Pražský hrad

"Nejspíš ten názor v knize ale pochází jen právě z toho, že jména nikde v kronikách uvedena nejsou." Je to tak, tato myšlenka byla hodně citovaná v době, která se kryla s komunistickým režimem. Kdyby to byla pravda, tak by Slované museli převzít i veškeré pohádky a místní pověsti, ve kterých je základem světová mytologie. Je to založeno na materialistické filosofii, že vše se odvíjí od rozvinutí společenské dělby práce a na ní je pak teprve závislá představa o bozích. Zaostalí Slované tedy měli být bez rozvinuté mytologie a teogonie. Jenže přírodní jevy a jejich zbožnění byly dříve nežli K. Marx se svými představami. Nemohla existovat populace, která se vymkla 40 000 let trvajícímu vývoji.

Zmizení stínu před světlem je nyní zajímavé už jen ve vazbě na mýty, ve kterých jako první umírá stín a naopak se na začátku jako první objevuje světlý blíženec.

Jak už tu bylo řečeno, je velmi jednoduché, přesné a prvoplánové pozorovat přímo východ/západ Slunce nad obzorem, takže pro potřeby určení azimutu východu Slunce není pozorování stínu přínosné, když je tak všemožně komplikované.

V knize Zeměpisná jména ČS (nemám ji teď k dispozici) jsem se dočetl, že naši slovanští předkové prý neměli jména vyšších bohů, tedy asi ani ty bohy. Jména slovanských bohů prý vznikla jen u východních a severních Slovanů dle cizích vzorů. Nevím, jestli je to tvrzení validní, ale je to zajímavé, mně nenapadlo, že by tomu tak mohlo být. V podstatě nám ta tendence vydržela dodnes, protože jsme nejsekulárnější národ na světě, asi nejen díky komunistické výchově (jinde se to sekularizovat nepodařilo).
Tedy to, že Kosmas uvádí římská jména bohů, by mohlo znamenat, že pohanské bohy nezamlčuje, ani že by je neznal, ale že prostě nebyli a že to pro Kosmu bylo nepředstavitlené, nebo že si je přimyslel, aby pohanští předci nevypadali úplně zaostale...
Nejspíš ten názor v knize ale pochází jen právě z toho, že jména nikde v kronikách uvedena nejsou.

Včera byla hodně znečištěná atmosféra a obzor byl zahalen silným oparem, což se projevilo na západu Slunce. Ve 21:00 Slunce zesláblo a vypadalo jako pomeranč. Mával jsem rukou před dřevěnou deskou a pozoroval jsem sotva znatelný stín. Stíny v krajině prakticky zanikly. Poslední paprsky zmizely až ve 21:12. Tento úkaz se však nevidí pokaždé. Jindy Slunce silně svítí ještě v době, kdy zalézá za horizont. Osvětlená místa jsou červenooranžová, stíny světlejší, ale vydrží až do konce západu. Nyní je příležitost sledovat zánik stínů před západem Slunce, ale situace v ovzduší nemusí trvat dlouho.

Sluneční světlo se v atmosféře ohýbá a tak se stíny různě rozmazávají. Je to patrné i během dne při ostrém slunečním svitu. Např. stín u spodku sloupu veřejného osvětlení je tmavý a ostrý. Na konci je bledý a má znatelně rozmazané okraje. Během východu Slunce a vlivem ranního oparu se nejspíše tvoří slabé polostíny, které jsou v přírodě špatně pozorovatelné.

Dnes ráno jsem při jízdě po silnici Chomutov-Praha sledoval východ Slunce. Byla úplně čistá obloha, jen s oparem. Zřetelný rozdíl mezi stínem a světlem byl už při výšce čtyř kotoučů nad obzorem. Jinak bylo zajímavé různé zbarvení stíněných kopců Středohoří podle vzdálenosti.

Pověst o kněžně Libuši obsahuje etymologické vysvětlení, že město dostalo název Praha podle prahu, který symbolizuje sílu a úctu. Zdá se nepochopitelné, proč je město Praha ženského rodu, ale je to možná jenom klam, protože staroslověnská přídavná jména střední mají koncovku -a, např. dobra lěto-dobré léto. Proto si myslím, že město dostalo podle prahu název Prahové, staroslověnsky Praha. Vysvětlení v pověsti tedy nemá chybu, ikdyž je nejspíše vybájené.

Z nějaké etymologické knihy si pamatuji, že koncovka -a je původně -ja/-já a koncovka -ava z -java/-javá. Což mimochodem nabourává tradiční tvrzení, že -ava je druhý kořen znamenající "voda". Ostatně "dálava" nemá s vodou nic společného. Výztižné je v tomto "modravá" obloha, kde je zřetelný původ v tvorbě přídavného jména přidáním koncovky původně -javá. Rus by řekl po staru "modrája" s -j-.

S koncovkou -a je potíž, ale dají se najít zajímavé příklady. Třeba Prahova – prašné údolí v Rumunsku. Ve stsl. mají příd. jm. stř. r. koncovku -a.
ZH tady zmiňoval podobnost mezi prag/prach a z toho praga/pracha. Jen tak mě napadlo, že Pracha byla třeba prašná hora, prostě Prašná, stsl. Prachaě.
Podle J.Cinerta je Praga země na prazích-vyvýšeninách. Má tuto vlastnost, tedy je to Prahová země, stsl. Pragaě zemlja, zkráceně Prahová-Pragaě a dále Praga.

Těch 20 m rozdílu u výšky akropole je překvapivě hodně na tak malý výčnělek. Vizualizer přidává alespoň +5 m. V případě Starého purkrabství pohled už opravdu líže úpatí Norbertova. Jenže v těchto místech ještě musíme přidat cca 20 m lesního porostu, zde pole asi nebyla kvůli nerovnému terénu. Nakonec ani není tak důležité, zda byl viděn přesný směr. Levý Hradec, původně *Leu, také není přesně na bodu letního slunovratu, a ten určitě není z Šárky vidět, takže šlo o přibližný směr cesty.

Myslím si, že prag, jako práh domu, je pozdní naivní etymologie. Tesař tesal práh když tak ve smyslu rozhraní mezi světlem a stínem. Římský bůh Janus se dvěma blíženeckými tvářemi byl dodatečně strážcem domovního prahu, protože v domě je stín a venku světlo. Podobně je rozhraním mezi světlou a stíněnou polovinou roku bod rovnodenností. Výklad, že tesal práh domu bude tedy také pozdní, navíc je psáno "nízký práh", takže je vlastně míněn obecně vstup, který je nízký a každý se tam musí sklonit.

Tak už Palacký pochopil, že se jedná o určení východního směru! Zajímavé, takže člověk zase objevuje Ameriku. :-)

Héros tesař tesal trám z klády uprostřed lesa...

trám – prag
tesaná kláda – praga?
Mohou být prag a praga synonyma?

F.Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (4. část). Zde píše, že Libuše stála na Bílé hoře a kázala jíti podél Brusnice až k Vltavě, kde muž dělá práh, a podle toho hrad nazvati.

1. Dr. Prchlík potvrdil, že villa náleží k místu, ze kterého se Libuše dívala, omlouvám se.

2. Akropole Šárky je 363.4 m.n.m., ne 344 m (známý problém s kopci na satelitním výškopisu), tedy 365 výška očí. Přesto překáží výběžek střešovického kopce u Looseho vily, takže by muselo být Žiži (v místě katedrály) vysoké 26 m, což je nepravděpodobné... Kdysi jsem ale psal, že Žiži na dotyčném místě mohlo být navršeno, aby byl rozhled do Bubenče.

Jiná věc by byla, kdyby bylo původní hradiště v místě Starého purkrabství.

Vždycky jsem si myslel, že z Šárky na Hrad (míněn terén) vidět není. Fotkou jsem znejistěl, protože zástavba opravdu reliéf zakrývá. Prověřil jsem to na GPS Vizualiser a opravdu Hrad vidět není. V cestě je hřbet Norbertova, který čáru pohledu převyšuje asi o 15 m. Stanoviště bylo na nejvyšším místě akropole 344 m.

S latinou se tedy poradím s povolanějšími.

Jestli bylo navzájem vidět ze slovanských hradišť na ostatní mě vždycky zajímalo, tady je pohled z akropole Šárky na Hrad, je to trochu sporné kvůli zástavbě, taky hraje úlohu umístění startu a cíle pohledu.

Že se již Šárka probírala jsem dokonale zapomněl.

V břevnovské pověsti je stěžejní skrývání se čerta - Stínu, původně boha počasí (ZO). Jedná se tedy o mýtus až po objevení boha typu Jupiter, který je v pověsti nahrazen křesťanským zvonem. Např. v chetickém mýtu o Kumarbim je čertem Ullikummi a Jovem je Tešub, který podřezal Ullikummimu nohy, a ten se skácel stejně, jako strom na Bílé hoře. O doloženosti pověsti nic nevím, je to na mne moc pozdní. Stejně jsou pro mne příliš pozdní výklady, že "Libuše je věštkyní typu veleda" a nic o nich nevím.

na okraj:
Libuše je prý věštkyně typu "veleda" - tedy vědma, která věštila z vyvýšených míst a v germánské oblasti musely být okolo 10 století běžně známé. Nemám tu odkaz, ale prý byly trnem v oku křesťanským misionářům. Údajně od "veleda" má mít odvozené jméno Falada - kůň princezny husopasky od bratří Grimmů, s jehož hlavou si po jeho smrti povídala - to by mohl být prototyp "inteligentního" Libušina koně.