Pražský hrad

Franta: To je opravdu vynikající úspěch, je skvělé, že máme také svého domácího Jednorožce. Nebude nutné přebírat vyobrazení jen ze zahraničních breviářů
Zvěstování PM je na 25. 3. stanoveno tak, aby bylo devět měsíců před porodem 25. 12. Zkroceného Jednorožce však může Panna mít v klíně až po letním slunovratu 21. 6. Tehdy teprve klesají dráhy Slunce. Dva psi na jednom vodítku jsou zcela jistě blíženci Stín-Světlo. Nevím s jistotou, proč jsou někdy v mýtech a na vyobrazeních dvojmo, ale je to již dáno tím, že Kastór a Polydeukés jsou také až druhou generací dvojčat. V mýtech je troubení na roh lstivým předstíráním válečné vřavy, což má prozradit héroa ukrytého mezi ženami. Jenže ten je ukryt během prvních tří lunací, to znamená mezi pohádkovými Jezinkami do jarní rovnodennosti 21. 3. To znamená, že autor obrazu o tom ještě něco z mýtů věděl, a troubení přiřadil správně k jaru. Takže troubení by bylo nalezení/osvobození Šmolíčka, Budulínka a spol., byť křesťanské Panně se ještě nenarodil. Jen symbolika. No, možná nechtěl vyjádřit zkroceného Jednorožce, ale prostě Jednorožce Josefa, beroucího si o jarní rovnodennosti Novolunní dívku, věčnou Pannu. U takových archetypálních principů bych pozdní úvahy o čtyřech ctnostech PM vynechal.

Já se tedy také pochlubím čerstvým úlovkem. Náš Přemysl Oráč udělal pěknou kariéru. Pod jménem Elizeus (Elíša), což je Ulisseus (Ulixes), řecky Odysseus, se dostal až do Starého Zákona (1Kr 19, 19-21). Je tam nalezen samozřejmě při orbě, ale ne pole délky a šíře 12 kročejů. Oře s volským dvanáctispřežím. Dva volové nezmizí ve skále jako u Přemysla, ale upečení v ústech obdarovaného lidu. Upečeni byli na dřevě z rozlámaného pluhu. Náš Přemysl obdaroval ostatní jen plesnivým sýrem a chlebem, jak je u nás příznačné.:-) Elizeus nenásleduje poselstvo k Libuši, ale proroka Eliáše k pravé víře. Někteří autoři starozákonních zkazek zřejmě pili neředěné víno. :-)

ZH: Není ten Michael Young nějaký "Mladý" vtipálek ze Žižkova? Ta kostrbatost textu mi připadá nějaká záměrná. Nevím ...

Byl jsem v sobotu ve Valdštejnské jízdárně na výstavě Bez hranic.

Bylo tam také, pokud jsem nějaké nepřehlédl, vyobrazení jednorožce. Byl to oltářní obraz z kostela v Jeníkově (nedaleko Duchcova). Námět obrazu je Zvěstování Panně Marii. Archanděl Gabriel troubí na roh - byl na lovu na jednorožce a dostihl ho na klíně Panny Marie. Někde jsem četl, už nevím kde, že čtyři psi na obraze jsou čtyři ctnosti Panny Marie, a že je má Gabriel na vodítku (tedy pod kontrolou?). Když se člověk ale podívá na obráz vidí , ža na vodítku jsou jen dva,dokonce oba dva na jednom a jestli se sápou po jednorožci, také není jisté.A jeden je vždy světlý a druhý tmavý
Skoro to vypadá, že ke Gabrielovi patří jen ti dva psi, které má na vodíku.
Že by roh v Gabrielově ruce signalizoval Gabrielovu "jednorohost"
Rok vzniku má být 1450.
Obrázek je tady:

Oltářní obraz z Jeníkova

Překopíroval jsem odkaz, který požadují pro sdílení obrázku, jen jsem odstanil zmenšení rozměry obrázku

Vazena panove,

Prosil bych o povolenim k reprodkci fotky na WWW strane ve vedeckym clanku o kapli sv. Anny v Panenskych Brezanech:

Sv. Jiří - kněžiště ve východní apsidě

Mam fotku z wikimidie, ale je moc tmava.

Upozornuji Vas, ze pouzivani fotky je k ucelu vedeckemu, nikoliv komercnimu. Pokud pripustite pouzivani fotky, vase autorstvi a majetni pravo budou uvedene primo v clanku, vedle obrazu.

Zadam Vas, abyste mne laskave objasnil podminky reprodukce vase fotky.

S pozdravem, s vrelim dikem a s omlouvanim za spatne koncovky a chyby v cestine vubec, jsem

Vas oddany,

PhDr. Michael Young

Art & Design Librarian

Homer Babbidge Library

University of Connecticut

Storrs, Connecticut 06269

Tel. 860-486-4953

Fax 860-486-6100

michael.s.young@uconn.edu

Napadl sníh a začalo mrznout, takže namísto otevření okna nastal čas na otevření Etnograficko-mytologického okénka.
Narazil jsem před časem na půvabný němý, ale už barevný, film z roku 1930, natočený na ostrově Bali v reálném tehdejším prostředí. Jedná se o všeobecný mýtus o starší úplňkové sestře a její mladší novolunní sestře, ale v zajímavé variantě. Ostrov Bali je téměř na rovníku, takže je tam pořád stejně a neznají "zimu jak v ruském filmu". Proto balijská Marfuša jménem Poutou je hodná a pracovitá, je hlavní hrdinkou příběhu a nespravedlivě odstrčená hrdinou Ivánkem, balijským Nyongem, který se rozhodl pro její mladší sestru Nastěnku, balijskou Saplak. Na Bali totiž nechápou, proč by měla být zimní úplňková starší sestra špatnou.
Film točili nějací odborníci, ale víc jsem o něm nezjistil. Jsou v něm známé motivy, byť třeba nenápadně, jako odehnání podzimního kance hrdinou Nyongem, nepřehlédnutelné je jeho spatření mladší Saplak, jak se myje na podzim v potoce, jako spatřil David Betsabé myjící se u studny, nebo náš kníže Oldřich Boženu peroucí prádlo u studny. Velkou důležitost má bambusový most přes řeku, který je naším rovnodennostním bodem na obzoru. Na něm se nakonec nešťastná Poutou (Marfuša) na jaře zastaví, protože už nemůže dál. Nastalo období lásky krásného Nyonga s tou "potvorou" mladší Saplak (Nastěnkou).
Po shrabání sněhu doporučuji shlédnout zde.

V rámci možností a svých schopností jsem prostudoval avizovaný článek o rotundách ve Staleté Praze. Je to dost velký objem nimravé práce. Porovnávají se veškeré možné rozměry vybraných rotund a posuzují se metodou tzv. zpětného projektu. To znamená, že podle dochovaných zdí se odvozuje zamýšlený ideální projekt vyměřovaný římskou stopou, resp. karolínskou, neobsahující ještě lidskou chybu vzniklou při vytyčení a provedení skutečných zdí. (Autoři používají v praxi jako základ dvojnásobek římské stopy, tedy český loket.) Autoři oprávněně dochází k tomu, že opakovaný kánon v literatuře o dvojnásobku průměru lodi oproti apsidě neplatí, a zároveň k tomu, že většina projektů rotund byla vykonstruována různým způsobem. To už mi zase připadá trochu přehnané, ale nejsem nyní schopen to celé posoudit. Mám jen takový "bláznivý" nápad ohledně rozdílnosti poměrů loď versus apsida, jenže by se musel pracně vyzkoušet na velkém souboru a zároveň se znalostí azimutů. Ty právě v článku nejsou vůbec žádně uvedeny, ani nejsou rotundy zakresleny do kat. map. Vše je pouze o rzměrech rotund. Takže pro arch. datování tam není nic použitelné. Nicméně je dobře, že někdo takovou práci udělal. Je tam dost poučných postřehů.

Zkusil jsem onu metodu zpětného projektu u svých rekonstrukcí půdorysů rotund Bořivoje a Boleslava (sv. Víta). A ejhle, po minimální úpravě mi vše vychází na celé římské stopy a jedním ze základních konstrukčních prvků je vzdálenost středů lodě a apsid, rovněž mi vycházející na celé stopy. Své publikované půdorysy tedy ještě musím lehce opravit.

I když mě vychází rekonsrukce jednodušeji než autorům, fakt je, že až po přečtení jejich článku jsem si uvědomil, že sestrojení a vytyčení půdorysu Boleslavovy čtyřapsidové rotundy s novým azimutem a zároveň s nasazením na ponechanou jižní apsidu Bořivojovy rotundu, byl vysoce sofistikovaný výkon. Něco takového musel provést zkušený geometr a projektant. V článku rotunda tzv. Sv. Víta není řešena. Autoři uvažují o tom, že byly rozdílné osoby, tvůrce projektu a ředitel realizované stavby. Já bych k tomu přidal to, že tvůrce projektu - architekt, byl ještě nejspíše tím, kdo stanovil azimut kostela. Pak mohl místo stavby opustit, protože tak vysoce intelektuální hlava nemusela být dále na staveništi přítomna. Týká se to samozřejmě jednodušších předrománských kostelů. Blíží se to pak k vysvětlení, proč vytyčování azimutu kostelů zůstalo tajemstvím, jednalo se o utajenou činnost úzkého okruhu intektuálních špiček, navazujících na znalosti pozdní antiky.