Zavzpomínal jsem na mládí prožité u Kulaťáku, připomněl mi ho brácha, který si pamatuje obří Baťovu botu na náměstí. Já ji ale pamatuju na začátku Dejvické.
Tak jsem trochu pátral, ona tam, no ne přímo na dnešní výměře náměstí, ale za tím novým domem se Spořkou, vymalovaná byla. Řekl bych dokonce, že třetí bota byla někde dál v Dejvické. A to bylo už mnoho let po únorovém převratu a Baťově zatracení.
Ale proč to říkám: vzpomněl jsem si, že ještě já jsem zažil Matějské poutě na náměstí, na jeho severní části, tam se tedy odehrávala světská část s kolotoči, houpačkami a střelnicemi.
Církevní část, jestli ještě za mého dětství směla být, pak nahoře ve svatém Matěji, tam jsem tedy tenkrát nedošel. Původní světská složka poutě ovšem byla právě tam, na kopci blízko kostela. Nevím, jestli dnes každý ví, proč se Matějská jmenuje Matějská...
Kostel svatého Matěje vystupuje na prudkém ostrohu nad Šáreckým údolím, v dnešní barokní podobě od roku 1770. Před tím měl pravděpodobně podobu rotundy. Fantasta kronikář Václav Hájek z Libočan kostelíku přisoudil založení v roce 971, prý Boleslavem Pobožným, na Hájkovy údaje však není spoleh.
Svatý Matěj, neboli Matyáš, nahradil zrádného Jidáše, který se pro výčitky svědomí oběsil po Ježíšově smrti. Nahradil ho, aby byl i poté zachován plný počet dvanácti apoštolů. Není totožný s apoštolem a evangelistou Matoušem.
Pouť se koná od roku 1595.
V roce 1926 byla světská část přesunuta dolů na Vítězné náměstí, v roce 1963 se přeložila do Holešovic na Výstaviště, které se v té době jmenovalo Park kultury a oddechu Julia Fučíka.