Klimatologické odkazy

Pojednávají o vlivu cyklické sluneční aktivity a kosmického záření na klimatické změny a zdá se z nich plynout, že lidstvo se svými fabrikami a auťáky je proti kosmu a Slunci nicotným činitelem.
K vyhledávání informací o tématu mě přivedly aktivity V. Klause a naposledy rozhovor s klimatoložkou Taťánou Míkovou (viz), která kupodivu tyto vlivy nebere v rozhovoru v úvahu a hovoří v kontextu klimatických změn jen o dráze Země kolem Slunce (patrně má na mysli více aspektů prostorových vztahů Země a Slunce včetně kolísání úhlu zemské osy).

Lapidární shrnutí prvního článku:
Sluneční záření (energie) se zvyšuje s počtem slunečních skvrn, který kolísá v 11-tileté a 90-leté periodě a je dlouhodobě v korelaci s naměřenými změnami teploty.
Vypočítaný efekt rozdílu minimální a maximální sluneční energie během onoho kratšího cyklu na teplotu atmosféry představuje rozdíl cca 0,45°C. Naměřený vzrůst teploty za posledních 100 let je 0,5°C, z čehož 0,1°C připadá na vliv uměle vyhřátých městských aglomerací.
Na grafu je zaznamenán model Sluneční aktivity (tlustá čára) a naměřené teploty (čárkovaně) mezi léty 1750 a 1990.

Sluneční vítr (výtrysk plasmy přenášející ze Slunce ionizované částice a magnetické pole) potlačuje v rámci sluneční soustavy kosmické záření.
Kosmické záření způsobuje ionizaci částic v atmosféře, které se stávají kondenzačními jádry. Při vyšší intenzitě kosmického záření se zvyšuje oblačnost a její vliv na klima je stokrát větší než koncentrace kysličníku uhličitého; zvýšení oblačnosti o 1% kompenzuje zdvojnásobení koncentrace CO₂ v atmosféře.

Zajímavou ilustrací dokumentující tento graf je pěstování vinné révy v Británii a v Praze ve středověku atd. (Horní graf znázorňuje sluneční aktivitu dle radiokarbonové metody, střední vypočítaný model sluneční aktivity a spodní pak záznamy teploty dle Lamba C. D. Schönwiese).