Pražský hrad

na TOPO je jedna skála:
50.19493N, 14.25226E
to by mohla být ta v azimutu cca 51°

a pak je tam sklalnatý svah:
50.19782N, 14.25216E
to by zase mohlo být to severně od zastávky

Tady se píše, že kamen je kousek od kostela (nejspíš Narození Panny Marie)

A tady se píše, že kámen je otesaný a že je to nejspíš pozůstatek po "těžbě kamene" - tedy rozbíjení volně ležících velkých kamenů nebo, že by mohlo jít o romantizující úpravu kamene aby připomínal lehátko.

Podařilo se mi najít obrázek náramně se hodící k Frantovým grafům přílivů a odlivů v článku o Cernunnovi. Tak jsem ho pod ně přidal. V závěru článku jsou teď navíc obrázky s hadem Apopem, na kterého jsme tu také narazili. Myslím, že jsou docela poučné.

Také se mi podařilo konečně najít smysl číslovek 22 synů a 15 dcer bájného krále Sáma, ačkoliv ve výsledku, jako obvykle, je to zcela jednoduché. Také dost poučné z hlediska důležitosti porovnávání číslovek v mýtech. Je to v kapitole "Co k tomu měl Záviš Kalandra?". Zde.

Tu hypotézu o ptákovině bych úplně nezavrhoval ;). Matně si pamatuju, že jsem tam kdysi jakousi směrovku viděl, ale asi jsem tam nešel. Řek bych však, že kámen není severně, ale severovýchodně od rotundy, na hraně mezi severním a východním svahem až skoro dole, v azimutu cca 51°, tam je totiž na některých mapách značeno skalisko.

V pátek jsem si udělal odbočku ke Kněživce, bohužel je to skoro odtěžené lomovou činností, bylo to poměrně rozsáhlé skalisko, snad 300 x 50 m velké, na severní straně zbylo zajímavé buližníkové skalní miniměstečko. Co se z toho dá usuzovat, nevím.

Slyšel někdy někdo něco o tzv. Loži sv. Václava nad Zákolany u hradiště Budeč? Vždycky jsem takové věci považoval za naprosté ptákoviny, ale zde by mohlo jít o něco jiného. Jestli jsem správně pochopil, tak kámen se snad nachází v lesním svahu severně nad železniční zastávkou Zákolany (tedy ne nádraží). Potom by byl kámen na linii západu Slunce za rovnodenností a údolí Třebusického potoka. Totéž je i u vztahu rotunda sv. Petra na hradišti a údolí Týneckého potoka. Jsou to náhody nebo záměr?

Buližníky se skládají z 99% z křemene SiO2. Zbytek připadá především na uhlík C v podobě grafitu. Čím je ho více, tím jsou buližníky tmavší. Jemné částice uhlíku v buližníku mají organický původ, jde o zbytky starohorních organismů. Proto mě napadlo, jestli je ten bělavý buližník v Šárce opravdu odbarvený. Mohl vzniknout v oblasti, která v období vzniku horniny byla zcela nepříznivá pro život.

Myslím, že na odstínu až tak nezáleží. Světelné podmínky byly určitě rozdílné (popisovaný déšť) a už to stačí k jinému barevnému pojetí snímku stačí. Kámen nemusí být ani nasákavý, stačí vrstvička vody na povrchu.
To by bylo potřeba vyvažovat bílou podle nějaké kalibrované bílé plochy a nebo s sebou nosit zdroj světla se správnou barevnou teplotou.

Ještě se zmíním o jednom poznatku, který by mohl napovědět, k jakému druhu přiřadit šárecký kámen. V neděli mě překvapilo, že kámen trochu zešedl. Zjevnou příčinou bylo deštivé počasí a nasákavost kamene. Předtím pršelo málo a foukal vítr. Vysušený kámen byl světlejší, ale nikoliv čistě bílý. Zachytit správnou barvu na fotografii není snadné. Když na kámen svítí sluníčko, je na obrázku žlutošedý.

Kdoví, jak je to s tím trilitem. Třeba někde leží skupina podlouhlých kamenů a někoho napadlo, že by se z nich dalo něco postavit. Na Červeném vrchu jsem viděl skupinu kamenů, viz foto, ale nepřipadala mi nijak zajímavá. Tak jsem ji vyfotil jenom z dálky a šel dál. Při troše fantazie můžeme ve skupině kamenů spatřovat zborcený nebo pobořený dolmen, podobný třeba Kbílskému.

Na Kněživku se půjdu podívat na jaře. Skal je tam více. Buližníkový suk má nahoře rozevřenou trhlinu, vypadá jako velký vizír.

V onom "hledišti" se nachází svahové sedimenty, které pozvolna narůstají. Takže podle zapuštění do zeminy by se dala přibližně odhadnout posloupnost skutálení jednotlivých bílých kamenů.

Západně od skaliska je více bílých kamenů různé velikosti. Jsou z větší části zapadlé do země. Pouze ten vyfotografovaný leží na povrchu. Proto jsem si hned pomyslel, že byl kdysi přemístěn člověkem a možná i vícekrát. V souvislosti s letní linií jsem pomyslel i na hranu plošiny. Kámen může také pocházet ze svahu akropole.

Asi je to ostuda, ale přímo na Kněživce jsem nikdy nebyl. On je buližník šedý až černý uvnitř kamene. My tady neustále koukáme na povrch kamenů, který je zbarvený různým způsobem. Psal jsem tady už o vlastní zkušenosti, jakého původu jsou odstíny okro-červené, že díky sprašům a jílům v původních puklinách. Ale jak dochází k vybělení povrchu a naopak k tmavému zbarvení nevím. Snad ta tmavost jsou mikroorganismy a na bělost by mohly zapůsobit kyselé deště v kombinaci se sluncem. Laicky odhaduji.

J. Čihák: Opravdu pěkné úlovky. Vyfocené bílé kameny vypadají totožně s naším kamenem. Raději už si netroufám vyjadřovat se takhle od boku k druhu kamene. Některé mi připadají jako buližník, jiné zase jako křemenec. Ale zdá se, že se tedy jedná o místní kámen.

Vycházejí zatím obě možnosti, co bylo na linii. Buď něco na hraně plošiny, ten svalený kámen je zajímavý, nebo bylo původně skalisko vyšší. Uvidíme, co se ještě k tomu vybádá. Jestli jsem podle fotky správně odhadl, tak svalený bílý kámen je v hledišti bývalého divadla, tedy západně od skaliska na slunovratové linii. Tak by se mohlo dát případně najít místo, ze kterého se odlomil, nebo jej nenalézt, a pak by mohl kámen být záměrně dopravený na hranu plošiny.

S trilitem to bude nějaký omyl. Kdyby se tu někdy nalézal, byl by proslavený po celé Evropě.