[Emi]Při jednom ze svých vesmírných [H7]letů,
jelikož po nocích cestuji [Emi]rád,
za zády [G]nechal jsem naši pla[D]netu
a [C]přistál v Souhvězdí [H7]žab.

[Emi]Čekal jsem hojnost a úrodné [H7]roky,
přátelský vzduch a vodu z křišťá[Emi]lu,
malebnou [D7]krajinu s horskými [G]oky,
jejichž [Fis]odlesky se tříští o ská[H7]lu.
 
    [Emi]Lítal jsem nad krajinou až do [Ami]mraků,
    honil se [D7]s motýly mezi [G]květy,
    zpíval jsem [Emi]písně hvězdných tulá[C]ků,
    [A7]objevoval vzdálené [H7]světy.
 
Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
za jediný moment svého snu,
stopadesát roků byl jsem žábou na planetě
s odříznutou cestou ke kosmu.
 
A strašná gravitace mě ku prameni táhla,
na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
nemůže už nikdy nebem plout.
 
    Nepozná úlety až do mraků,
    večírky s motýly mezi květy,
    nerozumí písním tuláků,
    neupřímně zní jeho věty.
 
A jenom budík mi zvoněním naději dává,
že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába,
vždyť já se přece mohu probudit.
 
A zpívat všem, kteří jste tu
a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu,
pozor na souhvězdí Žab.
 
    Lítejte nad krajinou až do mraků,
    hoňte se s motýly mezi květy,
    zpívejte písně hvězdných tuláků,
    objevujte vzdálené světy.
 
Souhvězdí [Emi]žab se pozná velmi lehce,
tamní obyvate[H7]lé jsou zele[Emi]ní,
zelené [D7]mozky v zelené [G]lebce
a od [Fis]huby jim šlehají plame[H7]ny.