Pražský hrad

Franta: O kulminaci jsem také přemýšlel, jestli ji není možné spojit se střídáním ročních dob. Tady je třeba, domnívám se jako laik, počítat s otáčením oblohy o jedno znamení za 2160 roků, tedy celým otočením do původní polohy za 25920 roků. Pak ty kulminace během let by se měly posouvat? Pak je právě ten problém, kdy má mýtus původ. Podle citovaného textu z Kalevaly by se mělo jednat o spodní kulminaci Medvěda v době nejvyššího postavení novolunního srpku, tedy za letního slunovratu. Pak je v textu dále že: Ilmarinen spěchal pro pannu pod Sluncem, nad Měsícem, na hřbetě Medvěda. To by odpovídalo zimnímu slunovratu, kdy je novolunní srpek pod dráhou Slunce. Jenže Medvěd by tím měl být rovněž v dolní kulminaci. Tady mi to zatím není jasné.

Obrázek z Pompejí si také pamatuji z doby před mnoha lety, ale spíš tak, že měl tvar spíše srdíčka. Od té doby jsem na něj nikde nenarazil. I tak je to zajímavá připomínka, s podobou trojrohostí.

ZH: Nemohl byste sem dát pár snímků obrazovky, abychom ty základní proměny viděli?

Velký vůz je cirkumpolární souhvězdí. Když se hledá Polárka prodlužuje se spojnice dvou hvězd Velkého vozu. Hvězda, která je blíže Polárce se jmenuje Dubhe (arabsky medvěd - Wikipedia).Druhá hvězda se jmenu Merak.

Protože je cirkumpolární, je Velký vůz během dne jednou v nejnižší poloze na obloze, jednou v nejvyšší.

Když spojíme Dubhe a Polárku tak jejich spojnice bude v poloze jakési hodinové ručicky (otáčí se protisměru hodinových ručiček).

Dneska o půlnonoci bude výška Dubhe zhruba 46 stupnů, další hodnoty jsou vždy o měsíc později: 61, 74, 78, 74, 60, 45, 34, 26, 22, 24, 35, 46 - to je jeden "roční oběh", čas je o půlnoci, výška je přibližně na jeden stupeň. "Kulminuje" někdy začátkem března asi při 79 stupních

Když je Dubhe nejvýše, je Merak výše než Dubhe, tedy velký vůz je nejvýše

Od jarní rovnodennosti do podzimní by se tedy dalo říci, že klesá
Opsáno z planetária Stellarium. Pro jasný obrázek by to asi chtělo sehnat elemeridy té hvězdy.

Někde jsem četl, že v Pompejích nebyl na zdech načmáraný obligátní kosočtverec, ale ten zmiňovaný znak vypadal jako V, jehož úhel mezi rameny je rozpůlen čárkou - tedy skoro něco jako třetí roh na hlavě býka, osa určující rovnodennost mezi dvěma slunovratovými polohami Slunce na obzoru :-)

Ohledně Velkého vozu a Medvěda se jedná o větší časový posun, nežli vznik pyramid, byť se dá obtížně stanovit. Jestliže znají Medvědy i Indiáni, tak ta představa musí být starší, než došlo k jejich oddělení od euroasijské populace a odchodu do Ameriky. Ještě nějaký čas před tím by ale mělo dojít na přeměnu klínu panny na Medvěda. Co když jsme pak v době třeba až 60000 let př. n. l.?

Ve čtvrté větvi Mabinogi je zmíněn Math (Střeďák - medium), který mohl žít jen tak, že měl nohy v klíně panny Goewin (Gnewi - ženy). Nejen v názvosloví části obličeje je atronomický princip, ale i hrdlo je "horní otvor" s kořenem G.R (hora) a jeho opozicí je dolní ženský otvor.

Do toho nemůžu moc zasahovat, protože nemám dost informací. Ale abych taky něco řek – svého času jsem studoval interstellární posuny v souvislosti s Orionem a pyramidami, a ty posuny byly opravdu minimální od doby vzniku pyramid. Tak si nemyslím, že by v období historie lidstva mohl Velký vůz být kosočtvercem. Nicméně nedávno mi nabízela své služby jistá cestovní kancelář (nevyužil jsem je pochopitelně), která pořádá zájezdy do indonéských veřejných domů, a psali tam, že nejen, že Indonésanky mají mnohem lepší povahu pro Evropany než Evropanky, ale i fyziognomie genitálů je tam mnohem příznivější. Nikdy jsem to nestudoval, ale dovedu si představit, že je to něco jako šikmé oči, a že nejen napříč zeměkoulí, ale i napříč věky mohlo k takovým posunům dojít a tehdejší genitálie se mohly víc podobat Velkému vozu a ne kosočtverci jako dnes.

Různí autoři se všude možně „vyblbnou“ s Plejádami. Prý se má jednat o všeobecně známé souhvězdí od pradávna. Jak jsme již probrali, tak sedmička pro souhvězdí Plejád není příznačná a souvislost může být dána jen tím, že Plejády v určitém období vycházely na jaře, tedy na počátku sedmi letních lunací. Snad každé malé dítě ovšem zná souhvězdí zvané Velký vůz, které je na obloze nejnápadnějším. Toto Sedmihvězdí muselo být nejnápadnější i našim předkům. V Kalevale je nazýváno Medvědem, takže dnešní rozšířené souhvězdí Velká medvědice je až pozdější, ve snaze vyplnit oblohu souhvězdími. I jiné severnější národy nazývaly Velký vůz Medvědem, v Egyptě to byla Býčí kýta. Takže regulérní Sedma, jako třeba sedm teček na sumerských pečetích může být jedině „severský“ Medvěd, nebo „jižní Býk“ (Býčí kýta), tedy sedmihvězdí Velkého vozu.

V Kalevale na str. 151 je popis krásné „novoluní“ Dívky: ...na čele jí Měsíc svítí, na ňadrech jí Slunce září, sedmihvězdí lepé u ní na spanilém znaku trůní. V básnickém provedení může být „spanilým znakem“ jedině klín. Je to vlastně popis postavení na obloze v létě: nejvýše novolunní srpek, níže Slunce a nejníže sedmihvězdí Medvěd. Jestliže v zimě Slunce sestoupí na úroveň Velkého vozu, pohádkoví hrdinové se stávají medvědy. Tady bude nejspíše původ oněch proměn.

Úplně původní tedy bude vyjádření tohoto souhvězdí Sedmičkou. Později, podle poznatku, že medvěd v zimě spí a na jaře se probouzí, došlo k pojmenování Medvěd a pohádkovým proměnám v medvěda. Souhvězdí Velký vůz se v průběhu času proměňuje, bylo by zajímavé zjistit, jaký tvar mělo v období 30-20000 let př. n. l. Nedivil bych se, kdyby připomínal kosočtverec nebo ♀.

Jen pro zajímavost. Dnes skončila anabáze se snímkem katastrální mapy Nitry. Zkusil jsem i velvyslanectví SR a nakonec skončil u Ing. Mališe z geografického ústavu v Bratislavě. Velmi ochotně mi snímek poslal a tím i nadělil pěkný dárek k Vánocům.

U skoku se skály nejde jen o místa východů a západů Slunce a Měsíce, ale o výšky drah těchto těles na obloze. Připomeňte si staroegyptský obrázek, na němž jarní Šov gestem rukou kyne, aby Nut vyklenula své tělo. V létě jsou nejvyšší polohy novoluního Měsíce výše než dráhy Slunce, v druhé polovině léta obojí klesají, o podzimní rovnodennosti se minou a pak se polohy novoluního Měsíce dostanou níže, nežli jsou dráhy Slunce během zimy. I při západu Slunce a Měsíce by tento efekt měl být s malým posunem pozorovatelný.

Skok se skály (do moře) je podzimní pokles umístění novoluního Měsíce pod "nulovou úroveň". Novoluní Dívka tedy skáče do nižší úrovně v mraky, božského podsvětí či sumerského "moře sladké vody Apsú", a zároveň je to obydlí podzimního boha Enkiho, kterému stéká voda s ramen.

U těch pozdních podob trpaslíku je otázka, zda je to nějak závazné. Ve starověké ikonografii se špičaté čepice "mithrovské" objevují, ale spíše šlo o "roh" jarní rovnodennosti. Krajní postavy (slunovratové) na Strettwegském vozíku ovšem také mají špičaté čepice.

Souvislost trpaslíka s "trojí smrtí" já nevidím. To bude spíše oběť jednoho člověka třem bohům, proto utlučení, pověšení a vykrvácení.

Nízký a vysoký měsíc - viz Měsíc (II.) - pohyb po obloze

Píšou tam:
Velký Měsíc bude pozorovatelný v roce 2025. 7. března večer Měsíc vystoupá při svém severním lunovratu nejvýše za posledních 18 let (68° vysoko). O dva týdny později, 22.března brzy ráno, se ocitne Měsíc nejníže nad obzorem při svém jižním lunovratu (10° vysoko).

Během vysokého Měsíce vychází i zapadá jeho kotouč nejblíže k severu, dále než Slunce při zimním slunovratu. O dva týdny později však Měsíc vychází a zapadá naopak nejblíže jihu, jeho cesta oblohou je tedy nízká a krátká. V období vysokého Měsíce dráha Luny prochází rychle dvěmi extrémy. Tyto děje na obloze neušly pozornosti našich předků.

Je to ten "skok ze skály"? Jesli ano, tak je to začátek 18,6 letého měsíčního cyklu

No a ty trpaslíkovy nepříjemnosti připomínají tak trochu trojí smrt, o které jsou někdy zmínky. Třeba v souvislosti s lidskými těly nalezenými v rašelinistích - "Lindowský muž". Trpaslík visel na vousu, pak ho chtěla ryba utopit. K děvčatům se vlastně nijak nepřátelsky nechoval - měl jen nevhodné řeči. Děvčata ho vlastně dvakrát zachránila, a tak ho posunula k té třetí smrti. Takže vlastně ani nedává smysl, že by ho medvěd zabil aby děvčata ochránil.

Tollundský muž měl zase na hlavě špičatou čepičku, kterou dneska známe od trpaslíků.

Franta: Já bych to viděl takto.

Každodenní večerní odchod dívek do lesa vyjadřuje jejich podstatu - novoluní srpek (Sněženka) a úplněk (Růženka), kdy svítí na noční obloze.
První setkání s hošíkem je na podzim, kdy dívky spaly na okraji propasti. To zde nahrazuje "dívčí skoky se skály". Ty jsou buď ze zhrzené lásky, neboť se minuli s "hošíkem", nebo zmizel, či se odmítl ženit. V Kalevale se Aino nechtěla provdat za starého podzimního heroa a skočila do moře. V pohádce drastičnost skoku byla vynechána a zůstala jen propast, do které dívky už nespadly.
Následně přichází medvěd, když je venku zima a chce se ohřát. Přichází tedy s příchodem zimy a s příchodem jara odchází.
Pak v pohádce chybí důležité slůvko MEZITÍM. Setkávání dívek s trpaslíkem je zahájeno již první lunací po zimním slunovratu, jsou to obdoby jiných "tří zkoušek", tedy tří měsíců do jarní rovnodennosti. Takže ve skutečnosti ještě před odchodem medvěda, který mizí přes léto.
Po třetím setkání/lunaci je trpaslík zabit a medvěd se proměňuje v prince.

Trpasličí a ošumtělou podobou je vyjádřena odpudivost zimního období. Rozhodující je shromažďované bohatství trpaslíka, nahrazující zimní žití ze sklizně po letním období. Jeho malost zde tedy nemá nic společného s pidimužíkem z Kalevaly. Leda by oba rovnodennostní héroiové byli původně malí, aby prolezli nízkým rovnodennostním vstupem. Jenže to nesedí s faktem, že na podzim je dráha Slunce vyšší a pak se snižuje. Také jsem si jinde pidimužnosti podzimních héroů nevšiml. Spíše je to v pohádce pozůstatek nízkosti zimních drah Slunce.