Pražský hrad

Jan Čihák - nic rozumného mě nenapadá.

Na stránce envis v kapitole Stará koryta Vltavy píší o jakémsi zaniklém korytě na Huberově plánu z r. 1769, které prý vedlo "od mostu Svatopluka Čecha ke Schwaigerovu náměstí a Bubenči, kde pod kostelem sv. Gotharda býval rybník, jímající prameny z báze význačné zvodně starého koryta (viz též Záruba, 1948)." Napadá někoho, o co by mohlo jít? Na plánu ani prospektu nic takového není, oblast tam ani není zaznamenána, pokud nejde o jiný materiál, který neznám. Připadá mi to jako úplný nesmysl, maximálně by mohlo ev. rameno odbočovat někde za kostelem sv. Klimenta Bubenskou třídou.

Teď jsem našel zajímavou etymologii. Podle legendy se kněžna Drahomíra propadla do země, tedy za trest byla uvržena do pekla. Autor vysvětlení však pochybuje, že to bylo na Loretánském náměstí. Prý to bylo o kousek dále na Pohořelci, kde Drahomíra pohořela-špatně skončila, skončila v žáru pekelném. Vlastně tím oponuje rozšířenému vysvětlení, že na Pohořelci byla vesnice vícekrát zničená požárem.

Doba knížete Václava byla plná náboženských zmatků. Dříve jsem tady uváděl některé pověsti, ze kterých vyplývá, že problémem Drahomíry bylo dvojvěrství. Když navážu níže uvedenou legendou, pak Drahomíra po smrti manžela ukázala svoje pravé přesvědčení. Kdyby to tak bylo, co se asi dělo s kostelem P.Marie? Byl pobořen, uzavřen nebo využíván třeba jako sýpka? Tím se dotýkám i různých spekulací, jestli sv.Václav rotundu postavil nebo přestavěl. Podivná byla i smrt Drahomíry. Vždy jsem měl dojem, že byla tajně odsouzena k trestu smrti. Pak ji přepadli a její vůz svrhli do zemské trhliny, jaké se na Petříně běžně tvořily při posunech okrajových bloků. Pak se povídalo a věřilo, že Drahomíru stihl Boží trest-propadnutí do země.

Kdysi jsme tady diskutovali, zda kněžna Drahomíra opravdu provedla pohanský převrat nebo se o něj jenom pokoušela. Odkázal jsem tehdy na různé články. Druhá staroslověnská legenda popisuje možnost první, ale důkazy jako vždy nejsou.

“Zlá jeho matka, zvaná pohříchu Drahomirou, dohodla se s těmi bezbožníky a řekla: Co učiníme v té věci, jelikož ten, který má být knížetem, je zkažen od kněží a od mé tchyně a je jako mnich? Zahubím tuto a ony vyženu ze země. V tu chvíli poslala své rádce a zardousila svou tchyni Ludmilu. Potom nastalo po celé zemi české veliké pronásledování kleriků a kněží a ničení chrámů. A po ulicích postavila stráže a řekla: Kdekoli spatříte, že nějaký kněz jde k mému synovi, nešetřete jeho života a na místě jej skolte. Po celé zemi zřídila modlářské svatyně a všechen kraj k nim obrátila, přinášela jim oběti a nutila k nim svého syna. Sám svatý hošík byl ještě dítětem a nemohl se protivit své matce. Chodil sice do pohanských svatyň, ale nikdy nepotřísnil své duše skvrnami modlářství.“

"Po celé zemi zřídila modlářské svatyně a všechen kraj k nim obrátila..." Z toho lze usuzovat, že došlo k obnově pohanského náboženství a převrat byl tedy dokonán.

Dotyčná zeď s cementovou maltou (která se začala používat koncem 19. st.) je tedy opravdu z moderní doby, zřejmě byla nesmyslně přeložena. Těžko říct, zda to bylo z Hilbertovy iniciativy, nebo indolentní zedníci, když budovali betonové pilíře, prostě 'bezcenné' zdivo odstranili, a když dostali sodu, tak to tam zas po svém doplnili... Nevím, kdy se betonové kostra budovala, Hilbert byl ve válce atd.

Jiný pohled na rotundu v Mantově, volnou kopii jeruzalémské rotundy, obě se budovaly kolem r. 1040, v době Šebířovy přestavby rotundy sv. Víta - viz Google. Zajímaly mě lizény apsidy. Apsida mantovské rotundy je docela pozoruhodná, není mi jasné, zda to byl původní záměr, nebo je apsida starší a loď doplněna. Lze předpokládat, že uvnitř rotundy byla i edikula Božího hrobu. Interiér, 2, 3, 4.

Frolík píše: Vnější prstenec (zeď G2) obtáčí prstenec vnitřní (zeď J), spára mezi zdmi je dnes zcela zaplněna a částečně překryta blokem terénu, sestávajícím ve spodní části z kamenné destrukce a v horní části z kamenné dlažby. Jihozápadní úsek vnějšího líce vnitřního prstence je patrný za místem styku zdí G2 a N (tj. západní vnější oblouk a zeď baziliky při jižní gotické zdi). Dodnes je patrný necelý 1 m2 opukového zdiva. (Je to na Frolík 4/42, až u katedrální zdi, bazilikální zeď je tam nízká.)

Nevím jestli jste četl 'pádné' Hilbertovy důvody, kterými vyvrátil předchozí hypotézu (Podlaha aj.), že by vnitřní prstenec byl starší. Jsou hodné zřetele. (SvV sborník, 227-8.)

Hilbert explicitně píše, že "vnitřní podkovové zdivo zůstalo stavbou XI. století pod dlažbou zachováno. Je-li někde, jako nad t.r. oltářem sv. Apoštolův, nebo při západním zdivu apsidy a konečně při vítězném oblouku porušeno, stalo se tak teprve při mém bádání v r. 1911". Jestli to dobře chápu, tak úsek zdiva, o kterém mluvíme (jihovýchodní část vnitřního oblouku) demolován nebyl. Zdivo, které na naší fotce obkružuje levý betonový pilíř, je souvislé, nevidím tam destrukci, kde by se napojovalo myšlené pokračování zdi v pravé části fotky.

Dlaždice byly ponechány jen na zdivu vnějšího prstence, takže škvíra byla a je přístupná i tak.
Na naší fotce je původní vnější plášť vnitřního prstence jen vpravo zhruba uprostřed. Pak až vlevo, kde hrana zdiva sousedí se stínem. To zalomení mezi tím je novodobé, vyzděné šedou cementovou maltou. Není to tedy původní tvar vnitřního prstence, a proč to nechal Hilbert takto udělat mi uniká, možná i ostatním, protože s vysvětlením jsem se zatím nikde nesetkal.

Z obrázku Frolík 4/12 vyplývá, že škvíra mezi západními oblouky apsid byla odkrytá, tedy dlaždice byly sundané, protože na okrajích škvíry jsou umístěny kóty.
Máme vyfocený východní vnitřní prstenec, nevidím pravidelný oblouk, který je kreslený na všech schématech. Navíc mi přijde hrozně tenký, jakoby to byly kvádříky vnitřního líce a výplň a vnější líc vnitřního prstence nebyly zachovány. Máte představu, jak to tedy je? Možná jsem úplně mimo, ale těm Hilbertovým půdorysům se to nezdá vůbec odpovídat, leda by to sami zbořili. Dal bych přednost tomu, kdyby Hilbert nekreslil svou představu, ale skutečnost.

Podle mne je dlažba na vnějším prstenci v původním položení, nebyl důvod, proč jí sundávat a pak zase pokládat. Ani fotky sundáni nenaznačují. K mezeře mezi prstenci je zmínka v CP 3, že Hilbert v ní sice nechal zakreslit maltovou podlahu, jako by se zde nalezla, ale je to jen interpratace podle jeho představy, že podlaha náleží vnějšímu prstenci a vnitřní byl postaven dodatečně. Obsah mezery by měl být dosud neprozkoumán, ale zaměření mezery by mělo být snad správné.

Hilbert mohl udělat interpretační černobílý náčrtek jen tak, že položil průsvitný papír na vynesený výkres půdorysu a překresloval zvýrazněně, aby to bylo zřetelné. Nějak došlo u publikované podoby k posunutí levého dolního rohu, ale jak, nyní neumím vysvětlit.

Že je toho málo k určení jistého azimutu rotundy si jsem vědom, ale nedá se nic dělat, k dispozici je jen to, co je. Jediná možnost je, že se to co nejvíce rozpitvá a zváží pro a proti. V posledním odkazu je ještě určitá možnost korekce východního ukončení apsid, ty se zcela nezachovaly, a to směrem k severu, takže azimut rotund by pak vycházel o trochu menší. Chce to ale ještě více prozkoumat a porovnat vzhledem k celým půdorysům rotund. K tomu se dostanu až po Vánocích.

Našel jsem příspěvek až teď.
Mezitím už jsem z toho trochu vyšel, ale pořád mám pochybnosti, zda se z toho nepravidelného zdiva vnitřního prstence a jen západní zachované části vnějšího prstence dá něco s přesností na desetiny, nebo aspoň na stupně, usuzovat, Hilbert ve svých náčrtech asi také podlehl své představě.
Hovořili jsme o dlažbě, která dosud leží na obloucích apsid, nevíme, jestli je netknutá, nebo jestli ji sňali a zase vrátili. Nevzpomínám si, jestli je nějaká fotka, kde by byla horní plocha oblouků obnažena od dlažby. Jakým způsobem je vlastně zdokumentován onen prostor mezi vnějším lícem vnitrního prstence a vnitřním vnějšího na západní straně?.

Zkusil jsem se podívat na azimuty podle plánu dlažeb K. Hilberta. Jako základ jsem vzal jižní a severní stěnu gotické kaple a přisoudil jí azimut 69,6° podle osy katedrály (modře). Románské zdivo I. i II. fáze (zeleně a červeně) se trochu liší od os krypt. To mne moc netrápí, protože se zde jedná o krátké úseky zdiv a navíc v prostoru, ve kterém se II. fáze vyrovnávala s pozůstatky fáze I. Nezakrývám, že je pro mne podstatné, aby azimut Bořivojovy rotundy a tím i datování nadále vycházely. To se skutečně po vynesení apsid rotund skutečně stalo. Čárkovaně jsou vkresleny směry a vnitřní prstenec z Hilbertovy černobílé interpretace (čárkovaně). Tam je ovšem levý dolní roh obrázku posunut do prava a toto zkreslení se projevuje i na oněch liniích.

Náhodou jsem narazil na soubor s azimuty řeckých chrámů na Sicílii. Orientace jsou stejné jako u předrománských kostelů, včetně dvou výjímek. Oponuje se tam mírou pravděpodobnosti proti teorii, že orientace chrámů byla určena podle bonity půdy. Pěkné ukázky, jak se dá pracně a sofistikovaně mířit vedle.

Před časem mne napadlo zkusit archeoastronomicky datovat založení kostela, když je známý rok založení kláštera/kostela. Jenže obzor je tady hned nad břehem Vltavy, takže velmi blízko a muselo by jít o přesnost vstupních údajů na centimetry. Tak jsem to raději nechal být.

Ostrov bude mít asi jiné a neměnné podloží, zatímco v Praze se jedná o naplavené štěrkopísky. Ta fotka se jeví jako před postavením Vranovské přehrady, ale stejně je tok již zregulovaný, takže foto nevypovídá o původním stavu. Musely tam být příhodné brody, když tam postavili klášter.

Už jsme tu mluvili o davelském Ostrově? Mapy.cz, stara-vltava.cz. Prý byl založen 999, zničen za husitských válek. Pro mě je zajímavé, že žádný z dnešních pražských ostrovů nebyl podobně využit, jak to bylo se staroměstskými ostrovy, tedy rameny Vltavy uvnitř dnešního města, je otázka.