Když jdeme, my Kocourkovští, nakupovat s manželkou do hypermarketu, nebo kamkoli jinam, nastává ona situace, při které vypadávají pokladním a ostatním kupcům, i zákazníkům, oči z důlků.
My jsme fakt typičtí altruisté, doma máme bordel, třeba když někam přijdeme, do roztrhání těla bychom tam makali a uklízeli.
A tak se v tom obchodě, před terminálem, strkáme a přetlačujeme, abychom vybojovali právo zaplatit.
Nikdo to nechápe, normální člověk se přece snaží z takové situace zdejchnout a hodit to na druhého.
Je to krajně maladaptivní, já vím. Ale neházím flintu do žita.
Skoro půlku života mi před očima visel tu Lenin, tu Novotný či Husák.
Apod ním, za katedrou, nám učitelka hučela do hlavy bludy. Přesně opačné, než jak by velel zdravý rozum.
Inu, ten náš „altruismus“ či lépe „illismus“ nejspíš pochází právě odtud. Illi jsou latinsky oni, alter je ten druhý. A illi byli oni, tehdejší vrchnost.
***
Ale nevzdávám se.
Na sociální síti mi občas přistávají Babišovy klipy, dřív se to prý jmenovalo „Čau lidi“.
Někdy si kousek poslechnu, ale hned prchám pryč.
Co kdybych se, v rámci terapie, proklikal přímo ke zdroji a vrátil se tak do školních škamen... A pravidelně Andyho poslouchal.
Už by to nebyl Husák nad katedrou a učitelka za ní, ale Andrej s Babišem v jednom a jeden Bureš zdarma.
Odnaučil bych se naší altruistické civilizaci jedna dvě.