Pražský hrad

Sluneční světlo se v atmosféře ohýbá a tak se stíny různě rozmazávají. Je to patrné i během dne při ostrém slunečním svitu. Např. stín u spodku sloupu veřejného osvětlení je tmavý a ostrý. Na konci je bledý a má znatelně rozmazané okraje. Během východu Slunce a vlivem ranního oparu se nejspíše tvoří slabé polostíny, které jsou v přírodě špatně pozorovatelné.

Dnes ráno jsem při jízdě po silnici Chomutov-Praha sledoval východ Slunce. Byla úplně čistá obloha, jen s oparem. Zřetelný rozdíl mezi stínem a světlem byl už při výšce čtyř kotoučů nad obzorem. Jinak bylo zajímavé různé zbarvení stíněných kopců Středohoří podle vzdálenosti.

Pověst o kněžně Libuši obsahuje etymologické vysvětlení, že město dostalo název Praha podle prahu, který symbolizuje sílu a úctu. Zdá se nepochopitelné, proč je město Praha ženského rodu, ale je to možná jenom klam, protože staroslověnská přídavná jména střední mají koncovku -a, např. dobra lěto-dobré léto. Proto si myslím, že město dostalo podle prahu název Prahové, staroslověnsky Praha. Vysvětlení v pověsti tedy nemá chybu, ikdyž je nejspíše vybájené.

Z nějaké etymologické knihy si pamatuji, že koncovka -a je původně -ja/-já a koncovka -ava z -java/-javá. Což mimochodem nabourává tradiční tvrzení, že -ava je druhý kořen znamenající "voda". Ostatně "dálava" nemá s vodou nic společného. Výztižné je v tomto "modravá" obloha, kde je zřetelný původ v tvorbě přídavného jména přidáním koncovky původně -javá. Rus by řekl po staru "modrája" s -j-.

S koncovkou -a je potíž, ale dají se najít zajímavé příklady. Třeba Prahova – prašné údolí v Rumunsku. Ve stsl. mají příd. jm. stř. r. koncovku -a.
ZH tady zmiňoval podobnost mezi prag/prach a z toho praga/pracha. Jen tak mě napadlo, že Pracha byla třeba prašná hora, prostě Prašná, stsl. Prachaě.
Podle J.Cinerta je Praga země na prazích-vyvýšeninách. Má tuto vlastnost, tedy je to Prahová země, stsl. Pragaě zemlja, zkráceně Prahová-Pragaě a dále Praga.

Těch 20 m rozdílu u výšky akropole je překvapivě hodně na tak malý výčnělek. Vizualizer přidává alespoň +5 m. V případě Starého purkrabství pohled už opravdu líže úpatí Norbertova. Jenže v těchto místech ještě musíme přidat cca 20 m lesního porostu, zde pole asi nebyla kvůli nerovnému terénu. Nakonec ani není tak důležité, zda byl viděn přesný směr. Levý Hradec, původně *Leu, také není přesně na bodu letního slunovratu, a ten určitě není z Šárky vidět, takže šlo o přibližný směr cesty.

Myslím si, že prag, jako práh domu, je pozdní naivní etymologie. Tesař tesal práh když tak ve smyslu rozhraní mezi světlem a stínem. Římský bůh Janus se dvěma blíženeckými tvářemi byl dodatečně strážcem domovního prahu, protože v domě je stín a venku světlo. Podobně je rozhraním mezi světlou a stíněnou polovinou roku bod rovnodenností. Výklad, že tesal práh domu bude tedy také pozdní, navíc je psáno "nízký práh", takže je vlastně míněn obecně vstup, který je nízký a každý se tam musí sklonit.

Tak už Palacký pochopil, že se jedná o určení východního směru! Zajímavé, takže člověk zase objevuje Ameriku. :-)

Héros tesař tesal trám z klády uprostřed lesa...

trám – prag
tesaná kláda – praga?
Mohou být prag a praga synonyma?

F.Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (4. část). Zde píše, že Libuše stála na Bílé hoře a kázala jíti podél Brusnice až k Vltavě, kde muž dělá práh, a podle toho hrad nazvati.

1. Dr. Prchlík potvrdil, že villa náleží k místu, ze kterého se Libuše dívala, omlouvám se.

2. Akropole Šárky je 363.4 m.n.m., ne 344 m (známý problém s kopci na satelitním výškopisu), tedy 365 výška očí. Přesto překáží výběžek střešovického kopce u Looseho vily, takže by muselo být Žiži (v místě katedrály) vysoké 26 m, což je nepravděpodobné... Kdysi jsem ale psal, že Žiži na dotyčném místě mohlo být navršeno, aby byl rozhled do Bubenče.

Jiná věc by byla, kdyby bylo původní hradiště v místě Starého purkrabství.

Vždycky jsem si myslel, že z Šárky na Hrad (míněn terén) vidět není. Fotkou jsem znejistěl, protože zástavba opravdu reliéf zakrývá. Prověřil jsem to na GPS Vizualiser a opravdu Hrad vidět není. V cestě je hřbet Norbertova, který čáru pohledu převyšuje asi o 15 m. Stanoviště bylo na nejvyšším místě akropole 344 m.

S latinou se tedy poradím s povolanějšími.

Jestli bylo navzájem vidět ze slovanských hradišť na ostatní mě vždycky zajímalo, tady je pohled z akropole Šárky na Hrad, je to trochu sporné kvůli zástavbě, taky hraje úlohu umístění startu a cíle pohledu.

Že se již Šárka probírala jsem dokonale zapomněl.

V břevnovské pověsti je stěžejní skrývání se čerta - Stínu, původně boha počasí (ZO). Jedná se tedy o mýtus až po objevení boha typu Jupiter, který je v pověsti nahrazen křesťanským zvonem. Např. v chetickém mýtu o Kumarbim je čertem Ullikummi a Jovem je Tešub, který podřezal Ullikummimu nohy, a ten se skácel stejně, jako strom na Bílé hoře. O doloženosti pověsti nic nevím, je to na mne moc pozdní. Stejně jsou pro mne příliš pozdní výklady, že "Libuše je věštkyní typu veleda" a nic o nich nevím.

na okraj:
Libuše je prý věštkyně typu "veleda" - tedy vědma, která věštila z vyvýšených míst a v germánské oblasti musely být okolo 10 století běžně známé. Nemám tu odkaz, ale prý byly trnem v oku křesťanským misionářům. Údajně od "veleda" má mít odvozené jméno Falada - kůň princezny husopasky od bratří Grimmů, s jehož hlavou si po jeho smrti povídala - to by mohl být prototyp "inteligentního" Libušina koně.

To, že Libuše věštila ze Šárky se tu už probíralo. Když jste zmínil místní pověst (tedy Kosmas ji literárně zpracoval), říká Vám nebo někomu z ostatních pánů, jak moc je reálná tato pověst? Tím reálná myslím to, jestli je to opravdu doložená místní pověst. Zkoušel jsem hledat nějaký další zdroj, ale tehdy jsem nic nenašel. Odkaz, který tam mám uveden na civilizace.mysteria.cz, blokuje AVAST! jako stránku se škodlivým kódem.

Franta: Téměř bingo. Jedná se již o místní pověst, takže ke světovému mýtu byly přidány místní reálie. Pověst vyjadřuje, že před Prahou bylo ústředím hradiště v Šárce. Odtud Libuše ukazuje směrem k východu, kde se nalézá místo budoucí Prahy ve vzdálenosti přibližně 30 honů. V mýtu nemohla říct: Běžte odsud na východ, směr musel být určen mýtickou postavou. Také nejde o přesný směr, jak to vidíme dnes my na mapě. Ze Šárky není na Hrad vidět, takže se jednalo o směr cesty vedoucí od šáreckého hradiště. Nad Libocí jsem také přemýšlel v tom smyslu, jestli zde nemůže být název zpětně odvozen právě z této pověsti. Ale je to nedoložitelné. Místo věštění je "vsí" proto, že v 11. a na poč. 12. století šárecké hradiště již neexistovalo a bylo zde jen vesnické osídlení. Ve světové mytologii je založení sídla určeno věšteckou radou. Naší věštkyní je Libuše, takže ta role připadla na ní. Další smysl v tomto případě u Libuše já osobně nevidím.

ZH: "Est locus in silva, villa qui distat ab ista Terdenis stadiis,..." bych přeložil, byť nelatiník, jako: "Je místo v lese, ves tato je vzdálena odsud 30 honů, ...". Níže je pak, že muž tesá práh uprostřed lesa, takže nemůže být míněna ves, ta by nebyla uprostřed lesa.

Také mi vadilo, že linie Ládví-Janský vrch není slunovratová, ale abych neztratil motivaci k bádání, uvažoval jsem o tom, že by to mohl částečně zachránit Lughnasad, precese a nepřesnosti.
Spočítal jsem si azimuty a výškové úhly. Vyšlo mi, že z nového stanoviště je vidět Janský vrch vlevo vedle Srdova.