Pražský hrad

Obávám se, že jsem to včera napsal obráceně, s ohniskovými vzdálenostmi, tak jsem to přepsal. Kamery na Google jsou super.

Dělá mi problém představa hradního trerénu dle AA, tak jsem si udělal takový modýlek.

Dlouho mi vrtá hlavou, jak už jsem asi psal, že rotunda byla umístěním taková popelka, přikládám to tomu, že patřila ke studánce. Mohli mít tenkrát představu, že napití z vody, kam mohly prosakovat atomy z posvátných ostatků (dneska dost odporná představa) mělo zázračné účinky, a ev. že celá Malá Strana tíám byla příznivě ovlivněna?

Ten vedlejší vyšší pahorek, na kterém je kaple sv. Mořice, údajně starší než západní zdi baziliky, mi skutečně přijde jako dominanta. Buď na něm tedy bylo Žiži, nebo předchůdce Mořice (Mořic je postaven na holé skále, kterou asi před tím řádně očistili, takže z ev. předchůdce nemohlo nic zůstat).Mořic má tentýž neobvyklý azimut jako západní krypta baziliky, směřuje tedy do St. Boleslavi k podobnému kostelíku sv. Klimenta, který má týž azimut. Je-li bazilika pozdější, zdědila tedy azimut po Mořici.

Jestli jsem to dobře spočítal, jde o mírný širokáč, objektiv se střední ohniskovou vzdáleností by měl mít 35 cm, tento má 28 cm. Ovšem, jestli si to dobře pamatuju, soudkovitost lze soustavou čoček kompenzovat (u statického objektivu), od jaké doby se tak dělo, nevím.

Teď z hlavy nevím, jestli u Podlahy nebo v přílohách JMK je zmínka o osobě nebo firmě, která přišla objednaná fotografovat.

Teoreticky by měl být pramen spíše skutečně na západním svahu prolákliny, nebo přímo v ní. Jenže tam byla postavena bazilika, a tím by se situace měla změnit. Pak spíše byla vytvořena tato studánka, ale nic o tom nevím. Je na vrstevnici 254 m, takže při hloubce cca 2 m by byla již pod úrovní prolákliny přes hřbet a mohla jímat vodu prosakující směrem od západu.

Je to zajimavé téma, i když s identifikací dotyčného aparátu/aparátů to asi nepomůže. Pozoruhodné je, že v knihách, kde jsou dotyčné fotky publikovány, nejsou uvedeni autoři fotografií, asi je brali jen jako technické pracovníky.

Na stránkách o starých fotoaparátech jsem našel následující doporučení.
"Za asi nejlepší knihu, týkající se starých fotopřístrojů, která v ČR vyšla, považuji katalog Kamery obskury, fotografické přístroje z let 1840 - 1940 vydaný Technickým muzeem Praha ke stejnojmenné výstavě v roce 1983. Ačkoli textová část není z nejrozsáhlejších, poskytuje přehled základních typů přístrojů a především bohatou fotografickou dokumentaci fotoaparátů ze sbírek Národního technického muzea s uvedením výrobce, roku výroby a základních parametrů. Díky tomu se jedná o neocenitelnou pomůcku každého sběratele, zvláště se zaměřením na území bývalého Rakousko - Uherského mocnářství a následně České republiky."

Kramerius - někdy to lze online, někdy ne, podle autorských práv.

Ten terén je zajímavá otázka, ještě jsme myslím nediskutovali Svatováclavskou studánku. Bohužel nevím, v jaké hloubce byla nalezena a zda je to původní pramen, je teda umístěna dost divně, JMK k tomu říkala, že dvorní geologové říkají, že podzemní průsaky jsou nevyhpytatelné, takže to mohlo být na protilehlé straně od sklonu hradního hřbetu (tj. sklon od západu k východu).

Tak to je velká výhoda, usnadní to zpětné hledání. Díky tomu se prozradilo, že se Vám přeci jen podařilo prolomit NP Kramerius. :-) (Čtvrtek 17. října 2013 (ZH): Stať byla původně otištěna tady 1911.)

Musím vzít zpět svojí úvahu, že snad na fotce hrobu K 1 je vidět souvrství vyššího násypu. Už mi došlo, že ta tmavší homóznější vrstva je jen zbytek zásypu vně původní výdřevy hrobu, a že ve skutečnosti světlejší zvětralá břidlice pokračuje dále dolu, byť je z větší části zakryta oním sesypaným zásypem. Základy vnějšího prstence s odskoky jsou směrem do strže, takže zde se terén již prudce svažoval, jak píšete.

Jan Čihák: pěkné kousky, vypadá to na nějaké amatérské foťáky na svitkový film, který měl také různé rozměry. Josef Sudek.

Jan Cinert - k nepublikované diskusi: Jak jsem měl příležitost podívat se pod III. nádvoří, překvapilo mě, jak byla rokle hluboká (viz), i když zpětně si dokonalou představu udělat neumím. Z nynějšího nádvoří k podlaze katedrály je to dnes snad 70 cm nahoru, spodní úroveň základu vnějšího oblouku apsidy je necelé dva metry pod dlažbou katedrály, tedy řekněme 130 cm pod povrchem III. nádvoří. Jak koukám na zmíněnou fotku chodby k Bartoloměji, chodba byla docela hluboko. Ale chtěl jsem tím říct, že možná spodní odskok základu či podezdívky vnějšího oblouku byl přímo na skále, vždyť se to tam prudce svažovalo do strže, proč by tam mělo být 60 cm hlíny...
Když se ale vrátím k úrovni podlahy baziliky, ta byla 108 cm pod katedrální, tedy cca 40 cm pod úrovní nádvoří, chodba ale je dle fotky mnohem níže, jakoby vedla do úrovně krypty, přitom ale mířila doprostřed baziliky mezi krypty.

Ještě taková zajímavost ke starým foťákům: Alberto Vojtěch Frič, jehož odkaz jsem vždycky sledoval, protože to byl jakýsi můj vzdálený prastrýc, fotil, jak mi odepsala jeho prasnacha Yvonna, do konce I. světové války na skleněné desky, ale před r. 1922 zkonstruoval aparát na kinofilm, přičemž ve světovém měřítku zavedl takový Kodak až v r. 1933, Fričův přístroj je vystaven v NTM.

Na Wikipedii píšou o deskách, že vymizely počátkem 20. století, ale přetrvávaly v astronomii, mj. proto, že nebyly náchylné se prohýbat jako filmy větších rozměrů. Rozměry byly od 6x4.5cm do 24x30cm. Myslím, že se dlouho používaly u profesionálů i na architekturu, mám pocit, že Sudek fotil pořád na velké desky a nezvětšoval, ale dělal kontakty, nevím proč, ale asi taky kvůli eliminaci dalšího zkreslení, zbylo jen zkreslení objektivem. Asi se fakt nedá odhadnout, jakou techniku měla fotografická firma ve SvV kapli k dispozici.

Mimochodem Oldřich Karásaek používal dlouho formát 6x9 v barvě, když to dávno nikdo nedělal (používali kinofilm), ale už někdy před deseti lety jásal nad možnostmi digitálníé fotografie, že dovoluje lepší výsledky.