Pražský hrad

Ještě k pravěkým kruhům: tohle, asi 2 km západně od Stonehenge jsem neznal. 600 metrů severně jsou další tři v podobě Orionova pásu, ale v okolí je kruhů spousta (na OSM ve větším přiblížení jsou označeny). 26 km přesně severně je Silbury hill, a edle něj obří aveburský rondel, to spíš pro orientaci. Jinak jsem v okruhu 4 km kolem Stonehenge našel 103 kruhů (označených na OS Maps, viz).

Je také Sedm darů Ducha svatého. Silně připomínají Múzy, či Vědmy nebo Sudičky. Ty původně byly tři, jako je počet viditelných fází Měsíce, pak sedm, jako je počet letních začatých lunací a později devět. Vybavilo se mi, že jsem kdysi četl, že Duch svatý byl původně ženské podstaty. Považoval jsem to za přehnaný feminismus, patrně autorky, a celé to pustil z hlavy, takže si nepamatuji, na jakém základě to bylo tvrzeno. Nakonec se ukazuje, že na tom asi něco bude. Tkže "ta podivnost", tedy Duch svatý, je záhadný právě kvůli svému předělání, které původní podstatu zcela zahalilo.

Mám už takový stihomam z posuzování překladů týkajících se naší nejstarší historie. Co vlastně znamená: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe? Sestupoval Duch s nebe tak, jako sestupuje s nebe holubice, nebo sestupoval v podobě holubice?

Onu odkazovanou práci si přečtu, byť je to asi hodně opisované ze starších knih, je tam zmínka o matriarchátu. :-) Holubici jsem se dosud nevěnoval, a dokonce zapomněl i mýtus o třech sestrách, které byly před trojskou výpravou proměněny v holubice. Zdá se, že holubice by mohla být zoomorfikací měsíční Dívky, přeneseně pak fází Měsíce, i kvůli barvě. Pak jsme zase u toho obtížně objasnitelného posunu svátku od jarní rovnodennosti o osminu roku a zároveň závislosti na Měsíční fázi pro stanovení výročního svátečního data. No a začatých letních lunací je sedm, jako je i otvorů ve znojemské rotundě. Pak i Noeho vysílání holubice by bylo čekání na správnou fázi Měsíce. Vypadá to jako na posun vnímání symbolu holubice (novoluní)během středověku. Jistotu osobně zatím nemám.

Ovlivňování Duchem jako ohněm může také být jen pozdější přirovnání, jako se plameny šíří a očišťují, tak i Duch Svatý. Výraz pro plamen či oheň mohl být původně stejný i pro rozrod, šíření: plamen - plemeno.

U YHWH se dostáváme zase k nedořešenému užívání G versus H. Řekl bych, že se jedná původně o použití slovního kořene AG/EG nebo AP/EP (s přeměnou P/V).

ZH: jestli myslíte to v žlutém půlkruhu, tak, dle mého, je to UFO, přesně ve smyslu té zkratky - tedy mnou neidentifikovaný předmět.

Že je symbol Svatého Ducha holubice je jednoznačně vyjádřeno v Novém zákoně v první kapitole Janova evangelia:

28. Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdež Jan křtil.
29. Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.
30. Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já.
31. A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.
32. A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm.
33. A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.
34. A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

Zbývá dořešit otázku odkud věděl Jan Křtitel, že Svatý Duch má podobu holubice.

Svatá pravda ;-)
Viz...
"To se stalo při seslání Ducha Svatého na letnice, což Skutky svatých apoštolů popisují ve velmi známém oddílu takto: „ A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě. I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli, i ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem [jest]. A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se [toho], že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kterak my je slyšíme jeden každý z nás [mluviti] jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili? Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, v Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení, Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.“ (Sk. 2:1-11)"

Takže seslání Svatého Duchu spíše připomíná plamínky, které nepálí při seslání Svatého ohně v Jeruzalémě, než přílet holubice. A také to vysvětluje ta žlutá zakončení paprsků na hlavách apoštolů, jsou to zjevně ty plamínky.

Podle Gravese je "Iahu" vznešená bílá holubice s tím, že je to jméno sumerské bohyně (je to citováno zde. Nemůže Iahu souviset s Yhwh?

PS: no, co když každý ze sedmi otvorů ve znojemské rotundě sloužil "jednomu božímu jménu", viz: El, Elohim, Adonai, Yhwh, Ehyeh-Asher-Ehyeh, Shaddai a Zeba'ot ze článku na myty.cz

ZH: Těžko se k tomu vyjadřovat, když člověk o tom moc neví. Všiml jste si, že odkazovaný vykladač si vybírá něco z Evangelií a něco z různých částí Starého zákona? Jak typické. :-) Noe vypouštěl po potopě holubici, proč se tedy nejedné o tuto holubici, ale o příklad, že Ježíšovi připadalo seslání Ducha jeko přílet holubice? Hořící keř na hoře Sinaj je snad datován, aby mohl být spojován s Letnicemi a pod.?

Jak jsem psal, ve znojemské rotundě je 7 původních otvorů, to tedy bylo 7 Duchů a holubic? Sedm je Plejád, pohádkových nezbedných kůzlátek nebo sedm havraních bratříčků. Není to jednoduché s "pohanskými" prvky prolnutými do křesťanství.:-(

Jak jsem se dočetl, skrze dotyčné otvory svatého ducha byly do chrámu pouštěny holubice a házeny okvětní lístky růží. Tady je holubice po tyrolsku.

Udělal jsem si trošku jasno v té symbolice (viz), oheň je symbolem kvůli hořícímu keři, Slunce s tím zřejmě nemá co dělat.

Mimochodem, v rotundě sv. Martina na Vyšehradě otvor do lucerny není, jen je tam otvůrek, kterým prochází zavěšení lustru.

ZH: Jak jsem níže již psal, tak lucerny vznikly jako románské v Itálii koncem 11. století a počátkem 12. století se tato móda dostala k nám. Vysvětlení o světlu, které svítilo ven jen přebírám a mám trochu potíže zcela se s tím ztotožnit. Například znojemská dodatečná lucerna byla zcela nefunkční, pokud se k ní nelezlo zvenčí po žebříku při zapalování světla. Tam to byl jen okrasný prvek. Jak by to bylo, když třeba foukal vítr, si už nedovedu představit.
Ohledně uváděného, že lucerny osvětlovaly vnitřek, se může jednat o přebírané ze starší literatury a dnes to již neplatí.

Franta: Nejsem si jistý, jestli z těch stylizovaných románských obrázků se dají dělat konkrétní závěry. Na druhém se může jednat o dvoranu a otvory v kupoli tam já osobně nevidím. V třetím odkazu máte omylem obrázek z druhého. Ale já ta vyobrazení znám. Dříve jsem zkoušel lehce zjistit, jestli má počet slunečních paprsků nějaký systém. Na jiných výjevech jsou totiž počty různé. Zatím jen pracovně jsem došel k tomu, že by se mohlo jednat o počet roků Achnatonovy vlády. Tedy, že zobrazený výjev se odehrál v příslušném roce. Musel by to ale posoudit povolaný egyptolog.

Klenba představuje nebeskou oblohu, viz toto zobrazení. Na anglické stránce na Wikipedii věnované Letnicím jsou zobrazené i otvory v klenbě. Už první odkazovaný obrázek velmi intenzivně připomíná známou scénu s Achnatonem a slunečními paprsky. Viz třeba taky tento výjev. Jen Achnatonovi, zdá se, žehná paprsků 19, křesťanských paprsků je 12 (13)protože Duch Svatý sestoupil na každého z apoštolů.

Já zas všude četl, že lucerna v architektuře osvětluje vnitřní prostor denním světlem. Je to z latinského luceo (svítím) z lux (světlo), dá se to tedy chápat obousměrně.
Tehdy by tam asi strkali louč, což by bylo hodně odvážné, ani mi nenapadá, proč zrovna na střeše, když by asi světlo mělo vycházet někde od oltáře a pronikat ven okénkem v apsidě, třeba.

Pro mě teď otázka zní, jestli byly lucerny na rotundách už v románské době, asi jo, protože mají typická románská okénka, byť nevím, zda původní. A jak v předrománské a raně románské době.