[G]A hudba hrála, a [F]zpěváci zapěli, a [C]pivo proudem [G]teklo.
Ale já ležel jak [F]lazar v posteli, [C]v srdci svém horoucí [G]peklo.
Škytl jsem. To jistě někdo vzpomíná v pozdní hodině na mě.
Starému semestru veržino zhasíná v sentimentální tlamě.

  [G]V hlavě je temnota, [C]v srdci je temnota. 
  [G]Ach, bratři z mokré [D]čtvrti,
  [G]jako že nebo[C]jíme se života. 
  [G]nebojme se [F]smrti, jo [C]ho, jo[G]ho.

Poctivý člověk se stěží dnes uživí. Límec je zbytečný přepych.
Huba mi zahálí, pivo mi plesniví zavřené v hlubokých sklepích.
Čeho se báti? Poctivý mládenec jenom svých zásluh se bojí.
Jsem básník. Za rohem dělá pes na věnec bobkový potřebu svoji.

Vzal to ďas! Kromě injekce morfia nemá nic na světě ceny. 
Bezradně na mne Panenka Maria hleděla s rozbité stěny.
Protivných myšlenek pásmo se do noci ponuré bolestně vleklo.
Ležel jsem v posteli zchátralý nemocí, v srdci svém horoucí peklo.  

Všecko mě bolelo, všecko mě mrzelo - bodejž jsem zcepeněl předem! 
Stará bytná mi stydlavě na tělo dávala pytlíky s ledem.
Hlava jak opilá v horečce třeštila, krev mi zažehla v plamen,
jizba má tančila, postel se točila okolo strnulých kamen.