Pražský hrad

U předrománských kostelů 9. 10. století bylo "poslání kostela" jediné - byl to prostě kostel, jehož postavením deklaroval stavebník své přihlášení se ke křesťanství. Také jde o peníze, stavební aktivita se odvíjela od velikosti zdrojů. Hlavně jde o to, že současný souhrn informací opravdu neumožňuje představu o možném dalším předrománském kostele na Hradě. Proto je také něco jiného, když je relikt, jako vnitřní prstenec, Bořivojův hrob K 1 a znění písemných pramenů, oproti pouhým neprozkoumaným plochám na Hradě. Proto jsem raději varoval, že je lepší se tímto směrem nevydávat.

Cesta by skutečně měla do akropole vejít tzv. Svatováclavskou roklí. Je pro ní určující nález mohutného souvrství cest od min. 10. století do asi 13. století v Pálffyho paláci. Tento úsek je mezi brodem u Mánesova mostu, tam také směřuje, a jedině jižní bránou Hradu. Jinak to možné není. Podle Kosmy k roku 1004 byla na Opyši malá zadní branka. Pokud by byla lepší cesta přes Opyš, tak by zde byla významná velká brána. Potůček tekl víceméně rovnou dolů, ale cesta vedla šikmo kopcem a s potůčkem se setkala už nahoře v dosud nenalezené jižní bráně, neboť ta byla níže položená a dnes je moc hluboko.

Pro úvahy o dalších možných kostelech je prostor Malé Strany - o tom píšu v článku o kostele sv. Petra. Rovněž západním směrem od Hradu, tedy v podstatě Hradčanské náměstí, kde se dá očekávat rozšíření opevněného areálu za Boleslava I., by mohl být nějaký kostelík Boleslava I. O jeho stavebních aktivitách nejsou zmínky, byť byl úspěšný a bohatý kníže.

Jan Čihák: OK, je pravda, že asi nemohli jít, kudy je napadlo.

Jan Cinert: Kostely u cest - to je dogma, záleželo na poslání kostela. Ostatně cesta byla dlouhá a mohlo se stavět nejen u studánky. Že se dnes takhle dělají terasy, je jistě pravda, na ten nový násep se na nějakou dobu nasype mnohem větší hromada, aby to svou vahou udusala, jinak by se to bortilo a sunulo, ale jistě tam byly i rovnější plochy. Pražský hrad je prý největším hradištěm raného středověku, místa tam bylo dost, ta mapka, na niž odkazujete, je jen dokladem, jak žalostně málo bylo odkryto třeba z příkopu a palisády, které měly jistě několik kilometrů.
Nevím teď, jestli míníte cestou rozsedlinou onu Svatováclavskou roklí, ta jistě nebyla obchodní cestou, byla strmá, tekl tudy potůček ("v tvrzi je pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje rovinaté části jejího údolí"). Kdo by tudy nahoru či dolů hnal karavany, když mohli jít po Opyši.
Že pramen na kopci měl magickou moc (i praktický význam) není možno opomenout. Pokud byl, jak lze předpokládat, využíván pohany k magickým potřebám, pak bylo jistě třeba tuto praxi využít a přeznačkovat po křesťansku.
K tomu varování - nekritizoval jste ještě včera mainstreamové historiky kvůli témuž? ;).

ZH: V bažinatých údolích mohly být blatné osady a případně i předsunuté pevnosti, ze kterých se dalo vpadnout do zad obléhatelům hradiště. Kolem Hradu bylo možná položeno mnoho hatí a prahů. Jsou to samozřejmě jen spekulace. Pokud vím, tak existence takových osad a opevnění není v 9. stol. doložena.

Kdysi jsem četl v brožuře Pražské botanické zahrady, že návrší nad vltavským údolím byla porostlá polostepní vegetací. Co rostlo dále nevím.

Fakt je, že Boleslav, podle věrouky Václav, by postavil rozměrnou rotundu spíše na té východní vyvýšenině, nežli na jejím svahu. Pro onu dobu ale platí základní urbanistické pravidlo, že kostel byl postaven u cesty za bránou do akropole, aby na něj návštěvník hned narazil. Pak se našlo nejbližší vhodné místo a mírný svah není úplně nevýhodný. Přesunem odkopané zeminy do místa násypu v poměru 1 : 1 se jednoduše upraví plocha pro stavbu bez velkých přesunů materiálu. I dnes je to jedno z kritérií pro stavby dálnic, aby se neprováděly drahé převozy velkých objemů zemních hmot.

Zároveň se musely respektovat stávající cesty. Ty zase byly vyšlapány tak, aby se člověk a soumar moc nezadýchal. Z toho plyne, že hlavní cesta od brodu vedla po jižním svahu právě onou rozsedlinou a za západnější vyvýšeninou se stáčela k západu k pozdějšímu kostelu Na Baště. První kostel, Bořivojův, byl postaven hned vedle hlavní cesty. Spytihněv postavil kostel na téže stezce, ale na jejím druhém konci. Vratislav postavil třetí kostel v pořadí vedle cesty vedoucí přes Opyš, tedy i podle důležitostí od třetí brány. Jiná místa pro první kostely na Hradě nejsou, takže zde další předrománské kostely nemohly být. Rovněž by jiné kostely měly být zaznamenány písemnými prameny.

Bořivoj nebyl žádný zvláštní boháč, aby postavil kostel a ještě i baptisterium. Postavil "2 v 1", čili jeden kostel, kde předpokládaný archipresbiter také křtil. Dovolil bych si tedy doporučit úvahy o dalších možných kostelech raději opustit, nic jim nenasvědčuje. Ostatně, kdyby to bylo možné, hned bych se toho chytil :-).

Zde (ty odkazy přímo na PDF mi nejdou) je bakalářská práce J. Matyáška kopajícího na Pražském hradě. Je sice ve výkladu poplatný oficiálnímu výkladu, ale zcela na konci práce jsou přesně zakreslené nálezy cest.

Jan Čihák: to je pravda, ale kdo by se tam brodil, když mohl jít vedle po křídové tabuli (Pražská plošina s podcelky Hostivická, Slánská a Turská plošina, jak jsem si právě přečetl) rovné jak letiště prakticky třeba od Velké Dobré přes Červený vrch až na Hrad. Mimochodem, jaká původní vegetace přísluší takovému podkladu?

Jan Cinert: je ještě jeden argument, proč tam nebyla rovnou třináctimetrová rotunda. Jestli se dá věřit AA, tak rotunda stála ve východním svahu sklaní rozsochy na horním konci Svatováclavské rokle nad studánkou. To nebyl zrovna ideální terén pro tak velkou novostavbu. Podle mě ta první stavba byla kaple nad pramenem a kdo ví, jestli to byl ten hlavní kostel, na Wawelu jsou rotundy asi 4, jedna z nich se pokládá za baptiserium, což je inspirativní.

Franta: V šestém vyprávění o setkání Lludda s Llevelysem v Mabinogi je v závěru vyjasněna "třetí pohroma". Je to velmi blízké zkrocení zubra pernštejnským Vaňkem. Jeví se to jako spojnice s porážkou "velkého muže", jako třeba v mýtu o Davidovi a Goliášovi, přičemž David je jasnou personifikací podzimní rovnodennosti. Situaci navíc komplikuje, že nebyl jen zubr se zlatou houžví v nozdrách, ale i častý heraldický medvěd se zlatým obojkem. Medvěd je "Mediák" (Středák), čili Osák jarní rovnodennosti, který se na jaře probouzí ze zimního spánku. Takže je to pořád složité, stejně jako s obětováním býka a systémové objasnění je daleko.

Nediskutuje se o tom proto, že by nastal pád dalších navazujících teorií. Nebyl by prvním Bořivojovým kostelem kostel Na Baště. Rotundu by nepostavil (založil) sv. Václav. Jeho hrob v apsidě by nebyl prvotní po přenesení z Boleslavi. A hlavně by měl pravdu E. Vlček s přisouzením hrobu K 1 Bořivojovi :-) :-) :-).

Rozbory malt se dělaly, ale nevím z hlavy z kterého konkrétního místa na vnitřním prstenci. Zdivo je tzv. lomové, kameny se získaly štípáním a případně jednoduchým přiotlučením a zdivo bylo omítnuto. Nedochovalo se jen základové zdivo, ale i pár řádek vrchního zdiva, jak je viditelné z východní strany. Neuvědomuji si, že by se někdy použil jíl ve spárách základů zděné stavby. Když uměli zdít a měli nějaké zkušenosti, tak by asi věděli, že stavba bude s jílem nestabilní.

Zas bych se na chvilku vrátil na Pražský hrad.
Otázka pro Jana Cinerta: vnitřní prstenec základů jižní apsidy pod Svatováclavskou kaplí je nyní považován za starší než ten vnější. Nikdy by mě nic jiného nenapadlo... Taky vás i mě (mě jako laika) napadlo, že se vnitřní, tedy menší, apsida vztahuje k menší rotundě, tedy rotundě předcházející. Taky se divím, že to nikdo jiný nediskutuje. Ono se to těžko prokazuje, když dotyčné partie podzemí zanikly v masivu základů katedrály a zbytek před tím v kryptě baziliky, která je hlubší než základy.
Nicméně, nikde jsem se nedočetl o rozboru malty a způsobu opracování kvádříků, nevíte, jestli se dělaly? A pokud by vnitřní prstenec byl z doby Bořivojovy, jak říkáte a já si to taky vždycky myslel (a jelikož jde o základy, asi by nebyly později přezděny), použili by maltu a ne třeba jíl?

Jak je vidět, tak Hněvín je opředen naivními pověstmi v bohaté míře. Na kopci bylo halštatské hradiště opravené později Slovany v raném středověku. Nebyla zde tvrz ani románský hrad, aby jej mohl založit šlechtický předek Hněva. Zcela bez pardónu platí, že Gnewin Pons je Gnevin most, tedy TÉ Gnevy. Totéž platí pro Gnevin hrad, zkráceně Gnevín. Hněvův most by byl Gnewov Pons, tedy rovněž zkráceně Gnevov pro název hradiště a kopce. Zcela jistě je název odvozen ze jména v ženském rodě a nic na tom nemění vymyšlený Hněva s koncovkou -a.

V Kosmově kronice je psáno: ...zastavil se Hněvina mostu nad řekou Bílinou, jsa na velkých rozpacích, zda se má pokoušeti o štěstí v boji... S kým by měl bojovat, nežli s obránci hradiště Hněvín, před nímž byl onen most?

Je možné, že název Hněvín se uplatnil novodobě pod vlivem Kosmovy kroniky. Jenže popis odpovídá skutečně této lokalitě.

Praní košil je zajímavé. Jsme tím zase u vody, původně přílivů a odlivů. Přičemž je jedno, zda se Betsabé myje, Božena pere roucha, Morrigen krvavé košile nebo Zlatovláska posílá krkavce pro živou a mrtvou vodu.

Jan Cinert: Leda by tedy místo Gnewin Pons bylo něco takového, kde Morrigan právala krvavé košile. Pověst o praní krvavých košil má Kadaň - a měla je prát žena pána kadaňského hradu - jakási pohanka, kterou si dovezl z nějaké válečné výpravy a ona jej pak zabila a jeho zkrvavené košile pak prala pod hradem v řece (tuším, že pověst se jmenuje "Pohanka Valpurgis").

A nebo něco takového, kde Oldřich potkal Boženu.

Jan Cinert: Franta neraguje, dlí o víkendech v místech bez internetu.
Gnewin Pons se připisuje Hněvovi z rodu Hrabišiců. Jesli byl Hněva historická postava nevím. Fakt je, že jméno vrchu Hněvín má být novodobé, někde z přelomu 19 a 20 století. Vrch byl nazýván Schlossberg, hradu se ve středověku říkalo Landeswarte.

Gnewin Pons měl být tedy "Hněvův most" - snad od toho, že mýto tam vybíral Hněva?

Na MUK jsou další mapy, možná jsem tu už odkaz dával.
Na veduty.bach.cz (možná jsem to viděl i jinde) je řada vedut podobných té z r. 1757, nevím, jestli vycházejí z jednoho zdroje, nikdy jsem si nedal práci identifikovat stavby Nového Města, zajímalo mě něco jiného. Např. III/1-242, viz níže.

Pro Jana Čiháka: na těchto vedutách jsou kopce v okolí Prahy, upozorňuji zejména na věž na Ládví z r. 1830: III/1-149, 150, 154, 137, 138. Server veduty.bach.cz obsahuje neskutečné poklady, to ovládání ale mně pije krev. Odkaz se hledá se tak, že se III/1-149 zadá nikoli do Hledat, ale do Filtrovat. Normální odkazy zpravidla nefungují. Při listování v miniaturách se nesmyslně přechází do jiných režimů, člověk si na to musí vymyslet fintu. Fultextové vyhledávání funguje jen částečně.