Pražský hrad

Frolík píše: Vnější prstenec (zeď G2) obtáčí prstenec vnitřní (zeď J), spára mezi zdmi je dnes zcela zaplněna a částečně překryta blokem terénu, sestávajícím ve spodní části z kamenné destrukce a v horní části z kamenné dlažby. Jihozápadní úsek vnějšího líce vnitřního prstence je patrný za místem styku zdí G2 a N (tj. západní vnější oblouk a zeď baziliky při jižní gotické zdi). Dodnes je patrný necelý 1 m2 opukového zdiva. (Je to na Frolík 4/42, až u katedrální zdi, bazilikální zeď je tam nízká.)

Nevím jestli jste četl 'pádné' Hilbertovy důvody, kterými vyvrátil předchozí hypotézu (Podlaha aj.), že by vnitřní prstenec byl starší. Jsou hodné zřetele. (SvV sborník, 227-8.)

Hilbert explicitně píše, že "vnitřní podkovové zdivo zůstalo stavbou XI. století pod dlažbou zachováno. Je-li někde, jako nad t.r. oltářem sv. Apoštolův, nebo při západním zdivu apsidy a konečně při vítězném oblouku porušeno, stalo se tak teprve při mém bádání v r. 1911". Jestli to dobře chápu, tak úsek zdiva, o kterém mluvíme (jihovýchodní část vnitřního oblouku) demolován nebyl. Zdivo, které na naší fotce obkružuje levý betonový pilíř, je souvislé, nevidím tam destrukci, kde by se napojovalo myšlené pokračování zdi v pravé části fotky.

Dlaždice byly ponechány jen na zdivu vnějšího prstence, takže škvíra byla a je přístupná i tak.
Na naší fotce je původní vnější plášť vnitřního prstence jen vpravo zhruba uprostřed. Pak až vlevo, kde hrana zdiva sousedí se stínem. To zalomení mezi tím je novodobé, vyzděné šedou cementovou maltou. Není to tedy původní tvar vnitřního prstence, a proč to nechal Hilbert takto udělat mi uniká, možná i ostatním, protože s vysvětlením jsem se zatím nikde nesetkal.

Z obrázku Frolík 4/12 vyplývá, že škvíra mezi západními oblouky apsid byla odkrytá, tedy dlaždice byly sundané, protože na okrajích škvíry jsou umístěny kóty.
Máme vyfocený východní vnitřní prstenec, nevidím pravidelný oblouk, který je kreslený na všech schématech. Navíc mi přijde hrozně tenký, jakoby to byly kvádříky vnitřního líce a výplň a vnější líc vnitřního prstence nebyly zachovány. Máte představu, jak to tedy je? Možná jsem úplně mimo, ale těm Hilbertovým půdorysům se to nezdá vůbec odpovídat, leda by to sami zbořili. Dal bych přednost tomu, kdyby Hilbert nekreslil svou představu, ale skutečnost.

Podle mne je dlažba na vnějším prstenci v původním položení, nebyl důvod, proč jí sundávat a pak zase pokládat. Ani fotky sundáni nenaznačují. K mezeře mezi prstenci je zmínka v CP 3, že Hilbert v ní sice nechal zakreslit maltovou podlahu, jako by se zde nalezla, ale je to jen interpratace podle jeho představy, že podlaha náleží vnějšímu prstenci a vnitřní byl postaven dodatečně. Obsah mezery by měl být dosud neprozkoumán, ale zaměření mezery by mělo být snad správné.

Hilbert mohl udělat interpretační černobílý náčrtek jen tak, že položil průsvitný papír na vynesený výkres půdorysu a překresloval zvýrazněně, aby to bylo zřetelné. Nějak došlo u publikované podoby k posunutí levého dolního rohu, ale jak, nyní neumím vysvětlit.

Že je toho málo k určení jistého azimutu rotundy si jsem vědom, ale nedá se nic dělat, k dispozici je jen to, co je. Jediná možnost je, že se to co nejvíce rozpitvá a zváží pro a proti. V posledním odkazu je ještě určitá možnost korekce východního ukončení apsid, ty se zcela nezachovaly, a to směrem k severu, takže azimut rotund by pak vycházel o trochu menší. Chce to ale ještě více prozkoumat a porovnat vzhledem k celým půdorysům rotund. K tomu se dostanu až po Vánocích.

Našel jsem příspěvek až teď.
Mezitím už jsem z toho trochu vyšel, ale pořád mám pochybnosti, zda se z toho nepravidelného zdiva vnitřního prstence a jen západní zachované části vnějšího prstence dá něco s přesností na desetiny, nebo aspoň na stupně, usuzovat, Hilbert ve svých náčrtech asi také podlehl své představě.
Hovořili jsme o dlažbě, která dosud leží na obloucích apsid, nevíme, jestli je netknutá, nebo jestli ji sňali a zase vrátili. Nevzpomínám si, jestli je nějaká fotka, kde by byla horní plocha oblouků obnažena od dlažby. Jakým způsobem je vlastně zdokumentován onen prostor mezi vnějším lícem vnitrního prstence a vnitřním vnějšího na západní straně?.

Zkusil jsem se podívat na azimuty podle plánu dlažeb K. Hilberta. Jako základ jsem vzal jižní a severní stěnu gotické kaple a přisoudil jí azimut 69,6° podle osy katedrály (modře). Románské zdivo I. i II. fáze (zeleně a červeně) se trochu liší od os krypt. To mne moc netrápí, protože se zde jedná o krátké úseky zdiv a navíc v prostoru, ve kterém se II. fáze vyrovnávala s pozůstatky fáze I. Nezakrývám, že je pro mne podstatné, aby azimut Bořivojovy rotundy a tím i datování nadále vycházely. To se skutečně po vynesení apsid rotund skutečně stalo. Čárkovaně jsou vkresleny směry a vnitřní prstenec z Hilbertovy černobílé interpretace (čárkovaně). Tam je ovšem levý dolní roh obrázku posunut do prava a toto zkreslení se projevuje i na oněch liniích.

Náhodou jsem narazil na soubor s azimuty řeckých chrámů na Sicílii. Orientace jsou stejné jako u předrománských kostelů, včetně dvou výjímek. Oponuje se tam mírou pravděpodobnosti proti teorii, že orientace chrámů byla určena podle bonity půdy. Pěkné ukázky, jak se dá pracně a sofistikovaně mířit vedle.

Před časem mne napadlo zkusit archeoastronomicky datovat založení kostela, když je známý rok založení kláštera/kostela. Jenže obzor je tady hned nad břehem Vltavy, takže velmi blízko a muselo by jít o přesnost vstupních údajů na centimetry. Tak jsem to raději nechal být.

Ostrov bude mít asi jiné a neměnné podloží, zatímco v Praze se jedná o naplavené štěrkopísky. Ta fotka se jeví jako před postavením Vranovské přehrady, ale stejně je tok již zregulovaný, takže foto nevypovídá o původním stavu. Musely tam být příhodné brody, když tam postavili klášter.

Už jsme tu mluvili o davelském Ostrově? Mapy.cz, stara-vltava.cz. Prý byl založen 999, zničen za husitských válek. Pro mě je zajímavé, že žádný z dnešních pražských ostrovů nebyl podobně využit, jak to bylo se staroměstskými ostrovy, tedy rameny Vltavy uvnitř dnešního města, je otázka.

Našel jsem spoustu vrcholových jezírek, která vznikla v lomech nacházejících se na kopcích. Vrcholy protínají nepropustné vrstvy a tak se voda nemůže vsakovat a vyvěrat pod kopcem. Dalším typem jsou vrcholová jezírka v rašeliništích, která pokrývají vrcholy kopců, ale to nebude případ Pavího vrchu.

Kolikrát jsem se divil, kolik vody nabere třeba Labe, Pančava a Mumlava z relativně malé Labské louky.

Ale napadlo mě, že Paví vrch původně nemusel být tak ukrojený, jako je dnes (mluvím o plošině s esétbáckou vilou a byvším jezírkem), je možné, že tam byl lom.

Prameny se mohou nacházet blízko pod vrcholem, třeba pramen Moravy. Včera jsem četl, že těsně pod obvodovými srázy jedné stolové hory vyvěrá několik pramenů, ale ta paměť.
Pavím vrchem prý prochází celá spleť dnes již převážně zaniklých podzemních prostor.

Jezírko nebylo úplně na temeni ("akropoli"), ale před východním průčelím té estébácké vily, nicméně taky nad srázy z ostatních tří stran, voda tam zřejmě prosakovala z toho poměrně velkého masivu. Mě Paví vrch zajímá sám o sobě, protože je to takový izolovaný kopec s vrcholovou plošinou přímo naproti Vyšehradu. Nevím teď z hlavy, kdo první přišel s dívčím hradem, ale řek bych, že měl na mysli toto, Děvín je hodně mimo. Tím nechci říct, že tam byl dívčí hrad doopravdy.

PS: všechny ty košířské kopce včetně Pavího vrchu jsou z téhož materiálu 542, vždycky, když tudy jedu, každý kopec mi tam připadá jako vhodný pro hradiště... Když ještě na Pavím vrchu byl jakýsi park, byl tam na kopci i rybníček, tedy původně asi pramen na kopci, resp. těsně pod "akropolí".