Pražský hrad

Chápu, že tam byly dvě ulice a čtyři brány, ale ne, proč byly ty brány, u vojenského tábora, čtyři. Hledám paralelu s rondely, které měly taky až čtyři brány a zřejmě proto se vymýšlejí jiné možnosti, než že šlo o pevnosti. U rondelů snad ale brány neměly vrata.
Více bran asi souvisí s velikostí tábora, měly hranu třeba 500 až 700 metrů.

Protože při tom uspořádání vznikly dvě ulice, které se křížily. Pak musely být čtyři brány ve čtyřech směrech. Třeba to souviselo i s taktikou výpadů různého typu vojska, ale to už nevím.

Pochopil jsem to tak, že původně se zastavilo římské vojsko v postavení jako před vojenským střetnutím. Pak se začalo opevňovat. Později se to stalo pravidlem i při výstavbě táborů s delším trváním.

Ta příčinná souvislosst (směrem k nepříteli, z toho dvě cesty a 4 brány) mi stále jasná není.
Útočilo se proti branám, nebo mimo ně? Píšou, že mj. i podopáním, "bomardováním" atd. Možná příkopy, byly-li vodní, byly prevencí i proti podkopání. Proti branám by se muselo beranidlem, což je přes příkop problém, nicméně rondely tam měly mola, ne padací mosty.

Podle toho odkazu bylo hlavní rozložení vojska v táboře směrem proti nepříteli. Z toho pak křížení dvou cest uvnitř, čímž vyplynuly čtyři brány na obvodu. To se pak přeneslo i na kamenné tábory, i když už to asi velký smysl nemělo.

Čtyři brány rondelů vždycky mátly, jinak by se asi automaticky rondely považovaly za pevnosti.
Ani u Římanů mi to není moc jasné, nicméně asi věděli proč to dělají, jednalo se o vojenské tábory, stavěné při tažení na jednu noc (i stálé). Můžu jen spekulovat, předpokládám, že měli tolik vojáků, aby mohla čtvrtina z nich ubránit jednu bránu, nepřítel by asi neútočil ze čtyř stran, ale z jedné, takhle se mohli taky vyrojit naráz všichni. Ale bitvám, zejm. v té době, nerozumím, nicméně jsou popsány tady.

Kruhové pevnosti stavěli i Slovani na severu, ale jen s jednou bránou, protože to je kvůli obraně výhodnější. Vikingské pevnosti organizačně připomínají římské vojenské tábory, také se čtyřmi branami. V době kolem roku 1000 ještě některé existovaly v podobě středověkých měst. Mohlo by se jednat o přenos principu z bývalých římských kolonií. Nezkoumal jsem to, ale jinak jsou čtyři brány nepochopitelné, leda by se třeba jednalo o astronomické směry.

Jak to neodborník redaktor splácal, je celkem jedno, tady je o vikingských kruhových pevnostech, tahle v jejich výčtu zřejmě ještě chybí.
Pozoruhodné je, že se podobají rondelům i causewayed enclosures, které jsou ovšem o několik tisíc let starší. tyto jsou kolem r. 1000 našeho letopočtu.

Takže ještě se skoro nic neodkrylo, ale už se ví, kdo to nejspíše postavil. Asi by bylo nejlepší si nejprve přečíst poslední větu: "Nicméně něco zvláštního už přece jen objevili: zbytky čtyř spálených dveří z masivního dřeva dávají tušit, že je někdo během útoku vyhodil do povětří!" Pak má čtenář jasno, o čem je článek a jaký jeho autor.

Upřímně řečeno jsme váhali, zda "původní" znamená římské, nebo maurské, protože kdesi zase psali, že maurský most byl postaven na troskách mostu římského, a pak byl ve středověku a novověku znovu opravován. Třeba to někdy nastuduju pořádně.

To jste si užíval... Ony původní oblouky se jeví jako trochu hrotité, s tím přišli Arabové a k dokonalosti dovedla gotika. Nejsem odborník na Řím, ale u římského mostu by to bylo trochu zvlášní.

S šířkou 9 m se dostáváme zase k Juditinu mostu. Od doby bronzové byla dána šířka jednoho dopravního pruhu šířkou vozu se dvěma zapřaženými zvířaty. Z toho je odvozen i dnešní rozchod kolejí u železnice. Řekněme, že průjezdná šíře byla 2 m, takže čtyři pruhy byly asi 8 m. U dlouhého mostu v městě se muselo počítat se dvěma dopravními pruhy a odstavnými po obou stranách. Ty sloužily k odstavení porouchaných vozů a zastavení při prodeji výrobků denními trhovci. Pak by uváděná šířka Juditina mostu cca 7 m nebyla praktická. Proto také tvrdím, že vnější šířka úseku přes řeku byla 10-11 m.

Římský most v Cordobě, postavenzý kolem r. 50, byl opakovaně poničen a rekonstruován, ale druhý a třetí oblouk zleva jsou původní. Je dost široký (9 m) a vysoký.

Dočkal jsem se jednoduchého půdorysu neznámého kostela na Vyšehradě se severkou katastrální mapy. Odvodil jsem azimut 80,9°. Projevují se zde všechny slabiny AD: není celý půdorys a tím i je nejistý azimut, není známo zasvěcení a je dlouhé období možného založení. Vyšly roky 975, 1008, 1046 a 1050. Nejvíce se mi líbí rok 975, zasvěcení by bylo Zvěstování P. Marii jako u rotundy (sv. Víta) a jednalo by se o odsun staroslověnských duchovních z Hradu na Vyšehrad po založení biskupství. Byl by zároveň posun vzniku Vyšehradu, uvažovalo se dosud o nejdříve 80. letech. Výběr z dat je nyní dále závislý na jiné datovací metodě.