Pražský hrad

Zatím to tak vypadá, že v období letního slunovratu by mohl Měsíc v novu zapadat s největším azimutem (okolo 300 stupňů), pak jeho azimut postupně klesá, minimum dosahuje okolo zimního slunovratu (240 stupňů), pak zase azimut jeho západu roste (1997 v období nízkého měsíce). Celé se to periodicky opakuje. V období vysokého lunovratu (2006) je interval azimutů 317-222. Charakter pohybu je stejný, liší se amplitudou.
Celý "ten pohyb azimutů" je taková periodicky opakujícíce sinusoida a polohy Měsíce v konkrétní fázi jsou podmnožinou v množině všech poloh. Vybereme-li polohy konkrétní fáze, vybereme jen některé body z trajektorie, takže její charakter bude pořád stejný.

Jsou-li sestry dvě tak se asi střídají ve vládě (nad nebem). A střídají se o rovnodennostech, kdy jsou na tom obě stejně. Spíše to ale vypadá, že je to "jedné sestře", která má o jednom slunovratu "všechno" a o druhém "nic", ale nějak se to vždycky zvrátí

Jan Cinert:
Pročítal jsem si Měsíc (II.) - pohyb po obloze
V sekci Praktická pozorování jsou tabulky s mezními azimuty a nejbližší období velkého a malého lunovratu. Dále je tam i odkaz na excelovský soubor Efemeridy Měsíce 2006-2025
Efemeridy generovány programem HORIZONS (včetně popisu zadání, pro které byly spočteny. Data jsou rozdělena podle Kulminace, Východ, Západ, je uvedena výška měsíce, jeho azimut i osvětlení, dokonce i jakém je souhvězdí (jeden den tři údaje: východ, kulminace, západ)

Zajímavé rovné plochy na oněch kamenech jsou právě ty původní pukliny příznačné pro buližník. Jsou tam i další, dosud třeba i neviděné, pukliny, takže kdyby se do kamenů dále bouchlo palicí, tak se rozlomí podle dalších puklin. Proto je buližník neopracovatelný, "dělá si, co chce". Z toho důvodu se používá kvůli tvrdosti v podstatě jen na výrobu štěrku, nebo místními lidmi na lomové zdivo zídek plotů nebo základů, včetně mě. Takže, byť to jsou zajímavé tvary, jsou přírodního původu. Odlišit se dají pouze kameny tohoto typu, které nejsou ve svahové suti, takže byly oddáleny záměrně člověkem. To je případ našeho kamene.

Franta: Díky, to jsem potřeboval, abych se posunul dál. Takže je jasné, že nejsevernější a nejjižnější západy nelze ztotožnit s fázemi Měsíce. Jak to, že ale hradiště Libušín je od Prahy přibližně ve směru nejsevernějšího západu a Tetín nejjižnějšího? Hradiště byla založena v jiné době, rozdíl až 50 roků. Takže nemohla být pojmenována zároveň podle vizuální podoby Měsíce: vpravo přibývající srpek - Libušín, uprostřed úplněk - Tetín a vlevo Kazina mohyla.

Tři sestry jsou až pozdní "keltský" vynález. Před tím byly pouze dvě protikladné sestry. To by potom znamenalo, že tyto dvě sestry nejsou fáze novoluní a úplněk, ale lunovratové sestry nejvyšší a nejnižší polohy Měsíce. Pak ale nastává problém s tím, že v mytologii došlo ke ztotožnění mladší sestry - Letní bohyně s nejmladší sestrou - Novolunní dívkou, jejíž postavení na obloze je v létě nejvyšší. To je to co mi dělá problém.

Nemůže v tom být ještě něco jiného? Třeba, že v létě zapadá novolunní Měsíc severně, byť ne v krajní poloze nejsevernějšího západu 18,6letého cyklu a naopak? Přece jen, lunární kalendáře jsou založeny na objevení se novolunního srpku, nikoliv na lunovratových polohách.

Jan Cinert: přehlédl jsem toto:
8. ledna
Franta: Díky i tak. A nedokázal by někdo toto prověřit na nějakém
simulačním programu?

Franta: Jak je to s nejsevernějším západem nízkého Měsíce? Chápu
správně, že zapadá takto při fázi novolunní?

Pokud se tedy jedná o rozcházení fází Měsíce a jeho lunvratů,
zvolil bych následující úvahu:
nejsevernějším západem nízkého Měsíce je jeden z lunovratů
rok je 365,25 dne
předpokládejme, že je nov a lunovrat
další lunovrat nastane za 18,6 roku, tj. za 6793,65 dne
za tu dobu uplyne 230,2932 synodických měsíců
tzn., že bude 230 krát nov a po posledním novu se fáze Měsíce
posune o 0,29322 synodického měsíce, tzn, že v době lunovratu
bude 8,65 dne po novu.
V tomto duchu můžeme počítat jak to bude za 2,3,... lunovraty

V přiložené excelovské tabulce mi ujela ruka a vzorce jsem nakopíroval pro 15000 lunovratů

Výsledky jsem seřadil podle odchylky ve dnech od posledního novu
První shodu cyklu jsem objevil za 590 lunovratů a pak každých 590 lunovratů.

Z prvních 590 lunovratů jsem vybral ty případy, kdy odchylka byla menší než 1 den.
Ty jsou uvedeny na začátku seznamu. K vybraným řádkům jsem dopočetl počet roků. 590 lunovratů představuje 135873 novů, tj. 3695746 dní, tj 10974 roků.

Řekl bych tedy, že je to cyklus, kdy se sejde fáze Měsíce, lunovrat a sluneční čas (v rámci těch zjednodušených čísel, se kterými počítám)

Počítám odchylky po posledním novu v 18,6 roku dlouhém cyklu, zrcadlově budou ty odchylky taky před novem. Je otázka s jakou přesností lze určit fázi Měsíce.

Výsledný soubor měl přes 2 MB, tak jsem zbylé řádky smazal a nahrál jej na web, viz
lunovraty.xls

Tak J. Čihák opět pilně zapracoval. Na poledním snímku je východní strana akropole zakryta stromy, ale podle půdorysného vynesení viz je skutečně Slunce nad skalními výchozy východní hrany. I nové detailní snímky kamene mají významnou výpovědní hodnotu. Pro buližník jsou příznačné staré pukliny, do kterých se zanesly jemné spraše, které dlouhodobě kámen obarví. Zároveň se buližník štípe jen po těchto puklinách, takže kámen má dlouho okrové až červené zbarvení po těch spraších, co byly v oněch puklinách. Z toho jsou pozůstatkem okrová místa na nových snímcích. Jinak je kámen vzásadě vybělen ze všech stran, takže by takto vztyčen měl být již hodně dlouho, nebo ho tajně chodí čistit a polévat kyselinou nějaký nadšenec, aby nás zmátl. Porovnání vidíme na snímcích těch druhých kamenů, dlouhodobě ve stínu severního svahu akropole. Na prvním z nich, kde není lišejník, je patrné ještě zbarvení do červena.
Na snímku "plošina" je vidět, jak fotky někdy mýlí. Podle něj to vypadá, že ono skalisko na linii letního slunovratu by mělo být od kamene vidět. Jak J. Čihák ověřil, není tomu ve skutečnosti tak. Jenže jsem si nyní uvědomil, že ono skalisko má neobvyklý tvar vrcholu. Je takový rozeklaný, oproti vrcholům na Dívčím skoku. Tak mne napadlo, že dnes mu může chybět vrchol, který před nějakými 5. tisíci lety mohl být a vyčnívat přes hranu plošiny. Odborník by něco takového možná mohl odhadnout, třeba právě podle stavu zvětrávání a ztrátě obarvení jíly.

Franta: Mě osobně tento projek sympatický moc není. Myslím, že jsme tu na něj již narazili a dával jsem odkaz na výstižné posouzení na livinghistory od diskutujícího Rába. Jestli by takový projekt zamrzl, byl bych radši. Spíše bych tam viděl uskutečnění archeologického výzkumu, zřízení informačních tabulek a nějaké malé expozice z trvanlivých materiálů pod širým nebem.

Teď to hlavní. Jak je pro přírodovědce příznačné, tak se již ozval Jiří Slouka z redakční rady časopisu Kámen. Vyjádřil se celkem ve shodě s námi. O tomto "menhiru" z literatury nic neví, je překvapen, kámen by mohl být novodobě umístěn, ale v nejbližší době jej prozkoumá a dá vědět.

Akropole od tramvaje, plošina (kámen uprostřed), polední pozorování.

Kámen je na fotografii špatně vidět. Fotil jsem ho po západu Slunce, proti byla zářivá obloha. Snímek je tmavý a barvy zkreslené. Přivrácená strana je navíc potažena hnědožlutou vrstvou. Podle mého laického názoru se jedná o křemenec z letenského souvrství. Nové foto 1 (z druhé strany), 2, 3, 4.

Pod akropolí se povalují dva podezřelé kousky o délce asi 1 metr. Foto 1, 2A, 2B.

Z mládí si kámen nepamatuji. Na kole jsem to bral kaňonem a pak hned na akropoli. Přesto bych si dovolil paměť trochu osvěžit. Lesní divadlo bylo přírodním amfiteátrem nad Čertovým mlýnem, tedy na severním svahu. Dnes je tam v hledišti sad, tuším višňový, viditelný z cesty po obvodu hradiště. Tedy mezi Dívčím skokem a oním skaliskem, který jsem prvotně považoval za možný vizír, ale je nízko. Lid kopající kosti pro použití v cukrovaru zdevastoval zejména sídliště na Šestákově skále na druhé straně kaňonu. Já zatím nezastávám jistotu o menhiru, ale na druhou stranu tomu zatím nic neodporuje a je dobré to prozkoumat, ať už bude výsledek jakýkoliv.

Já si ten kámen pamatuju z doby cca před 25 lety, kdy jsem tam chodil s dětmi, a mám nedbytný pocit, že byl krychlový, tak 110 cm hrana. Tehdy jsem se o prehistorii nezajímal, ale menhiry jsxem znal a říkal jsem si, že to má netypický tvat. Ale neručím za svou paměť, bylo by to divné. Jen, jestli si to Jsn, jako rodák z Prahy 6, náhodou taky nepamatuje. Jestli se nemýlím, je nedaleko, v západním svahu, lesní divadlo, podle paměti bych si tipnul, že v bývalém lomu. Těžily se tam i lidské kosti na hnojivo, či na co. Mimochodem na Císařských otiscích není v místě nic zajímavého, třeba křižovatka, mez ap. Starší ortofotomapy mají malé rozlišení, aby na nich bylo vidět, zda to tam bylo za jejich vzniku. Na České Sibiři je jakýsi nadšenec, který staví podlouhlé kameny, kterých tam jsou po ledovci miliony, svisle a vydává je za mehiry, podobně i v areálu botanické zahrdy v Troji, tam ovšem jde o přiznaný novodobý artefakt.

Osobně nemám dobré zkušenosti s teoriemi, jejichž součástí je i předpoklad, že se někdo v minulosti mýlil, aby platila moje teorie. Něco takového může být vyřčeno až po pečlivém zvážení a doložení na samý závěr. Totéž platí i u vstupního předpokladu, že kámen není na svém místě, aby to vyhovovalo našim počátečním úvahám. Pokud by kámen vadil nějakému sedlákovi na poli, tak by ho s pomocí zvířete vypřeženého z pluhu odvalil, ale těžko vzápětí zase postavil, když nevěděl, že postavený kámen má nějaký smyl.

Třeba se ukáže, že s menhirem je to jen blamáž, ale jak jsem již zmínil, umístění mi připadá ideální. Je nedaleko původního neolitického hradiště (dnes akropole) a na ploše, kde si dovedu představit vykonávání rituálů. To je přesně opak toho, že na pahorku Žiži by měla být svatyně a pak knížecí stolec, jak neustále takové zcela nepodložené hypotéze oponuji. Jedna možnost zdůvodnění kamene tedy zatím je, že v poledne je Slunce v zákrytu s východní stranou hradiště a západ za zimního slunovratu se západní stranou. Druhou možností je, že je to jen náhoda a hlavní byly slunovraty a rovnodennosti na obzoru, k čemuž svádí velká vzdálenost obzoru za letního slunovratu, stejná jako u horoměřického menhiru.

Zkusil jsem se dozvědět něco více o tomto "menhiru" a oslovil J. Zavřela. Jak je příznačné pro přírodovědce, hned a ochotně odpověděl. Bohužel o tom nic neví a doporučil kolegu. Tak ještě uvidíme. Pro jistotu jsem mu poslal i fotku J. Čiháka a tak podle ní učinil alespoň jednoduché posouzení: "Dle foto jde asi o světlejší formu místního proterozoického buližníku (povrchově navětralou a odbarvenou) pocházející ze svahové sutě (má částečně zaoblené hrany)." Podle svých dosavadních zkušeností s buližníkem této oblasti bych doplnil, že ono zmíněné navětrání a odbarvení by mělo být daleko starší než jen několik tisíc let, kdy mohl menhir stát. Proto zřejmě i posudek, že se jedná o kámen ze svahové suti. Takže kámen může jedině pocházet ze severního svahu akropole a jeho dopravení na dnešní místo by mělo být záměrné.