Pražský hrad

Včera jsem si udělal čas a vydal se na cestu přes Červený vrch až na šáreckou akropoli. Kolem byla spousta rozeklaných skal a pod nimi suťová pole, kde jsem viděl pěkné jehlany a menhiry, které zřejmě nikdo nikdy nepoužil. Bohužel jakékoli stopy po trilitu jsem nezahlédl. Na konci cesty jsem vyfotografoval přírodní bránu a představoval si, jak na ní leží kamenný překlad.

Nedalo mi to a znovu jsem prohlížel sporný kámen ze všech stran, ale nic nového jsem nezjistil. Potom jsem začal pátrat v přivráceném svahu akropole. Zanedlouho se dostavil úspěch. Uviděl jsem výchoz pokrytý tmavým povlakem. Jeho vyčnívající části mě upoutaly bělavým zbarvením. Zjevně se nejedná o křemen, který se v buližníku někdy vyskytuje ve větším množství. Celý výchoz je stejnorodý a vykazuje velkou podobnost s kamenem. Takže můj závěr zní, že kámen nebyl odnikud dovezen ani vytažen na hradiště z údolí, ale stáhli ho na plošinu ze svahu akropole. Fotografie výchozu 1, 2, 3, 4, 5.

Můj předchozí závěr je pouze nejpravděpodobnější. Dalším možným místem je "slunovratová" skála. (Místní říkají, že se nijak nejmenuje.) Na svahu jsou malé bílé výchozy, foto 1, 2, 3. Pod skálou leží bílé kameny, foto 1, 2, 3, 4.

Geologické poměry na hradišti jsou složitější, i když to tak na první pohled nevypadá. Na svahu akropole jsem našel bělavý výchoz a blízko nad ním vystupuje ze svahu tmavomodrý buližník. Na akropoli jsou k vidění světlé kameny a výchozy, ale nejsou čistě bílé, foto 1, 2, 3, 4. S těmito poznatky už se nedivím, že vznikla domněnka o odbarveném buližníku. Moje přesvědčení o bílém křemenci je nyní dosti oslabené, více v tom nemůžu udělat a proto jsem zvědavý na odborné posouzení, o kterém se zmiňoval J.Cinert.

Mám námitku, křemencová vrstva není jižně od akropole, ale severo-východně, a je v oblasti pole východně od našeho kamene, řekněme, že vrstva začíná 30 metrů od kamene. Viz.

Udělal jsem si tam dneska procházku, kámen je větší, než jsem si myslel, 180 cm vysoký, mám pocit, že je fakt trochu odlámaný od doby, co pamatuju, ale jistý si tím nejsem. Je tak obrovský, že to asi není dílo novodobého nadšence, leda s těžkou technikou, ani pozůstatek nějaké středo- či novověké hospodářské činnosti, musí mít 10-15 tun. Zabořený je, ale jak hluboko, to nevím. Vypadá, že by mohl být umístěn lidskýma rukama, potom by jistě měl kultovní význam.

Jak jsem sem dal tu geologickou mapu ve čtvrtek, tak na ní je zakreslena křemencová kra jižně od akropole (světle zeleně č. 83). Takže pokud by se jednalo o křemenec, tak mohl pocházet i od tamtud.

Podle mapy by na onom skalisku, co je nízké, ale v linii letního slunovratu, mohla původně vylézat vrstva tufu se železnou rudou. Ta mohla být odtěžena, a pak by skalisko bylo nyní nižší. To je třeba také posoudit. Již jsem tu zmínil, že vrchol skaliska je poněkud nezvykle "rozeklaný".

Takže ve hře je spíše Bílá skála?

Pro doplnění uvádím další naleziště bílých balvanů na Lounsku a Podbořansku.

Chouč, Břvany, Liběšice
Popis lokality: Zde se jedná především o kamenná stáda (sluňáky), zbytky balvanů a valounů krystalického křemence jako zbytek z křemencové lavice. Dle Váněho (1999) se jednalo se o křemencovou krustu diskondartně přetínající výchozy permokarbomských a křídových vrstev, která překrývala značnou polohu Čech. Podobných výskytů je na Lounsku více, můžeme dále uvést další významné naleziště sluňáků u Třtěna, Kozlů u Bíliny a Měrunic. Řešení otázky stáří a geneze těchto křemenců bylo komplikované, vzhledem k nedostatku paleontologických důkazů. Volné křemencové a roztroušené křemencové balvany se vyskytují v nadloží různých geologických formací a hornin, bez nějaké zjevné souvislosti s podložními horninami.

Dubová hora, Kružín – Detaň, Krásný Dvůr
Popis lokality: Jedná se o dinasové křemence u obce Podbořany, v nadloží kaolinických jílů. Dle Kopeckého a Vachtla (1953) se jedná o křemence mosteckého typu ve tvaru přerušovaného horizontu. Zbytky nižší polohy křemencového horizontu se zachovaly v podobě sluňáků (kamenného stáda) u obce Vrbičky. V úpatí Dubové hory jsou nápadné volně položené balvany křemence. Jde o denudované zbytky z křemencové lavice. Dále tento významný výskyt pokračuje na jih do oblasti Žluticka. Relikty přokřemenělého horizontu můžeme také nalézt v okolí Měcholupska u obce Žatec. Bez povšimnutí nezůstavájí kamenné bloky sluňáků značných rozměrů na návrší Rovina u Kounova.

J. Čihák: J. Zavřel se jen přibližně vyjádřil podle fotky a doporučil J. Slouku, na jehož posouzení čekáme. S těmi žilkami máte pravdu, ale buližník je také původně usazenina, takže by mohl místy obsahovat větší nahromadění bílého křemíku. Z toho asi ono vyjádření "světlá forma" buližníku. Podle mne je také zajímavé, že je světlý ze všech stran a není porostlý nějakými lišejníky. Jen ty drobounké tečky je možná sezónní mrvý lišejník. Já tomu tak moc nerozumím, abych to dokázal posoudit, jen tápu podle fotek. Ale až bude lepší počasí, tak se tam vypravím, abych si kámen pořádně prohlédl.

Horolezecká stránka je opravdu zajímavá, ale není tam ani jedna zmínka o druzích kamene, takže tudy cesta zjevně nevede. Písečný vrch je podle mne příliš daleko, proč by se tak namáhali s neopracovaným kamenem?

Cinert: Buližník bývá protkaný bílými křemennými žilkami, obrázek. Nemohu však najít žádné informace, že by existoval bílý odbarvený buližník. Dokázal to J. Zavřel chem. rozborem nebo se jedná o domněnku?
Našel jsem stránku o lezení po šáreckých skalách, autor a kontakt dole. Autor možná zná odpověď na vaše doporučení: „Perspektivnější asi bude nalézt místo, kde se v Šárce mohl tento kus (šárecký kámen) odlomit.“

Tím jak v Šárce hojně vystupují buližníky, jsem měl pocit, že je zde geoterén jednodušší, nežli tomu tak ve skutečnosti je. Na této mapě je to vidět. Sytě zelené plochy (č. 624) jsou tufy obsahující železo. Takže výchoz se železnou rudou na Červeném vrchu je trochu jižněji, než jsem odhadem zakreslil na minulé mapce. Tato hornina také vystupuje na povrch před východním svahem akropole a na předhradí. Severně od akropole je křemenec (světle zeleně č. 83).

Za rovnodenností je od kamene východní obzor až na Hrubém Jeseníku. Dost hustá vzdálenost :-). Hlavně je předhradí na východě uzavřeno návrším, které má vrchol jen o sedm metrů níže, nežli je stanoviště kamene. Takže zde dojde k podobnému efektu, jako na rovnodennostním bodu od horoměřického menhiru. Po jarní rovnodennosti se bude Slunce kulit přes návrší, byť zjevně v určité výšce a na podzim naopak. Takové kulení jsme již zjistili přes akropoli během odpoledne za zimního slunovratu a v poledne bylo Slunce také výše, než obzor. Na konec této detektivky začínám být hodně zvědavý.

Vítáme diskutujícího "vopičku" a děkujeme za snahu. Na doporučené stránky jsme již 7. ledna narazili s tímto výsledkem: S tím trilitem Kozou je to nějaké složitější. V onom přehledu je i mapa, kde je vyznačena Šárčina ulice na Dívčích hradech. Takže spíše záměna Šárčiny ulice s Šárkou. Ale i v případě Dívčích hradů je to nejasné.

Franta: Podle některých fotek p. Minarčíka bych se vsadil, že se jedná o buližník, podle jiných si tak jistý nejsem. Zejména jsou tam zajímavé železité pecky a žilky. Z tohoto jsem vytáhl: ... s podzemním dobýváním železných rud se můžeme setkat na kutišti na Červeném vrchu v boční rokličce pod tramvajovou smyčkou na Evropské třídě. Ústí štoly je zařícené, ale železné rudy se zde dají sbírat nejenom na odvalech, ale i na přirozeném výchozu v polní cestě asi 40 m vých. od hrany rokle. Jestli jsem smysl uvedeného textu správně pochopil, tak by to mělo být asi tady. Z auta jsem tam dosud nevystoupil, takže to nemohu teď posoudit. Čili tím křemenec je pořád ve hře a v docela logické vzdálenosti.