Pražský hrad

Problém s Kazinou mohylou začíná už u toho, kudy vedla cesta z Prahy "do kraje Bechyňského". Už jsme tu na to dříve narazili s tím, že Barandovská skála se nedala po břehu obejít. To by pak cesta z Prahy do Zbraslavi musela vést komplikovaně složitým terénem po kopcích na levém břehu. Druhou možností je cesta od Vyšehradu s brodem někde u Chuchle a pak po levobřežní nivě. Nevím, nejvíce by se mi líbilo, kdyby přece jen u Barandovské skály byl nějaký břeh nivy. V době založení Zbraslavského kláštera by kolem něj měla vést hojně používaná a jednoduchá cesta z jihu do Prahy, tedy nejlépe po levém břehu.

Pak je otázka, kudy raně středověká cesta vedla ze Zbraslavi dále nahoru do Brd. Mohlo to být tak, jak naznačuje stávající zástavba a cesta do prudkého kopce přímo na jih, nebo po původním břehu od kláštera/zámku, a pak zhruba jak je dnes rychlostní silnice na Příbram.

V každém případě Kosmas nějaký útvar na hoře Oseka vytvořený lidskýma rukama viděl, a to jedině před brodem přes Berounku, nebo někde u Cukráku. Takovou mohylu je možné spojit pouze s dobou železnou, tedy předkeltským obdobím hradiska nad Závistí. Jestli jsem to nepomotal, tak od tamější svatyně je Cukrák na azimutu 232°.

Byl jsem na výletě na Cukráku a zaujal mě výrazný pahorek na samém vrcholu, těsně vedle vysílače. Napřed jsem si říkal, zda nejde o haldu ze zeminy, vykopané při hluobení základu věže, ale stejný hrbol jsem našel i na II. voj. mapování, v Císařských otiscích je přesně na dotyčném místě napsáno Kopanina, ale kresbu terénu tyto mapy neobsahují. Je to homole připomínající ony údajné mohyly v Rudné, Lichocevsi ap., inu, typická Kazina mohyla ;). Les by pochopitelně tehdy vytěžený. Při hledání informací jsem ale narazil na stránku Cukrák, která není bez zajívamosti.

Knihu vydal časopis Vesmír, a tak by bylo možné, že by se mohli v tomto ohrazovat autorskými právy za E. Vlčka. Nevím, do hlavy jim nevidím, ale možné je všechno, proto mé doporučení. Pro mne osobně je to velká úleva, když už se nemusí kvůli této knize běhat do NK.

Nenápadně možná začíná docela velké dobrodružství, které může ovlivnit i dataci legendy tzv. Kristiána.

Kniha E. Vlčka Nejstarší Přemyslovci ... se dá stáhnout v Pdf z ulozto.cz. Je to obtížně dostupná kniha, dá se jen objednat k nahlédnutí do studovny NK. Bylo vydáno jen 800 výtisků a kvůli náročnosti vytištění a malému počtu případných zájemců se nedá očekávat druhé vydání. Proto doporučuji stažení, neboť ta možnost "krádeže" nemusí být do nekonečna.

Přeci jen jsem našel něco k té záhadné koncovce -ensi (ve slovenštině):

5) -ensis (m+f), ense (n), resp. -iensis (m+f), iense (n) - koncovky označujú krajinu alebo miesto pôvodu resp. výskytu
China ⎢ chinensis, chinense - čínsky
Canaria ⎢ canariensis, canariense - kanársky

Tím je vysvětleno Pragense, Nitraense atd., kdy se jedná o civitas nebo ecclesia. Ve Fraganeum (Fraganeo) zůstává tedy níže uvedený výklad, že se jedná slovanský kořen Fragane (Pražané) s lat. koncovkou -um, v ablativu -o, tedy ducatum Fraganeum.

Zsjímavé úvahy.
Já mám bohužel spoustsu neznalostí.

Moje úvaha byla prostá, přeučit celý negramotný národ, tehdy atomizovaný (a bez rohlasu a televize ;)), během pár desítek let jinak vyslovovat, mi přišlo nemožné. Dodnes, po stu letech moderní společnosti, mluví v některých moravských regionech stále po svém.

Nevím, jaké etnikum či etnika tedy tehdy vlastně přebývala, Bujímové byli snědí a černí atd., kolik je písmených pramenů opravdu originálních a ne o století později přepsaných, jestli byli autoři Češi, Němci či kdo; psali latinsky. Kronikáři třeba vyrůstali v atypickém prostředí, odtržení od lidové češtiny, byť třeba byli Češi tak v prostředí německé a latinské řeči, atd. atd.
Třeba to jednou nastuduju a posoudím...

ZH: "Mám problém uvěřit, že změna g v h na přelomu 12. a 13. st. se týká výslovnosti hlásky a ne jen zápisu."
Ona by ta úvaha vypadala lákavě, ale je problém, jak jí doložit. Znamenalo by to, že první vlna osídlenců si přinesla z Ukrajiny hlásku H. Více východoslovanská druhá vlna by znala pouze G a v 10. století s pomocí staroslověnštiny by G získalo převahu, nebo se jen používalo v písemnostech, přestože by velká část populace vyslovovala H.
Pokud jsem se dobře díval, tak v latinských zápisech názvů lidů se H objevuje jen v Heveldi (lid), Hevellun (země) - Havoli. U takové ojedinělosti není jasné, jestli nebyl zapsán název lidu a země podle tradičního geografického názvu pocházejícího od Germánů, podobně jako se zapisovalo Bohemani a Bohemia.
Tvůrci razidel mincí by byli pod vlivem staroslověnštiny, což asi ano, ale používajíc latinku na nápisech, by nebyli schopni své psané G, snad vyslovované jako H, přenést na latinské H.
Nedokážu posoudit, do jaké míry by to bylo průchodné.

Asi trochu zapadla moje nadhozená otázka z 2. 4.: "Jako nelatiník jsem dosud pasívně přijímal, že v Nitraensi a Pragensi je koncovka -ensi. Teď jsem poněkud znejistěl, není tam vlastně koncovka -si? To by pak kořen byl Pragen od Pragani - Pražani?"

Teď jsem si k tomu uvědomil, že i naše slovotvorná přípona -an- je obvyklá u obyvatelských jmen. Například Praž-an-i, Morav-an-i, Nitr-an-i. Výjimečně se dá říct i trh-an-i, ale už ne třeba vod-an-i, jen vodáci.

Tak mne k tomu napadlo, jestli v Prag-en-si není zakuklená naše přípona -an-, doplněná o latinskou koncovku -si.

ZH: Tak jsem pořád nevěděl jestli tam mám jít, až mi datum nakonec uteklo. Teď hodně lituji, že jsem tam nešel. Ach jo, kdybych byl býval věděl, že tam bude tak málo lidí.:-)

To jsou hodně zvláštní věci, co tam ten p. Navrátil říkal:
- Na Dražického náměstí bylo v severozápadním koutu (ČP. 62 a 63) nalezeno románské zdivo náležící biskupskému dvoru, vysunuté před románskou hradbu s jakousi fortnou.
- V Lužického semináři 2 byl nalezen pilíř Juditina mostu, nikoliv základy další věže.
- Spekulace o tom, že první most nevedl přes Vltavu, ale k brodu, pochází z 21. 9. 2011, kdy jsem o tom zveřejnil článek na svém webu. Že by dr. Dragoun o tom někdy něco uvedl vůbec nevím.

S -J- to byla taková myšlenka, aby se na teorii o Per-aha dalo něco najít podle "plaja" - "plaža" (pláž), neboť pláž je také "bereg", jen mořský, a má stejný základ po přeměně r - l.

Jenže, kdyby se psalo -g- a vyslovovalo -h-, tak bychom říkali Johan a psali původně Jogan a ne Jan. Je k tomu Kosmova narážka ohledně Hemmina epitafu: Hemma skvěla se jak gemma. Já bych to viděl tak, že Kosmas slyšel rozdíl mezi h- a g-.

Franta: To je pravda, vždyť se tak běžně psalo v 19. století a pořád na to narážím v historických knihách té doby. Významově Mág a Máj je totéž podle Magde a Mája, obojí Dívka, tedy přibývajícího srpku Měsíce. To jsme zase u toho posunu o asi 1/8 roku od jarní rovnodennosti. Chtělo by se komletně dovzdělat ohledně vývoje češtiny, jenže kde na to vzít čas?