mostecké pánvi byl doslova vyprán, a tak byly vidět krásně hory. Zažil jsem ale zklamání. Nic jako rudý kotouč zapadající za horami se nekonalo. Slunce až do poslední chvíle svítilo tak, že jsem měl skoro strach namířit na něj objektiv. Do poslední chvíle vrhalo stín.

Nedělní oblačnost sice neumožnila vyfotit západ Slunce, avšak mezerou mezi mraky byly osvětleny zezadu Krušné hory a České středohoří. Pokud zrovna nerušily paprsky vycházející z mezery, bylo možné pozorovat oba obrysy. Pak se Slunce schovalo za mrak, ale tentokrát byly obrysy pozorovatelné ještě půl hodiny. Přitom se vytvořily impozantní červánky.
Výhled na České středohoří ve směru k Janskému vrchu (303,7˚, z Ládví 304,2˚) zakrývá vzdálený les. Kdyby na vrcholu Ládví nebránily stromy, bylo by odtamtud vidět i do této krajiny.

Včera se neočekávaně zlepšilo počasí. Večer se od západu nad horizontem neobjevila ani souvislá oblačnost, což se nyní stává málokdy. Meteorologická situace byla příznivá a tak se mi podařilo vyfotit západ Slunce z mého oblíbeného stanoviště: 50°8'25.687"N, 14°28'17.764"E. Z vrcholu Ládví to kvůli stromům nejde. Pořídil jsem typickou černo-červenou fotografii horizontu od posledního paprsku až po Lovoš.

Předtím, než Slunce zapadlo, ale bylo ještě dostatečně vysoko, jsem vyfotil obrys Krušných hor a pod nimi obrys Českého středohoří. Obrysy jsou odlišené jasem i barevně. Když jsem fotografie dodatečně ztmavil, byl výsledek o 100% lepší. Zachycení obou obrysů bylo umožněno tím, že Slunce osvětlovalo Krušné hory a zároveň České středohoří zezadu pod malým úhlem. Když bylo Slunce blízko u horizontu a tedy i v záběru, tak jsem vyfotil jen mazanici. Po západu Slunce vynikl obrys Krušných hor, avšak obrys pod ním téměř zmizel.

Hlavní otázka asi je, jak je to vlastně s údajně románskou "kvádříkovou zdí" přiléhající těsně severně k rotundě a mající stejnou orientaci s gotickým presbytářem. Podle K. Tomkové snad byla "využita" na scelení rotundy s novým presbytářem. To je samořejmě divné. Zeď je dnes nepřístupná, jedině se snad pokusit k ní vytáhnout více informací z K. Tomkové.

Jak se poznalo, že zeď byla kvádříková, když se zachovaly jen základy? Spíše byly v základech druhotně použity kvádříky z ubourané rotundy stejně, jako ve spodním zdivu presbytáře. Pak by zmíněná zeď byla také gotická a přirozeným pokračováním presbytáře, takže část nedokončeného gotického kostela.

Další problém je, že gotický presbytář má jinou orientaci než rotunda. Přitom v gotice již azimut nebyl závazný a orientaci kostelů ovlivňovala okolní zástavba. Takže azimut presbytáře určilo něco důležitého, důležitějšího než původní rotunda.

Zas z levohradeckého soudku. Tomáš Pešina z Čechorodu popsal údajně (zemřel r. 1680), že součástí kostela byla loď rotundy. Znám řadu takových kostelů, namátkou Karlík, Kostelec u Křížku, Želkovice, Vrapice, kde je rotunda využita jako presbytář kostela, pak řadu základů zbořených rotund uvnitř kostela, které se na jeho půdorysu neprojevily (Prosek, Vavřinec v Anně, Václav na Malé Straně atd.). V publikaci o LH je posloupná řada rekonstrukcí půdorysů kostela s rotundou (např. zde), neumím si ale představit, jak by byla loď rotundy do kostela zavzata. Jak to tedy bylo, nevypadal kostel v té době ještě úplně jinak?

Franta: Část Krušných hor jsem vyfotil od úpatí Ládví už loni 9. července, viz odkaz v příspěvku. Snímek byl pořízen při západu Slunce, které prosvítilo opar a tím odhalilo obrys hor. Fotografování během letošního slunovratu asi nebude možné. Je horko, vlhko a opar umožňuje dohled na pár kilometrů.

Z vrcholu Ládví bývalo teoreticky vidět na Janský vrch. Snad mohli skutečně vidět obří vatru jako červený bod. Jak velké byly pohanské ohně? Do jaké výše šlehaly plameny? Zapalovali několik ohňů najednou?