Franta (Středa 18. září 2013)
Že by se počet dnů před slunovratem pro fixaci polohy Slunce na obzoru, nějak ustálil na čísle 40?
Franta (Středa 18. září 2013)
21.12.2014 v 23:03 UT je slunovrat, 22.12.2014 v 1:36 UT je podle
NASA fáze Měsíce označovaná jako New Moon. To by tedy měl být začátek nového devatenáctiletého cyklu. Prakticky by měl být asi posunutý o dobu, kdy je poprvé spatřen
úzký srpek..To znamená hledat New moon jeden den před slunovratem. To by bylo asi v roce 2006: 20.12 14:09 UT - New Moon a 22.12. 0:22 UT slunovrat.
Kardinální podmínka - určení dne, kdy nastane slunovrat. Od roku 2000 do roku 2019 připadal New Moon na následující dny v prosinci: 14,4,23,12,31,20,9,27,16,5,24,13,3,22,11,29,18,7,26. Podle polohy Slunce na obzoru by to mělo jít obtížně. Nabízí se tedy spočítat dny za které se Slunce vrátí na nějaké definované místo na obzoru, počet dní rozpůlit a pak určit slunovrat podle uplynulého polovičního počtu dnů po od doby kdy Slunce vyjde na stanoveném místě obzoru, viz již uváděné:
"Východ nízkeho Mesiaca pri zimnom slnovrate - v tomto smere Slnko vychádza 3.XI a 6-7.II."
To by možná mohlo dát vzniknout svátkům mezi rovnodennostmi a slunovraty
Jan Cinert (Úterý 17. září 2013)
Já celkem proti znalosti 18,6letého cyklu v neolitu nic nemám, ostatně kvůli svým znalostem mi nic jiného nezbývá. Stěžejní bylo zjevně pozorování východů Slunce a Měsíce, takže si lidé posunů východů Měsíce na obzoru také museli všimnout. Jen mi není jasné, jak se z praktického hlediska mohl taková poznatek uplatnit pro kalendářní systém, když systém slunovratů a rovnodenností je jednoduchý a neměnný. Proto zřejmě také 18,6letý cyklus nemá odezvu v mytologii, narozdíl od Venušina cyklu a Jupiterova a Saturnova roku. Nicméně je dost dobře možné, že bylo nějaké "vypjaté" období, kdy byl Měsíci a jeho zákonitostem dáván velký význam podle dosažených znalostí. Dlouhodobě se to pak neuplatnilo pro velké rozcházení se solárním časem. Nebo naopak uplatnilo a nutnou náhradou byl 19letý cyklus v němž se lunární a solární čas setkává? Jde však také o to, že dosavadní mytologické výklady jsou dost naivní a i dostupné staré texty jsou často zjednodušeným "přebásněním", v nichž vypadly pro nás důležité číslovky a případně některé slovní významy mohou být posunuté.
Franta (Úterý 17. září 2013)
Podle tohoto textu by se asi "rok vysokého" či rok "nízkého" měsíce poznat dal.
O pozorování Vegy jsem psal proto, že 5-8 stupńů nad ideálním obzorem by měla být asi tak výška, která by se mohla zadávat při výpočtech. Při nižších výškách na nebi nebude hvězda pravděpodobně vidět i když bude krásně.
Jan Cinert (Úterý 17. září 2013)
Franta: Také mne to při čtení napadlo. Sumerové neznají vítězství Jarní rovnodennosti "kastrací" nad Bohem počasí, s tím přišli ze severu Chetité. Šamaš s pilou je až akkadský a původní sumerský Utu ji možná ani mít nemusel. Ale je to pro mě nový vztah, který jsem dosud neprozkoumal, je však perspektivní.
Jan Cinert (Úterý 17. září 2013)
Jako obvykle musím u astronomických záležitostí použít zaklínací formuli "Jestli to dobře chápu". 19letý lunisolární cyklus nemá s vysokým a nízkým Měsícem vzájemný vztah. Je založen na souběhu zimního slunovratu a novoluní, tedy setkání se počítání času podle Slunce a Měsíce, ke kterému dojde po 19 letech. Jak jsem empiricky zjistil, vychází to však jen asi pro 3-4 cykly po sobě, pak to delší čas nevychází, až se na zimní slunovrat posune následující novoluní. Obojí má odraz v mytologii, sňatku mladší sestry s princem, nebo naopak skoku se skály Dívky, která se nedočkala svého vyvoleného.
Po objevení cyklu tím z mytologického hlediska získává na důležitosti Novolunní dívka (princezna) a dělení na viditelné fáze Měsíce - Novolunní srpek, Úplněk a Ubývající srpek, tedy tři sestry, jako je Libuše, Teta a Kazi. Jedná se o období po 2. polovině 2. tis. př. n. l.
Starší podání pracují jen se dvěma sestrami, Letní a Zimní bohyní alias Mladší sestra (Novolunní dívka) a Starší sestra (Úplněk). Případně Matka a její Dcera.
Jestli se Vysoký a Nízký Měsíc nějak projevuje v mytologii se svým cyklem 18,6 roku si nejsem jist a jsem v tom spíše skeptický. Právě odraz v mytologii by potvrdil pravdivost znalosti Vysokého a Nízkého Měsíce staviteli rondelů a tím i platnost teorie uváděné v odkazovaných článcích.
Jako laik bych podotkl, že pracovat s viditelností hvězdy Vega, jako by její viditelnost byl vlastně její východ, byť byla cirkumpolární, je velmi ošidné. Závisí to totiž na stavu zraku pozorovatele a oparu, takže se uplatňují proměnné faktory. Druhé důležité je to, že pokud vím, tak ve středech rondelů se nic nenašlo, přesto je často základem úvah o astronomickém účelu osa rondelu. Ta by v takovém případě musela být výrazně označena. Ale nepronikl jsem do problematiky tak dostatečně, abych mohl být soudcem.
Franta (Úterý 17. září 2013)
Jan Cinert: v mnou odkazovaném článku (předešlý příspěvek) je v kapitole "4 Interpretácia" zmíněna změna klimatu - skoro jakoby autor článku popisoval přechod od "boha zatažené oblohy" k nějakému jinému bohu - bohu jasné a horké oblohy. Zapadá tento popis změny klimatu do vašich představ?
Franta (Úterý 17. září 2013)
Astronomická orientácia rondelov lengyelskej kultúry
Z článku
Rondely s fixovaným směrem na "vysoký Měsíc" jsou starší než rondely s fixovaným směrem na "nízký Měsíc". Směr na nízký Měsíc má výhodu, že v tom směru lze pozorovat i Slunce. Směry na vysoký měsíc se pozorují lépe.
Franta (Úterý 17. září 2013)
Asi je autor článku praktik, který používá osvědčená zjednodušení, se kterými lze dosáhnout použitelných výsledků. Asi je cenné, že je to pracovník hvězdárny a lze předpokládat, že o astronomii něco ví.
Pro nás je asi cenné to, co píše o pozorování hvězdy Vega - tedy to upozornění na to, že i velmi jasné hvězdy se blízko obzoru špatně pozorují. Z toho vyplývá výška 5-8 stupňů nad ideálním horizontem, ve které hvězda jako Vega vychází. Jak píše, byla Vega tenkrát cirkumpolární, tedy nezapadala, ale přesto bylo možno pozorovat její východy.
A něco možná skrývá i tento text:
Vhodné sú smery na nízky Mesiac +(e - i) a tiež -(e - i), ktoré môžu určovať okrem slnovratov ďalší kalendárny údaj roku. Tieto určujú v rondeli nasledujúce kalendárne údaje: západ nízkeho Mesiaca pri letnom slnovrate - v tomto smere Slnko zapadá 8.V (7-12.V) a znova 1.VIII (30.VII-2.VIII).Východ nízkeho Mesiaca pri zimnom slnovrate - v tomto smere Slnko vychádza 3.XI a 6-7.II.
Západ nízkého Měsíce - v jeho azimutu Slunce zapadá začátkem května a začátkem srpna - to je blízko dvou z tzv. "cross-quarter days". A podobně by to určovalo i druhé dva tyto dny.
Teď si uvědomuji, že se mi zase vykouřil z hlavy rozdíl mezi 19 letým cyklem a 18,6 cyklem, ve kterém se opakují nízký nebo vysoký měsíc. Každopádně by měl být azimut západu nízkého Měsíce uzlovým bodem, který by mohl asipirovat na začátek cyklu.
Jan Cinert (Pondělí 16. září 2013)
Já v současné době nemám na to, abych vše ve článku uváděné pochopil, ale všiml jsem si správné úvahy, že rondel byl postaven v době, kdy lunisolární princip byl ještě nad síly tehdejších lidí. Skutečně se 19letý cyklus objevuje až někdy po 1500 př. n. l.
Germánské mýty mají někdy skutečně již poněkud "pohádkovější" podobu. Zajímavé je, že personifikace Boha počasí (ZO), tedy Ódin (Wodan) vystupuje pozitivně, ale severská zoomorfikace téže podstaty Vlk, již záporně a chce uchvátit svět. Zoomorfikace, jak je v mýtu použita, tudíž pochází až z pojupiterského období. Mýtus přináší "pohádkovou" odpověď na dětskou otázku, proč má Týr jen jednu ruku. Vlk je satemizovaně Veles a protože bohové této podstaty byli považováni za tvůrce lidí a praotce, pochází ze stejného kořene i Volk (něm. lid).
ZH (Pondělí 16. září 2013)
Dík, to je zajímavé, ale úplně se mi zamotala hlava a zvedl žaludek při představě, že bych se do toho měl zase ponořit ;).
Namátkou mě překvapilo: "Opravu na krivosť Zeme robíme vtedy, keď je horizont veľmi vzdialený. Nesprávne je uvedená táto oprava u Wood E.J.,1981 s..87 a tiež u Weber Z.,1985 ako 0,0045 stupňa na kilometer dĺžky. Správna hodnota je 0,004496605 stupňa na kilometer dĺžky."
Že by Země byla nakloněná rovina? Já jsem na to používal Pythagorovu větu.
Franta (Pondělí 16. září 2013)
Franta (Neděle 15. září 2013)
J.Čihák: podobně asi uvažoval i ten, který jádro mýtu nějak dál epicky rozvedl. Tedy pokud předloha vyprávění byl nějaký soubor piktogramů, kde byl zobrazen jednoruký a vlk, pak se nabízí vysvětlení, že se jednoruká postava ve vyšším zájmu zachovala tak, že jako záruku vložila svou ruku do tlamy vlka - tedy zachovala se hrdinsky.
Pak vznikne třeba takové
vyprávění, které je vyšperkované podrobnými detaily jako je odkazovaný příběh na Wikipedii.
A všimněte si i nelogického chování Ódina a pošetilého chování vlka.
To je zjevně součástí vyprávění jen proto, že bez něj by nebylo o čem vyprávět.
J. Čihák (Pátek 13. září 2013)
No, chápu to tak, že jeden roh je atributem, který charakterizuje vzácnost (božskost), neboť se v podstatě jedná o vzácnou anomálii. Jednorukost je dvojznačná. Vrozená jednorukost je také vzácná, ale pokud má význam chybějící ruka, nejspíše useknutá v boji, pak se jedná o atribut hrdiny.
Jan Cinert (Čtvrtek 12. září 2013)
Ano, to jsem myslel.