J. Čihák (Čtvrtek 6. března 2014)

Letem jsem přečetl článek o názvu Boiohaemum. O Fraganeu a Slavníkovcích se píše v pozn. na str. 17.

Jan Cinert (Středa 5. března 2014)

J. Čihák: To se jen v literatuže takhle stále špatně opakuje. Beheimare je v první části a jedná se o název České kotliny. Fraganeo je v druhé, dodatečně o 100 let později, přidané části. V té jsou v rámci České kotliny jmenováni Veruzani (Brušani) v povodí Bíliny, pak je Fraganeo a Lupiglaa. Boiohaemum byl název České kotliny již od Bójů, takže se Slavníkovci nemá nic společného. Kde jste to vyčet? Já bych tam již nic dalšího raději nečet.

Ibrahim použil Búima jako název České kotliny a Frága jako město a zároveň jako zemi. Ale příslušná věta je v překladech přebásněna tak, že tento původní smysl ztrácí. Zatím jsem nedohledal přesné znění, což asi bude také tím, že originál je arabsky. :-)

J. Čihák (Středa 5. března 2014)

Zaujalo mě zajímavé vysvětlení. Bavorský geograf rozlišuje Beheimare a Fraganeo. Ibrahim znal v dnešních Čechách dvě území, Frága (Brága=Pražsko) a Búima (=Boiohaemum). K rozšíření historického názvu Boiohaemum – Boemia na celou zemi došlo po vyvraždění Slavníkovců. Všechno ovládli Přemyslovci a v 11.stol. o starém rozdělení země nevěděli ani kronikáři.

ZH (Středa 5. března 2014)

Nerad bych řekl něco blbě a můj 'zdroj' se neozývá...

Jan Cinert (Pondělí 3. března 2014)

ZH: "Fraganeo je v ablativu - to by se v daném výčtu přeložilo jako český lokativ, tedy 've Fražsku'". Jak by potom zněl 1. pád?

ZH (Sobota 1. března 2014)

Zajímavé je se podívat na staré mapy, jak to tam vypadalo, bylo tam víc kopečků. Co je dnes, zbylo po těžbě v lomu, bůh ví, jaké tam byly třeba i výraznější útvary. Ještě na ortomapě z 50. let je zachován kopeček při letištním otletu, prostřední je možná pod stromy dosud.
Na Císařských otiscích jsou malována skaliska jen v místě, kde je dodnes buližníkové skalní městečko, tedy vlevo od cesty nahoru, která se jmenuje Pod skálou.
Bohužel mapy na oldmaps.geolab.cz nejsou v posledních dnech funkční, tak jedině na mapy.cz.

Jan Cinert (Sobota 1. března 2014)

Mylně jsem se domníval, že vizír je na severním výchozu, je podle foto č. 4 na jižním. Potom je od něj azimut k Číčovickému kamýku cca 320°, což je azimut nejsevernějšího západu Měsíce. Je ale pořád otázka dohlednosti, je tam zhruba uprostřed nějaká boule, ale jak již víme, takové malé vzdálenosti a převýšení je nutné ověřit v reálu, protože mapám se v tomto nedá věřit.

J. Čihák (Sobota 1. března 2014)

Vzdálenost mezi výchozy je 104 m. Převýšení je vidět na fotografii č.4. Neumím ho přesněji odhadnout, z mapy ho těžko zjistíte, muselo by se změřit teodolitem.

Jan Cinert (Pátek 28. února 2014)

Tak osídlení by bylo. Ta zakreslená linie mezi výchozy je o asi čtyři stupně vyšší než azimut západu Slunce za zimního slunovratu. Jestli jsem to správně pochopil, tak je ale vizír kolmo na zakreslenou linii? Vizírem by se pak dalo koukat na Čičovický kamýk, nevím jak s dohledností. Ale také je azimut vyšší asi o čtyři stupně (310°) nežli západ Slunce za letního slunovratu.

J. Čihák (Pátek 28. února 2014)

Na www.knezeves.cz píšou o intenzivním pozdně bronzovém osídlení, doloženém v nedaleké poloze u Čermákova mlýna na katastru obce Kněžívka.
Na vyletnik.cz píšou, že součástí Tuchoměřic je Kněžívka, dříve "ves pražského knížete". Bylo zde objeveno sedm keltských zahloubených chat a v jedné z nich železná struska, pocházejí z 4. až 3. století př.n.l.

J. Čihák (Pátek 28. února 2014)

Tady je příklad, ale výhledu od vizíru brání porosty.

Jan Cinert (Čtvrtek 27. února 2014)

J. Čihák: Pěkné fotky. Ještě jde o to, kam se vizírem koukalo a jestli je tam představitelné blízké osídlení. Jinak bylo pro lidi asi lepší dopravit si kámen ke svému bydlišti, nežli chodit někam daleko ke kameni.

J. Čihák (Čtvrtek 27. února 2014)

Na Kněžívce jsem nalezl výchoz, který je z jedné části šedý a z druhé bílý. Výskyt světle šedého a bělavého buližníku není v Praze a okolí ojedinělý. Foto 1, 2, 3.

Suk zjevně vznikl až při těžbě kamene na štěrk. Tvoří ho soudržný kámen a tak těžili zvětralý materiál kolem něho. Horní část suku byla původně výchozem, který mohl sloužit jako slunovratový vizír. Foto 1, 2, 3, 4, 5.

Jan Cinert (Čtvrtek 27. února 2014)

V Geografovi je ještě záhadné "Lupiglaa" uvedené mezi Pražskem a lidem Opolini (podle polského města Opole). Jak by vycházelo případné latinské skloňování tam? Mělo by se jednat o lid - zemi ve východních Čechách.

Jan Cinert (Čtvrtek 27. února 2014)

"V Pražsku" by mělo svojí logiku. Ve spisu se uvádí např. že: "Merehani mají 30 měst", čili v podstatě jde o výčet názvů lidů, kteří mají dotyčný počet měst. Pak je unikátně použit název území Fraganeo, takže smysl zápisu je tím opravdu "v Pražsku 40 měst". To je výborný postřeh a připomínka. Jinak by tam muselo být "Pragani mají 40 měst".

Systémově vychází lépe přenos z názvu země, nežli z "per-aha". Příklad máme u slovenské Nitry, která je rovněž ženského rodu s koncovkou -a. Také to byla "metropole", sídlo biskupa Wichinga, a první zmínka k 880 zní, že Wiching je jmenován biskupem "ecclesia" (církve - kostela) "nitraensis" (nitranské/-ho). Takže nejspíše princip byl, že hlavní bylo pojmenování církevní instituce ve smyslu "pražský archipresbyteriát", jako zemský úřad a podle toho pak název vlastního sídla archipresbytera - biskupa podle názvu země. Z toho pak plyne posloupnost: Nitra (název vnitřní řeky mezi Váhem a Hronem), název země Nitra (podle řeky Nitra) v povodí řeky Nitry, Nitra (nově založené sídlo nitranského biskupa).

Ovšem pojmenování jiných, "zápaďáckých" biskupů je podle měst, např. biskup wormský. Zřejmě je rozdíl mezi zřízením nového biskupství v již existujícím a pojmenovaném městě a mezi založením nového, snad i misijního, biskupství a zároveň nového sídla - města biskupa (archipresbytera).