[D]Masaryk nás svolává,
rozkazy nám vydává,
vstávejte vy [A7]čeští legionáři,
zlá vojna nám nastá[D]vá.

Každá česká matička
má na vojně synečka,
ta se musí každičkého rána
podívat do slunéčka.

Když je slunce červený,
synáček je raněný,
ale když to slunce jasně svítí,
synáček je veselý.

Kdybyste to mámo, má matičko,
kdyby jste to věděla,
co já na tý vojně zkusit musím,
plakat byste musela.

Kdyby jste to táto, můj tatíčku,
kdyby jste to vy věděl,
jak jsem se tam, na zelený louce,
pod kulometem svíjel.

Když je palba nejprudší,
naše rota útočí,
naše rota, rota kulometná,
Masarykovi hoši.

Přiletěla koule, zlá koule zlá,
prorazila prsa má,
já se s tebou Masaryku loučím,
sbohem vlasti milená.

Celý národ pláče a naříká
všude slyšet samý vzlyk,
že nám umřel drahý otec vlasti,
Tomáš Garrigue Masaryk.

Přes ty naše hranice
vedou dvě kolejnice,
ty odvezly našich kamarádů
do rájů na tisíce.