Pražský hrad

Cinert: Chtěl jsem jen naznačit, že vymýšlení mýtických mutantů bylo ovlivněno reálnými tvory, kteří se vyskytovali v přírodě. Zvěsti o jejich existenci se mohly šířit přes celé kontinenty.

Pamatuji si, že už jsme tady diskutovali o jednorožcích, kteří opravdu existují, ikdyž jsou to vzácné případy genetických poruch. Tady se píše, že kozy mohou mít až osm rohů, ale jedná se o zděděnou genetickou vzácnost.

Jan Čihák: Třírohý chameleon je zajímavý, ale v mýtech se toto zvíře neobjevuje. Žije navíc v Africe a tu naši předci opustili dříve, nežli vznikly mýty.

Franta: Ta opakující se poloha je opravdu zvláštní. Máte postřeh, já si toho dříve nevšiml. Mohlo by se jednat o vyjádření "pokrčenosti" při průchodu "nízkým vchodem" na jaře. Nebo je to jeho "kráčení" po kračunu - vánocích? Ale spíše je opravdu podobnější ležení, byť na výšku. Pak by výjev na dně kotle vyjadřoval unaveného jarního héroa po letním slunovratu a příchod býka - podzimní rovnodennosti. Ale býk je také ležící a unavený. Nebo se naopak probouzí? Těžko to nyní rozhodnout.

Psal jsem tu o třech Popelčiných oříškách. To mne zblbnul známý film. V původním podání bří Grimmů je to jinak. Popelka zasadí lískovou větvičku na hrobu své matky a z té vyroste strom. Když princ pořádá třídenní ples, spadnou se stromu krásné šaty na první den, pak ještě krásnější a pak ještě krásnější se střevíčky ze zlata. Podobně byla postupně oblékána Innana při návratu z podsvětí. Podle mne je tím jednoznačné. že se jedná také o tři měsíce mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností, kdy polohy novoluního Měsíce začínají stoupat po obloze. Umouněná Popelka je tím krásnější a krásnější.

Filmaři také chtěli ušetřit na výplatě honorářů, a tak snížili počet Popelčiných sester ze dvou na jednu. Otku z lískové větve zasadil i Přemysl.

Ano, sošky keltského trojrohého býka jsou. Dosud mne to mátlo, že býček je většinou zobrazován jako dospělý býk. Také jsem to přijímal tak, že trojrohá býčí hlava se na nás dívá z východního obzoru a prostřední roh je rovnodennostní bod. Zřejmě je nutné počítat se složitějším vývojem ikonografie.

U býka z Gundestrupu je ale problém, že ho zabíjí héroi jarní rovnodennosti, když je tam pes. Býčka zabíjel "omylem" vlastní otec býk - héroi podzimní rovnodennosti.

Uvědomil jsem si ještě, že Měsíční dívka Popelka otevírá oříšky před jarní svatbou, kdy také začala na své dráze stoupat po zimním slunovratu.

Jan Cinert: oni ti jeřábi na zádech stojí jen dva, třetí stojí na hlavě, mezi rohy. V knize Encyklopedie keltské mytologie (Jitka Vlčková) je uváděn i trojrohý býk a je tam myslím i vyobrazení sošky. Takže ten třetí roh je v pozici jarní rovnodennosti - pokud jsou tedy oba krajní rohy slunovratové. Podobně by mohl fungovat i ten třetí jeřáb - tedy třetí měsíc, a to rovnodennostní. Takže by to do teorie zapadat mohlo. Býček z Býčí skály má na čele zdobení, které mělo být železné a pokud lze věřit nákresu, je to trojúhelník, který jako šipka ukazuje směr mezi oběma rohy. Zbylé dva pozůstatky po zdobení má na zádech

Franta: Tavros Trigaranus na Sloupu převozníků nemůže být býkem, ale jen býčkem, čili mýtickým potomkem - Letním slunečním obdobím. Proto sousedství s Esem. Tři jeřábi na jeho hřbetu jsou třemi měsíci od zimního slunovratu do jarní rovnodennosti. Jinde to znamená tři zkoušky, kterým je podroben Potomek. Tak je to v čínském mýtu o Chou Ťi. Něco podobného by původně měly být i tři Popelčiny oříšky.

Ten keltský posun svátků bude snad kvůli posunutí severnějšího klimatu. Astronomicky není pozorovatelný a v mýtech se, podle mne, nijak neprojevuje. Základní je Osa na přesném východě a ta by měla být tím prahem - vstupem do jiného období. Za zimního slunovratu se sice rodí mýtický potomek, ale konec vlády Marta je v březnu. Takže podle toho je práh - vstup za jarní rovnodennosti. Za letního slunovratu je v mýtech jen začátek únavy, zkrocení apod. a konec vlády je až v září, kdy se konaly Jupiterské slavnosti, takže podzimní rovnodennost.

Předrománské kostely s azimutem přes 100° jsou v menšině a jsou závislé na svátcích Liturgického roku. Zde se nějaká souvislost s pohanskými Hromnicemi asi najít nedá.

Chtěl jsem Vám poslat Kalevalu emailem, ale soubor má 425 MB.

Díky! Ano zkoušel jsem ten odkaz.
"Rovnodennostní výška slunce je úrovní, která odděluje níže položené božské podsvětí od prostoru nahoře, v němž se pohybují bohové."
Typicky se takto projevuje začátek roku označovaný jako samain - dušičky, tedy je tam to posunutí o cca 40 dnů od rovnodennosti, které už se tady taky diskutovalo. Jako prahový je udáván dnes konkrétní den, ale dříve to asi bylo v ten den kdy denní sluneční pouť měla nějaké určité parametry. Udává se, že beltine, který je protipólem samainu je doba, kdy je už tráva dostatečně vyrostlá, že se dá vyhnat dobytek na pastvu a teplá část roku končí, když je třeba zahnat zvířata z pastvy domů. Keltové měli začátek roku posunutý od rovnodennosti, na samain. Jižněji to možná mohlo být o rovnodennosti. Možná tedy Slunce překračovalo nějaké prahy, ve smyslu hranice. Síly Slunce pod nízkým prahem byly prostě už podprahové. Nízký práh by pak na rovnoběžce Prahy mohlo Slunce překračovat koncem dubna a začátkem listopadu. A Esus by pak tesal nový nízký práh (na jaře, když nový rok tak i nový práh), které by Slunce posléze překročilo a po létě by zase nastal okamžik, kdy by se za tem samý práh muselo vrátit.
Řekněme, že Slunce vychází o letním slunovratu v azimutu 51°, o zimním slunovratu v azimutu 127° Rozdíl je 76°. Ten když rozdělíme na čtyři díly, dostaneme azimuty 51+19=70%, 70+19=89°, 89+19=108° a 108+19=127° Azimut 70° by odpovídal 20 dubnu, azimut 108° 24. říjnu
To celé s přesností +/- autobus.
Může být někdy kolem 20.4. v Praze nízký prahový den, ve smyslu že Slunce v ten den překoná nízký práh. Pak by asi byl vysoký práh, který nikdy nepřekoná - o letním slunovratu. Logicky pak zbývá zimní slunovrat a to by mohla být ta nula, kterou Keltové objevili nezávisle na Arabech (či, kdo ji objevil :-))