Přímo na hranici Slovenska s Maďarskem se vypíná sopka. Čedičový kopec s čedičovým hradem Šošovka, jakoby to byl ženský prs. Hrad je krásná středověká zřícenina.
Trmáceli jsme se na něj do kopce od několik kilometrů vzdáleného parkoviště. Teprve když jsme se na hrad vyškrábali, zjistili jsme, že lze parkovat přímo u něj, tedy z maďarské strany. To nám ale ten dobrý muž, správce parkoviště, zatajil. Byl rád, že ulovil kunčofty. Na zpáteční cestě nás poslal do Prahy. Ovšem ukázalo se, že to je několik kilometrů vzdálená vesnička s evangelickým kostelíkem, kterou kdysi založili husité.
Ale pěší trasa se vyplatila. Přímo pod hradem jsme narazili na kamenný vodopád z čedičových sloupců. Ale na rozdíl od Kamenných varhan u Kamenického Šenova, Obřího schodiště na severu Irska a mnoha dalších čedičových výlevů, jsou polygonální, nejčastěji šestiboké sloupce zahnuté, jako u skutečného vodopádu. Je to rarita v evropském kontextu, možná světovém.
Nejznámější čedičový útvar, Devil’s Tower ve Wyomingu, má sloupce na úpatí taky ohnuté, ale obráceně – jako skluzavka.
Vždycky jsem přemýšlel, jak je to možné, ona sloupcová odlučnost. Že by krystaly? Ale ne, čedič je vyvřelá hornina, to není možné. Navíc: většina sloupů je sice šestibokých, jako plástve ve včelím úlu, ale jsou i čtyř, pěti i víceboké.
Dozvěděl jsem se, že když vyvřelé magma stydne, ztrácí objem a celá masa rozpraská, jako třeba bláto v louži po uschnutí. A trhliny mají co neúspornější tvar. Sice nechápu, proč jsou to sloupce a ne třeba kostky nebo dvanáctistěny, ale budiž. Hm, dodekaedr nevyplní prostor bez mezer... Tak asi když těleso popraská do šestiúhelníků na povrchu, je pro něj jednodušší pokračovat stejně směrem do hloubky...,
Musím se přiznat, že Kamenné varhany mě extra nefascinovaly, ale tento „vodopád“ ano. Připadá mi spíš jako vyplazený jazyk.
Tak kdo ho nezná, tady je.
Čertův jazyk, to není oficiální název, vymyslel jsem ho já. Ale doufám, že se ujme!
Ale nepřišel jsem na to, jak se mohly ty kamenné hranoly ohnout. Nevíte?