Pražský hrad

Dík za Štěrboholy.
Ovšem na Císařských otiscích jsou tomu přizpůsobeny katastrální hranice, což částečně přetrvává dodnes. Na III. voj. mapování už les není, ale cesta, co do něj vede a jakási půlkruhová hranice okolo je. Na I. VM je to sporné, lze to tam vytušit.
Kousek západně odtud je drobný lesík, odkud je na nových mapách zakreslena vodoteč vedoucí na sever do Běchovic, ještě kousek dál na západ takový hradišťovitý výběžek nad Rokytkou.
Dnes na ortofotomapách stopy vidět nejsou, v padesátých letech snad lze kruh vytušit.
Na Císařských otiscích jsou šedě zpravidla lesy, ovšem tady jsou dva soustředné kruhy stromů.
Mohl to být nějaký novověký památník? Nebo to na půdorysu pravěkého rondelu? ;

Právě proto jsem rovnou připoměl Bruncvíka, který má jasné znaky světového mýtu a nemůže být až středověkou pověstí, byť byl pozdně zapsán. Takže nejde tak moc o tvary jmen a názvů v zápisu pověsti, důležité je, jaké jsou základní motivy a číslovky.
Mimo soupeření o jednu novolunní Dívku je tam ta zakrytost levé ruky rukavicí a ve variantě dodání síly na pohnutí balvanem (Sluncem), jako v Garentině, se zákazem ohlédnutí, který je i v Orfeovi a Eurydice.
Mohli přinést pověst kolonisté, ale právě přítomnost světových prvků určuje, že původ pověsti může být už v pravěku. Krušné hory mají dost zvláštní tvar, směrem na sever se postupně snižují a tam byl opravdu dlouho prales, pustina ibn Jakúba, ale na jih od rozvodí je prudký sráz a pod ním hned úrodné údolí Bíliny a planina středního Poohří. Pobíliní bylo nepřetržitě osídleno od neolitu, hradisko u Černovic je z doby bronzové. Pověst může pocházet od lidí v nížině u Chomutova a Marzebila by odešla na zimu do zásvětí na západě, po založení města do kláštera v Kadani. Teprve dodatečně by byly přidány kolonizační vsi v okolí Kadaně ve vyšších polohách.

K Marzebille. Jestli jsem dobře pochopil, tak věta: "Zmiňuje se o ní i kronikář Lehman žijící v letech 1611 – 1688", by mohla znamenat nejstarší dohledanou zmínku o Marzebille. Potom mohla do Krušných hor přijít s nějakou kolonizační vlnou a nemusí mít slovanské kořeny. V 10 století byly Krušné hory v podstatě neproniknutelný prales, náznaky pohybu do hor jsou až kolem roku 1200 (Osecký klášter 1206, v darovací listině Křímovského újezdu 1281 jsou jména dvou nejvýše položených vesnic už německá (Durrental a Meinhardesdorf), níže položené vesnice mají jména česká). A když se v patnáctém století objevilo stříbro na saské straně hor, nastala do hor asi skutečná invaze. V 17 století, kdy Lehman pověst zapsal byl už prales minulostí, na hřebenu hor bylo spoustu horních měst a vrcholky Krušných hor mohly být osídleny "dost mezinárodní" společností.

"bila" by mohl být pozůstatek z "bella" a Marze by mohlo nějak souviset s Martem, s jarem?

Nemohu s Vámi souhlasit, pane kolego. :-) Mé kruhy vykroužené do rondelu v Těšeticích jsou v notebooku, který je nyní u syna, takže je sem nemohu dát. Ale opravdu jsem došel k tomu, jako i jiní dříve, že zploštění je záměrné a přesně vytvořené, pak už nebyl čas to dále zkoumat. Jakmile to půjde, tak to sem dám.

Přeci jen jsem našel text níže zmíněné albánské pohádky na str. 132 (O zazděné ženě). Upozorňuji dále na půvabnou variantu našeho Otesánka na str. 114 (Mujiho síla), kde je zkrocení nikoliv babkou s motykou, ale tím, že víly už nedaly Mujimu dále sát ze svých prsou. Dokonce jsou tam i první tři lunace po zimním slunovratu v podobě prvních tří kapek mléka.

Dále stojí za pozornost balada o Doruntině/Garentině na str. 125. Je tam devět postupně zemřelých bratrů, tedy zde již zmiňovaných devět týdnů po 20 dnech. Nejmladší musí vstát z hrobu aby přivedl sestru k matce, protože jeho čas uplynul dříve (9 x 20 = 180 dnů), nežli skutečná délka poloviny solárního roku. Podobně zase sestřička sedmi krkavců nestihla došít košilku sedmému bratříčku. Takže další doklad používání 20denního týdne.

Teda nevím... rondely, co znám, jsou všemožně zprohýbané, zřejmě opravdu posuny půdy. Osobně bych do toho řadil i zpravidla nepravidelnou oválnost. Samozřejmě to mohlo být způsobeno i nedbalostí při stavbě, pro astronomický účel třeba v Ruzyni to opravdu nevypadá, takže na přesném kruhu, ev. oválu nezáleželo.

Přistupuje k tomu ještě dnešní nepřesnost zaměření, např. fotka, která není úplně orto, jak by měla být. Pamatuju doby, kdy satelitní či ortomapy nebyly reformovány podle katastrálních map, a třeba Mihulka na Hradě byla jak vajíčko. Podobně je to třeba s Hilbertovými nákresy, které někdo nepřesně šikmo ofotil, navíc pomačkané či nedbale rozložené, protože přesnosti nepřikládal důležitost. Já si osobně myslím, že rondely byly původně kruhové, už proto, že tehdejší Autocad (provázek) to uměl nejlépe.

Vymazal jsem, resp. přejmenoval obě fotky z 16. 7., raději to zkontrolujte. Kdykoli hledám něco opravdu zajímavého, tak v první řadě na Google narazím na toto fórum ;)

Asi budu muset znovu přečíst knihu Z. Ministra Géniové dávnověku, na niž upozorňoval Franta, abychom neobjevovali objevené. On tuším vysvětloval zploštění rondelů tím, že jsou to obrazy zapadajícího Slunce, které je vlivem atmosférické refrakce šišaté. Jan Čihák zas upozorňoval na posuny zeminy během věků.

Teď s Jan Čihákem spekulujeme nad růžicí na renesanční mapě Slezska, kde je střelka oproti ciferníku otočena (podle mě) o 10°, podle stupnice na ní o 15°, stupnice má ovšem rostoucí rozteč intervalů. Všiml jsem si, že v té době byla odchylka magnetického pole ve střední Evropě 10°. Bohužel dál než do r. 1580 model změn magnetického pole nesahá.

V létě jsme tu probírali rondely, hlavně v Těšeticích a Ruzyni. Naivně jsem si myslel, že se mi podaří v dohledné době objasnit podstatu jejich orientací po rozpoznání oné chyby v jejich zákresech do katastrální mapy, a tím i špatné orientace. Asi bych neměl být tak domýšlivý. Hraje tam roli něco, co je dnes hůře uchopitelné, ale stále se domnívám, že nebyla orientace podle hvězd, ale podle planet, či oběžnice. Jen na to přijít. :-) Snad až bude trochu více času. Zásadní se mi jeví "stlačení" kruhového půdorysu, které nějak určuje směr hlavního astronomického vytyčení. Jen na to přijít. :-)

Ve čtvrtek 16. července 2015 jsem vložil náčtrky s chybným pootočením plánků obou rondelů na druhou stranu, jak jsme pak následně probrali. Mohu poprosit admina o jejich vymazání? Objevují se totiž u strýčka Googla a někoho by mohly zmýlit, případně by si mohl mylně odvodit, že jsme tady asi nějací hlupáci. Snad se časem podaří s touto záležitostí pohnout a vložím jiné.

Franta: V jedné albánské pohádce, kterou teď nemohu dohledat on-line, je příběh tří bratrů stavějících pevnost. Manželka (Novolunní Dívka) nejmladšího bratra (slunečního Potomka) je zazděna (o jarní rovnodennosti) do pevnosti napůl, snad správně tuším, že levou polovinou. Z pohledu pozorovatele východního obzoru je to pak vpravo, takže její pravá polovina, tedy vlevo, zůstává viditelná, a to je směr postupu východů Slunce na obzoru po jarní rovnodennosti doleva. Marzebila by z toho důvodu mohla mít levou ruku zakrytou - "neviděnou", aktualizovaně v rytířské rukavici, podobně jako je i stínová Athéna zobrazována ve zbroji. Stavba pevnosti, která se nejdřív nedaří a po zazdění Dívky se náhle začne dařit, je přibývání Slunce po jarní rovnodennosti a samo stavění je stejné, jako tvorba vstupu do domu pražským tesařem.

Že by Marzebila byla "strážkyní" Krušných hor mi tam nevyplývá, to si někdo iniciativně přidal. Je tu zřejmá vazba na praevropské mýty i přes silnou středověkou aktualizaci. Zajímavé je i dochování neslovanského jména Marzebila. Podobně jsou jména i v Bruncvíkovi, který má zcela jistě také velmi starý původ a s novodobými konspirativními teoriemi o vazbě na Lva z Brunšviku nemá nic společného. Také tato pověst byla zapsána až v pozdním středověku.