Jan Cinert (Středa 28. srpna 2013)

S posunem o osminu kvůli zemské šířce se to zdá být logické, ale co slovanské Velikonoce a rovnodennostní schéma na kotli z Gundestrupu, které je stejné, jako jižní vyobrazení se Šovem a Gebem? Svátky mají určitou setrvačnost a jsou závislé na astronomických principech, takže svléknutí a obléknutí kabátů je ovlivnilo méně pravděpodobně. Ale kdo ví, je to zatím složité a nevyjasněné. Spíš mám pocit, že za tím je právě podobný princip, jako schování se Síria na 70 dnů. Nemůže to mít něco společného s Arkturem, o němž nic nevím?

Franta (Středa 28. srpna 2013)

Také se tvrdívá, že Keltové dělili rok na teplou(světlou) a studenou (temnou) část. Hraniční data - beltine a samain. Což jsou tedy dva z tzv. cross quarter days - tedy dva o osminu roku posunuté svátky za rovnodenností. Možná že v severnějších končinách to lépe signalizovalo změnu ročních dob než někde podstatně blíže rovníku, kde se změny neprojevují tak intenzivně.

Franta (Středa 28. srpna 2013)

No a Židé byli zase ještě před Kelty, že? :-) A Keltové nepochybně přejali to čemu se dne říká belltine,... od předcházejících kultur.

Se systémovým posunem o osminu roku souhlasím.

Tvrdívá se, že mumifikační proces trval 70 dnů proto, že 70 dnů byla v Duatu hvězda Sopdet. Tak třeba jestli neexistuje nějaké podobné vysvětlení pro čtyřicítku.

Existuje ovšem pojem šestinedělí, doba, kdy se organismus ženy po porodu vrací do původního fyziologického stavu, který byl porodem změněn. Rozhodně netrvá přesně 42 dní, ale kolísá kolem té čtyřicítky, podle individuální kondice té, které ženy.

Doba mezi Popeleční středou a Velikonocemi trvá také 40 dnů. Ovšem do této doby se nepočítají neděle. Takže je to 40 dnů a není.
Kdoví jaký kalendář aplikovali Keltové.

Z. Ministr zmiňuje francouzský výraz pro osmdesátku: quatre-vingts, což znamená čtyři dvacítky a spekuluje o "Keltském kalendáři" s dvaceti dny.

Jan Cinert (Středa 28. srpna 2013)

Keltové byli dříve, než Evangelia a svátek Očišťování. Byť zde tedy čtyřicítka zřejmě nehraje roli, tak mi to pořád připadá jako systémový posun o jednu osminu roku. Proč by se Keltové lišili od ostatních, pro které byly zásadní rovnodennosti a slunovraty? Proč jsou svátky také čtyři a všechny stejně posunuté? Posun svátku podle fáze Měsíce to také nemůže být.

Franta (Úterý 27. srpna 2013)

Už jsem tu jednou zmínil svátek slavený křešťany 2. února, viz Wikipedie:
Svátek Uvedení Páně do chrámu (do roku 1960 svátek Očišťování Panny Marie) v západní křesťanské tradici připadá na 40. den po slavnosti Narození Páně, tedy na 2. února.

Svátek připomíná biblickou událost popisovanou v evangeliu podle Lukáše Lk 2, 22 (Kral, ČEP). Ježíšova matka Maria podle židovských předpisů byla po narození chlapce 40 dní rituálně nečistá. Po uplynutí této doby bylo její náboženskou povinností navštívit jeruzalémský chrám, podrobit se očistným obřadům a přinést Bohu zástupnou oběť za prvorozeného syna. Vše prvorozené totiž náleželo Bohu Ex 13, 2 (Kral, ČEP).

V souvislosti s tím, že 24.12 + 40 dní je 2.2. a také s tím, že se tvrdí, že keltský lugnasad - svátek slavený v srpnu, se za nadvlády Římanů nad Galií přesunul na 1.8. - oficiální římský svátek "božského Augusta", mám pochybnosti, že tyto svátky jsou posunuty o 40 od rovnodenností nebo slunovratů. Podle všecho by se měly slavit uprostřed.

Zajímavá je ta židovská tradice o 40 denní rituální nečistotě. Jen doufám, že tato čtyřicítka není ta, která znamená "hodně".

J. Čihák (Úterý 27. srpna 2013)

Číslo 40 mohlo mít logický význam v nějakých zvláštních kalendářích. Např. Mayové měli kalendářní rok Tun o 360 dnech, který byl zachováván pouze pro zvláštní, blíže nespecifikované účely. Současně používali kalendářní rok o 365 dnech používaný zásadně v praktickém životě obyvatelstva. Byl rozdělen do 18 měsíců o 20 dnech, tj. celkem 360 dní, ke kterým se na konci roku přidávalo pětidenní (označované též za “bezejmenné dny”).
Pravděpodobně inspirován mayským kalendářem podal roku 1924 dr. H. Zeigler Společnosti národů v Ženevě návrh na rok o devíti měsících o 40 dnech. Každý měsíc by měl pět týdnů po osmi dnech, z čehož by bylo šest dnů pracovních a dva dny volna. Rok s devíti měsíci o 40 dnech by však měl celkem jen 360 dnů, a proto se navrhovalo pět mimořádných dnů na konci roku (šest o přestupných letech), což silně připomíná kalendář Mayů.

Jan Cinert (Sobota 24. srpna 2013)

Ještě ke krku. Jeho synonymem je hrdlo (*Gar-dlo), což souvisí s hořet, hřát a Grian (gael. Slunce), Kronos atd. Rovněž tedy slovo hra má původ v oslavách jara, čímž se dostáváme k chorovodu a kruhu/kolu. Takhle by se daly výpůjčky mezi tzv. indoevropskými jazyky řešit do nekonečna.

Vždycky mi bylo divné, proč hrozný a hřát má stejný kořen, když teplo je příjemné. Canikuly to vysvětlují. Velké vedro je opravdu hrozné. U Germánů se význam posunul a grimm znamená vztek, hněv.

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)

Provozovatel oněch stránek Dýmající zrcadlo Zdeněk Patrik, skutečným jménem Zdeněk Šmitmajer má pod nicky Klinkenberg a Xara několik příspěvků v diskuzi na mém webu (např. 2 Velká Morava). Nejsem si tedy jist, zda je to důvěryhodný zdroj. :-)

Franta (Pátek 23. srpna 2013)

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)

Ještě jsem zapomněl, že "sar" má v germánských jazycích význam rána, bolest, lítost atd., z toho angl. sorry. U nás je kořen v "surovost". Takže opět významy mající původ v soubojích rovnodennostních héroů a setnutí havy slunečnému období. Krok byl prý dle přesného překladu také zabit a zároveň se dostáváme k Šárce, která nešťastná skočila se skály.

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)

Že by se Krokovi říkalo Soroka slyším poprvé, byť to dobře vyhovuje hláskovým přeměnám. Nicméně v "klasickém" kořeni se nemohly vyskytnout dvě stejné hlásky, zde -k-, takže ve jméně Krok a krk je jistá přeměna a původní by pak mělo být *Tar + koncovka. Lidský krk je u těla výrazně jeden oproti duálním částem zejména na hlavě, proto byl u krku použit tvar pro rovnodennostního héroa, původně jeden prostřední roh.

Rozbor slova "merať" je založen tradičně na hláskových přeměnách z údajné indoevropštiny. To je chybný metodický postup, který končí v rozpačitých výkladech, jak je na těch stránkách u jiných hesel patrné. Již dříve jsem je navštívil. Například slova "med" a "meč" nevznikla nezávisle na sobě, ale obojí a další ze stejného kořene, na principu setnutí hlavy slunečného období za podzimní rovnodennosti. Med je žlutý a je produktem včel (z *kel/kar/sar/tar), které se probouzí na jaře. Produkují také vosk, a toto slovo pochází zase od Osa, tedy opět od rovnodennostního bodu.

S tím, že 40 je v Bibli původně "mnoho", jsme tu již probrali a já osobně se s tím ztotožňuji. Jenže posun keltských svátků je o konkrétní číslo, takže skutečných 40 by mělo mít stejně nějaký logický význam.

J. Čihák (Pátek 23. srpna 2013)

40 ve Starém a Novém zákoně.

Franta (Pátek 23. srpna 2013)

Merať



Merať

Zisťovať, určovať veľkosť, rozsah, kapacitu niečoho. Viď Miera, Mesiac // Odtialto máme: výmer, rozmer, priemer, mera, merač, zememerač, meratelný, meradlo, merítko, merica a pod.

* Meruôsmy rok = revolučný 1848. rok, alebo meruôsme roky = 1848 / 49.

Skorej decimálnej sústavy, ako celok niečoho chápali sme počet 12, avšak s prekladom Biblie do jazykov Indoeurópanov, zjavuje sa nám aj číslo 40, ako nejaký celok, ktoré u nás dostalo názov mera, kým medzi Rusmi, Ukrajincami a Poliakmi je to sórok, sorok, ktoré Max von Vasmer (etymológ, hlavne ruského jazyka) vysvetľuje na podklade neskorogréckeho sarákonta / σαράκοντα = 40. Údajne, táto miera sa v zachovaných písaných pamiatkach vzťahovala vraj na 40 koží soboľa.

V tomto význame, ako 40 koží, u nás slovo mera použil aj spisovateľ Žáry.

Slovenské mera M.v Vasmer vysvetľuje na podklade maďarského mérő vrece, vrecúško, vak a ani mu nenapadlo, že v tom vreci určite bude tých zŕn viacej, ako 40 a že toto maďarské slovo, ako východisko má mérleg = váha, vážky a že toto zase súvisí so slovanským merať, na čo poukazuje aj ďalšie maď. slovo, mérnők = inžinier, čiže (vy)meriavač...

Biblia neraz spomína „magické” číslo 40, avšak len v neskorších odpisoch z pôvodných, najskôr aramejských starých textov, lebo v týchto textoch, ako tvrdia znalci z tejto oblasti, nikde sa nespomína číslo 40. Ani tam, kde sa píše o tom obrovskom daždi, čo zapríčil „Potopu sveta”. Všade sa tu, ako nejaké číslo, spomína mnoho, veľa.

Či si otvoríte slovenský, alebo iný preklad Biblie, najdete: „...a lial sa dážď na zem štyridsať dní a štyridsať nocí.” (1M 7:12) V pôvodných textoch to vraj bolo „ a dážď sa lial mnoho dní a mnoho nocí”.

„Magické” číslo 40 v bežnom živote stredovekého Európana mal nesmierny význam v meraní nejakej lehoty, ako napr. 40 hodín, 40 mesiacov, 40 rokov atď. Napr. Židia sa až 40 rokov potulovali po púšti, kým neprišli do „Zasnúbenej zeme”.

„Medardova kvapka, 40 dní kvapká”. Vdovy až 40 dní smútili za manželom. V čase, keď Európu zachvátil mor, infektované osoby sa izolovalo na 40 dní, aby tie „demónske sily” buď vyšli na povrch, alebo zmizli a naozaj, prax ukázala, že kto v priebehu 40. dní neumrel, bola nádej na jeho záchranu, vyliečenie.

Z tohoto v Benátkach, vtedajšej námornej veľmoci vzniká „izolovanie” lodí a posádok na 40 dní, „quaranta”, z čoho sme neskoršie dostali kvarantínu.

Pri prvých prekladoch Biblie na tú „záhadnú” štyridsiatku sa nesiahlo len náhodou. V Európe sa už dávno verilo v nejakú nadprirodzenú moc tohoto čísla a všetko toto siaha asi do najhlbších dní predhistorickej doby a hodne skorej času Pythagoru (ktorý ju tiež spomína).

Štyridsiatka bola teda nejakou „mierou” času a aj v našom národe mala svoje „dejiny”, o ktorých zatiaľ nič nevieme, nuž nie div, že „záhadné” číslo 40 v ľude nadobudlo aj pojem pre mieru, či vznikol termín mera.

Franta (Pátek 23. srpna 2013)

Viz Sorokáč
Původ jména Sorokáč
Vaše příjmení má základ v obecném jménu Soroka, česky Straka. Tvar Sorokáč je zdrobnělý - malá straka. Pojmenování vzniklo podle vlastností tohoto ptáka - pestrost, hlučnost, nenechavost; nebo také podle znamení, případně podle strakatého dobytčete.
Sorokáč + ová ženská podoba.
Příjmení má keltský základ, bylo též ve praslovanštině. U nás, zřejmě i na Slovensku, toto slovo zaniklo, ale zůstalo v ruštině i ukrajinštině ve stejném významu. Zřejmě odtud se příjmení objevilo u nás. Pak zřejmě migrací i na Slovensko.
Jen pro zajímavost: Bájnému praotci Krokovi se říkalo Soroka (Straka).

V. v. + etymologie.

Andělé i ocko, děkuji.

Doplňuji:
Ještě dodatek. V určitém období žili západní a východní Slované společně. U nás obecné pojmenování soroka zaniklo. Mohlo zůstat ojediněle i jako příjmení, nebo později se k nám vrátilo z východu. Těžko říct.

Jan Cinert (Pátek 23. srpna 2013)

Aha, už jsem zmínil, že se při té ruštině mělo dávat větší pozor. Nakonec je řeč o tesařích a ti se někdy utnou. Nechápu, jak jsem to mohl takhle poplést. Sorok je číslovka převzatá Rusy z turkických jazyků. Je v ní stejně ten zajímavý kořen *Sar/Kar/Tar. Pojem pro jarní rovnodennost se někdy přenesl do významu jeden rok, proto ten můj bezmyšlenkovitý omyl.

Tím jsme zase u již diskutované čtyřicítky. U keltských svátku je ten zvláštní posun o cca 40 dnů od rovnodenností a slunovratů. Pálení čarodejnic a 1. máj je o tomtéž. Že by nějaká pravěká korekce posunu východu Psí hvězdy?