Brácho, tak jsem našel tvůj nekrolog k prvnímu výročí úmrtí naší mámy, kde máš nějaké nezodpovězené otázky.Ta hýřivost až zhýralost se v našem rodě táhne už nejméně od Marie Terezie, kdy měli faráři za úkol každému vymyslet příjmení. A děda Hejra opravdu naučil mámu kouřit v patnácti, protože to byl nutný doplněk k pivu a mariáši. On měl od babičky dlouhodobého zaracha a nesměl večer ven, a tak po záminkou pozorování hvězd sedali s Květou po večerech na balkóně a oddávali se tajně rodinné tradici. Musela to být opravdu hermetická činnost, protože babička byla naopak pravá úzkostlivá mamina; kolik nedokouřených špačků a nedopitých piv asi skončilo v tom děravém okapu vedle balkónu, a kolik červených stovek se sedmou zůstalo nedohraných...
Máma milovala všechny bohémy, jánošíky a jiné poděsy, a bytostně nesnášela hodné hochy. V osobním životě i na akademické půdě, kde se kamarádila nejvíc s Karlem Havlíčkem Borovským a J. V. Fričem, to byl ostatně vzdálený praprastrýc naopak z babiččiny strany. Zapomněl jsi brácho dodat, že máma nebyla jen tak obyčejnej hejřil, ale že byla i klasický filolog a literární historik, a krom libeňského argotu hovořila plyně starořecky, latinsky, francouzsky i německy; o slovanských jazycích, které studovala na fakultě, ani nemluvě.
V tobě, Matějovi a, jak čtu, i Honzovi viděla důstojné potomky svého hejrovského rodu, ale ve mně ne. Já jsem se z dětského a pubertálního vzdoru její láskyplné a cílevědomé snaze udělat ze mě zhýralého bohéma urputně bránil, a tak se máma urazila a žádný kartón cigaret k patnáctinám jsem nedostal, myslím že jsem obdržel bačkory... Až mnohem později, kdy už pupeční šňůra téměř definitivně vymizela, jsem se tím bohémem přecijen stal. Tajně, aby nevěděla. Myslím ale, že jsi mě nejspíš prásknul, protože ten její poslední pohled na smrtelné posteli byl po dlouhých desítkách let opravdu milující, máma na zlomek vteřiny vypadala přesně jak na té fotce vlevo. Tak ti za to děkuju.
