Pražský hrad

Stavil jsem se v Chabrech u 'menhiru' a mluvil s ochotnou pí Skřivánkovou z domu, na jehož pozemku balvan stojí, vyprávěla mně vše, co se tam za 50 let, co dům postavili, stalo, jak zapisovala východy Slunce pro Z. Ministra atd. atd., druhý kámen vykopali před několika lety snad metr dva od toho prvního, vztyčili ho nadšenci z magistrátu, je tam ještě třetí, takový řekněme 50*30*20 cm s nezřetelným žlutým srdíčkem.Ministr hovořil o slunovratovém směru k Ládví, o pohledu Draháňskou roklí k Vltavě (to se mi nezdá) atd. našla se tam nějaké zlomky keramiky 5-7 tisíc let staré, z toho kdosi usoudil, že tak starý je i menhir.
Pro skeptika ale nic přesvědčivého.
Druhý kámen moc menhirovitě nevypadá, připadá mi, jakoby byl z lomu na Ládví. Kdybych měl fantazii, mohl by starý menhir představovat těhotnou ženu, ten hranatý jejího muže a kamínek se srdíčkem miminko, ale já bohužel fantazii nemám...
1, 2.

Obdobný blok byl prý vykopán a vztyčen vedle onoho chaberského (viz), což se může různě vykládat, nebyl jsem tam v poslední době. Ta slunovratová linie je dost mlhavá, Ládví je převýšeno, oblé, kde tam kdysi byl nějaký výrazný skalní suk, nikdo neví, bylo to odtěženo. Chaberský menhir je prý vysoký 3 metry (?), to by byl ještě 143 cm pod zemí.

O.Dvořák v knize Kamenné otazníky české historie píše:
“Podle středověkých záznamů vedla právě kolem Horoměřic „Magma via que vadit Pragam", tedy „Velká cesta pražská", která ještě ve 12. století přicházela ze severozápadních Čech přes Slaný, Budeč, Černý Vůl a „za Horoměřicemi, při lese Skála" (tedy v místě našeho menhiru) začínala sestupovat do údolí, k brodu pod Pražským hradem.
A tak se zdá, že horoměřický menhir byl jakýmsi rozcestníkem.“

Menhir v Chabrech docela beru. Tvar na to má a byl od něho vidět slunovratový východ nad vrcholem Ládví. Kamenu u Horoměřic bych přidělil otazník. Ládví od něho vidět není, na to si pamatuji, viz foto. Musel jsem jít na vyvýšeninu. Dnes výhled navíc zakrývají nové domy.

To je ale výškový rozdíl necelé 2 m. Ládví je výše o více než 40 m. S lesy je to otázka, jedná se tam o plošiny se sprašovými půdami, které by měly být zemědělsky využívány. V jaké míře, si já osobně nedokážu představit.

Cinert: Před více jak 10 lety jsem prošel cestu z Horoměřic až na Kozí hřbety. Překvapilo mě, že od menhiru není vidět krajina na východ. Bránila tomu vyvýšenina v poli vzdálená asi 100 m, profil 1 a 2. Udivilo mě, že menhir nebyl umístěn tak, aby od něho bylo vidět do všech stran. Pak jsem si pomyslil, že kolem možná byly neprůhledné lesy nebo houštiny a tak na tom nezáleželo.

Probírali jsme tu obětování býka. Něco jsem o tom napsal. Je tam přesunuta i havraňská pověst s upraveným výkladem. Mytologie je prostě nekonečná detektivka se spoustou mrtvol a možných motivů. :-)

J. Čihák: Nevím, jestli to může být ten "před opevněním", chce to tam ještě pořádně obhlédnout. Ale je divné, že by tento měl být snad vztyčený. Pokud se skulil se svahu, tak by měl spíše ležet.

Původní Písecká brána, vedoucí do osady Písek, stála u Pálfyovského paláce, tedy hluboko ve Valdštejnské ulici. Když se rozšířilo opevnění, nahradila ji brána před čp.p. 132/III, což je zbořené křídlo Bruských kasáren dle číslování na přelomu 19. a 20. století, tedy v místě, kde ústí ulice u Bruských kasáren do Chotkovy, je vidět na Huberově prospektu, zbourána byla údajně v r. 1829, brána se jmenovala Bruská či po staru Písecká. Lokalita se nazývala Bruska, tipnul bych si, že zde mohla stát vodní bruska, jindy třeba mlýn. I když, o Brusnici mluví již Kosmas.

Kde mlýn byl, je otázka, ale zřejmě vně původních hradeb.

Mlýny byly jistě provozovány různými podnikavci, takže každá možnost byla dobrá, když se nedostali k Vltavě.

No já myslím, že z šáreckého menhiru zbyla alespoň ona zajímavost, jak se budou chovat východy Slunce po jarní rovnodennosti nad Ládvím při pohledu od horoměřického menhiru. Dále ještě zbývá nalezení toho samostatného kamene, snad před opevněním.

Cinert: Alespoň už víme, že nemá smysl hledat archeoastronomické souvislosti.

ZH: Pro Prahu měly význam mlýny na Vltavě. Mlýn z Jeleního příkopu byl schován za hradbami a ve směru od Vltavy za Opyšem. Jen tak mě napadlo, že s ním počítali v případě obléhání.

P. Pavel mi napsal, že ohledně vzpomínek, případně nalezení nějakého pamětníka, mi už více nemůže pomoci. Zkoušel jsem oklikou oslovit organozátora celé akce, jak je uvedeno v časopisu Šestka, zcela bez úspěchu. Takže tím ta záležitost bohužel zmrzla.

Snad se mi v novém článku podařilo napravit záležitost s rovnodennostními bohy. Dal jsem si tam do pořádku i jednorožce, takže snad jsem tím napravil i své nepřesnosti zde dříve uváděné.