Čtvrtek 30. července 2026
Syndrom
Kdysi, už nevím, co se tehdy dělo, mi kamarád říkal, že demokracie je na nic, že to chce osvíceného diktátora. Povídám: každý diktátor je nejdřív osvícený. Pak se z něj ale zákonitě stane paranoik a nakonec tyran. Když to fakt přežene, lid se naštve, zbaví se ho a nastolí druhou fázi toho dvoufázového cyklu: opět demokracii. A máš to!
Nojo, ale jak vysvětlit, že si někdy ten budoucí diktátor vydobyde v demokracii veškerou moc, i když není na začátku osvícený, ale primitivní, retardovaný…
Jasně, imponuje těm taky takovým. Ale kupodivu nejen jim.
On v tom má myslím prsty stockholmský syndrom: to se tehdy před půl stoletím zamilovaly oběti, rukojmí, do svých únosců. Ovšem ve skutečnosti to byla romantická láska mladých děvčat vůči zbojníkům, kteří přepadli banku.
Ale on ten syndrom opravdu funguje, jen má špatný název. Četl jsem knihu jisté americké prokurátorky o stopařce, kterou unesla manželská dvojice a mnoho let ji držela v díře pod postelí, ve skříňce pod schody a podobně, pak už ji pouštěli ven z domu a ona se vracela poslušně pod tu postel. Protože svého únosce milovala, byl pro ni vším, zdrojem všeho, co ji drželo při životě...
Takhle to pánbu zařídil – aby lidi takovouto situaci v relativním psychickém zdraví přežili.
V knize je i návod, jak si pomocí brainwashingu vyrobit svého otroka.
Léčba toho syndromu: ta je svízelná a dlouhodobá. Ach jo.